Rozhovor s doom death metalovou skupinou SORROW z New Yorku.
Odpovídal bubeník Mike, děkujeme!
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Recenze/review - SORROW - Death of Sorrow (2023):
Ave SORROW! Zdravím do undergroundu. Přiznám se, že jsem byl velmi překvapený, když jsem se dozvěděl, že jste vydali nové album. Trvalo vám to dlouhých 31 let. První otázka se sama nabízí. Co jste během té dlouhé doby dělali? Jak probíhal návrat? Bylo těžké se domluvit?
Je toho příliš mnoho na to, abychom to vyjmenovali. Ženili se, měli děti, dělali kariéru, kupovali domy, bla bla bla. Vždycky jsme zůstali v kontaktu a zůstali přátelé. Nebyla mezi námi žádná zlá krev. Kapela byla původně pohromadě asi pět let a snažili jsme se dosáhnout určitého úspěchu... a myslím, že se nám to nepodařilo... haha... takže ke konci našeho působení jsme byli dost frustrovaní a vyhořelí. Všichni jsme zkoušeli dělat hudbu v různých projektech... je jich příliš mnoho na to, abych je vyjmenoval - a většina z nich neměla s death metalem vůbec nic společného. Ale každých pár let Andy přišel s myšlenkou nějakého reunionu/návratu/kapely. Brett a já jsme se té myšlence tak trochu smáli - dokud jsme to neudělali. Pandemie způsobila, že lidi měli být celé měsíce uvězněni doma - takže díky tomu se tahle věc zdála být reálnější než předtím. Je mi líto, ale na tuhle otázku není jednoduchá odpověď. Všichni jsme mohli nahrávat doma - díky technologiím/počítačům... a všichni jsme měli spoustu času - díky pandemii. A k tomu všemu byl Andy prostě neodbytnější než obvykle. Vyšlo to a jsem rád, že jsme do toho šli. Ale nikdy bych to nepředpokládal.
Dal jsem si tu práci a zašel do sklepa. Hledal jsem opravdu dlouho, ale našel jsem. Kazeta „Hatred and Disgust“ z roku 1992 (u nás byla k dostání ale o hodně déle) od Roadrunner Records. A stále hraje! Když ji potom porovnám s novinkou „Death and Sorrow“ (2023), tak si říkám, že zvuk je hodně podobný. Já to takhle miluju! Bylo to účelem? Kde jste nahrávali a kdo je podepsán pod mixem a masteringem?
Poté, co H&D vyšli - a moc se neprodávali - nás Roadrunner, který nám stejně nikdy nevěřil, vyhodil. Takže jsme napsali spoustu nových skladeb, které jsme chtěli vydat jako album v roce 1993. Tehdy jsme pořád zkoušeli a psali. Nahráli jsme tedy velmi syrovou nahrávku z boomboxu - a na základě té nahrávky jsme se snažili získat dvě vydavatelství, které by s námi podepsali smlouvu. Jedním z nich byl Relapse a druhým label Hellhound Records. U obou labelů jsme měli známé. Obě vydavatelství to nakonec nechtěla udělat. Ale ta syrová nahrávka a ty skladby byly napsané, nazkoušené a připravené. Takže jsme je na té kazetě nechali 30 let... doslova. A když jsme se rozhodli dát se znovu dohromady pro poslední projekt, všichni jsme věděli, co to musí být. Museli jsme pořádně nahrát 'The Final Album' (Zpívejte si se mnou 'The Final Countdown' od Europe), takže tohle album mělo vyjít rok po H&D. Všichni jsme si mysleli, že je to naše poslední album. 1993. Proto má ten 'oldschoolový' nádech.
Totálně mě rozsekal motiv na obalu. Autorem je můj oblíbený Daemorph. Proč jste zvolili právě tohoto malíře a cover? Jak jste se dali vůbec dohromady?
Spolupracuje s vydavatelstvím Xtreem Music, které album vydalo. Takže jsme se s ním spojili přes vydavatelství. Obal se nám líbí. Vyšel skvěle. Rádi bychom použili Hira - umělce, který dělal obal H&D - ale bohužel zemřel před mnoha lety. Jak jsem řekl, tohle album je vlastně taková druhá část H&D... jen s trochu pokročilejší a modernější produkcí.
O čem jsou texty na „Death and Sorrow“? Jestli si dobře vzpomínám, tak motivem vašich textů byla politika, sociální záležitosti, antikřesťanství. Kdo je autorem textů a kde čerpal inspiraci tentokrát?
Ve skupině Sorrow jsou čtyři lidi, kteří umí psát docela dobré texty. Všichni píšeme většinou o skutečném životě, ne o představách. Fantazie je skvělá ve filmu, ale ne tolik ve skladbách. Alespoň tak se na to díváme my. Píšeme o sociálních otázkách - spíš než o politice. Rozhodně nepodporujeme některé politiky nebo dokonce politické strany. Ale skutečný svět je plný chudoby, válek, špíny, bigotnosti atd. - a my o těchto věcech píšeme z rovnostářského pohledu. A na našem albu se vždycky najdou i jeden nebo dva protináboženské postoje... haha. Na albu je skladba o tom, jak je justiční systém (nebo, abych citoval Sick Of It All - Injustice System) v USA (a jinde) v prdeli. Takže to není o tom, že bychom sledovali zprávy 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a dělali si poznámky - ale žijeme v realitě a prostě den co den - slyšíte příběhy o všem možném, od imigrace po potraty - a bylo by divné jen tak říct "nemám žádný názor na nic, co se teď ve světě děje". Takže říkáme, co si myslíme, a vy to můžete vzít na vědomí, nebo to ignorovat a jen si užívat hutné riffy. Nevadí nám, když budete poslouchat, co chcete. Tentokrát je tu několik skladeb, ve kterých je zřejmý protiválečný sentiment - kvůli Rusku, Ukrajině a USA. Ale měl bych říct, že většina textů vznikla v letech 1992-93... stejně jako riffy. Vlastně se nám nepodařilo najít všechny texty z té doby. Takže některé skladby jsou tak z 50 % texty staré 30 let a z 50 % texty současné. Byl to zvláštní způsob psaní - ale zvládli jsme to. A jak jsem říkal, texty píšeme všichni... takže Bill mi může ukázat napůl napsané texty z doby před desítkami let... já můžu doplnit chybějící kousky... a Andy pak udělá finální úpravu, protože je musí zazpívat/odříkat - a některé fráze je trapné říkat - i když na papíře vypadají dobře.
Vy jste vždy byli zajímaví tím, že se ve vaší tvorbě potkávalo několik metalových směrů. Death metal a thrash metal chápu, v devadesátých letech v New Yorku musely být tyto styly populární, ale co doom metal? Jak jste se k němu dostali? Dělal jsem rozhovor se Stephenem Flamem z WINTER a nově GÖDEN a přiznám se, že příliš dalších doomových kapel z New Yorku neznám.
Long Island/NY/New Jersey nebyl koncem 80. a začátkem 90. let místem zkázy. V podstatě tam v té době působili Suffocation, Apparition (před změnou názvu na Sorrow) a Winter. Byli jsme tři místní kapely, které předskakovaly na koncertech typu Death, Sepultura, Obituary nebo Napalm Death, které se tu konaly. Suffo byli samozřejmě velmi rychlí. Winter byli samozřejmě velmi pomalí. A my jsme byli takový střed. Krátce po té první vlně nás tří - Internal Bleeding a Pyrexia začaly hrát venku a byly další vlnou. V podstatě dělali podobné věci jako Suffo. A na LI nikdy nebyly žádné kapely, které by následovaly po Winter nebo po nás. My jsme další vlnu vůbec neovlivnili. Vlastně ani nevím proč... kromě toho, že Suffo měli ten správný zvuk pro správnou dobu - a když se objevili, tak nějak ovládli LI (a dokonce i NY) a už se nikdy neohlédli zpátky. Takže jo, měli jsme tam pár pomalých pasáží - hlavně pod vlivem Autopsy/Trouble/Candlemass... ale Winter to se sludgem dotáhl do extrému. Miloval jsem to. Rozhodně jsem je kdysi viděl naživo a to mě (jako bubeníka) inspirovalo k tomu, abych naše pomalé pasáže udělal ještě pomalejší. Nevím, jestli se dá říct, že se doom někde opravdu ujal... eh, možná v UK kvůli Paradise Lost a Cathedral... ale NY a LI nebyly doomu moc nakloněny. Vzpomeň si na další kapely z NY/NJ z té doby, které dělaly extrémní metal... Immolation/Prime Evil/Mortician/Incantation/Ripping Corpse/Revenant/Human Remains/Brutal Truth. Tyto kapely měly pomalé pasáže, ale většina jejich tvorby byla zaměřena na rychlost. Dokonce i Cannibal Corpse byli v té době ještě v Buffalu ve státě New York.
Pojďme ještě dále do historie. Ještě před SORROW jste hráli v kapele APPARITION. Mimochodem, zrovna tahle kapela by určitě stála za nějaké nové vydání, kompilaci, co vy na to? Jak vznikli SORROW? Jestli se nepletu, tak se k vám přidal pouze Billy Rogan na kytaru. Zavzpomínej pro nás prosím.
S Brettem jsme spolu chodili na střední školu. Byli jsme kamarádi a v roce 1986 jsme se pokoušeli založit thrashovou kapelu, ale nevyšlo to. Pak jsme se v roce 1988 rozhodli, že to zkusíme znovu, ale už vážněji a profesionálněji. Dali jsme si inzerát do místních hudebních novin, že hledáme basáka. Brett hrál na kytaru a já na bicí. První, kdo odpověděl na náš inzerát, byl baskytarista Rich Figlia. Rich přijel se svým kamarádem Andym. Šílená část příběhu je, že Andy chodil s Brettem a se mnou na střední školu, ale my jsme ho vlastně neznali. Byl to jeden z těch divných momentů, kdy jsme si říkali: "Počkat, my se nesnášíme... je tu nějaký problém?". Pak jsme usoudili, že ne - jen jsme měli různé skupiny přátel... tak jsme spolu začali jamovat. Sehnali jsme zpěváka jménem Rob Hernandez - a už jsme se vrhli na thrash metalové dostihy. To všechno se odehrávalo v roce 1988. V roce 1989 jsme chtěli být více heavy a doomovější. Museli jsme tedy trochu obměnit sestavu. Pořád jsme byli Brett, já a Andy... ale Andy začal zpívat... a v kapele byl Chris Richards, který hrál na basu. Nakonec se začalo prosazovat hodně kapel z naší scény (death metal z východního pobřeží USA) a Chris začal hrát na basu v Suffocation. Takže v době, kdy se ke kapele přidal Bill... hrál na kytaru a Andy přešel na basu a zpěv. V době, kdy jsme byli připraveni nahrát H&D, byl Bill v kapele, ale skladby na té desce už byly napsané, takže Bill neměl možnost napsat plnohodnotné skladby a mít je na albu až do teď. Tedy, napsal je v roce 1993 - ale nahrány byly až teď. Připadám si, jako bych se snažil vysvětlit děj filmu Návrat do budoucnosti po vypití tří piv... Nejsem si jistý, jestli něco z toho dává smysl... ale je to můj příběh a já se ho držím. Jo, a ještě jedna věc... změnili jsme název z Apparition na Sorrow, protože Monte je kokot. Dělám si srandu... teda, je to kokot, ale ne kvůli tomu. Když jsme podepsali smlouvu s Roadrunner, pořád jsme se jmenovali Apparition, ale Monte Conner z Roadrunner si myslel, že ten název je dost špatný, protože nemá žádný vztah k hudbě, kterou děláme. Tak jsme vymysleli 'Sorrow' a změnili si na něj název těsně předtím, než vyšlo EP 'Forgotten Sunrise'.
Když se řekne New York, tak si každý hned představí mrakodrapy a spoustu filmů. Ale co metalový underground? Sledujete jej nějak? Já mám pořád tohle město zafixované jako základnu hardcore. Chodíte třeba do klubů, na různé akce?
Všem nám je už přes padesát, takže odpověď zní - ne. Když jsme byli mladší, probíhaly nejrůznější koncerty. Ano, v CBGB's se v neděli konala klasická hardcorová matiné a ta byla vždycky velkou událostí. V Brooklynu byl klub, který se jmenoval L'amour... to byl tak trochu domovský klub Type O Negative/Biohazard/Life Of Agony... ale ještě předtím, a před naší dobou, to byl domovský klub Anthrax/Overkill.... takže tam měli hodně thrash metalových/death metalových koncertů. První undergroundový koncert, který jsem kdy viděl, byl v tomto klubu... Slayer a D.R.I. v roce 1985. Na ostrově LI bylo místo, které se jmenovalo Sundance. Měli tam všechny thrash metalové a death metalové koncerty... a taky nějaké hardcorové koncerty. Po zavření Sundance si ten samý majitel otevřel klub Roxy, kde se také konala spousta thrash metalových/death metalových koncertů. A v New Yorku byl "The Ritz", kde se konaly thrashové a hardcorové koncerty. Takže v 80./90. letech se pořád něco dělo... a když jsi byl v nějakých čtyřech nebo pěti klubech, mohl jsi pravděpodobně vidět jakoukoli kapelu, kterou jsi chtěl vidět. Ale vím, co chceš říct... pokud jsi stoprocentní metalista, který nemá rád punk nebo hardcore... NY pro tebe není dobré místo... haha... hlavně ne tenkrát. To, jak evropští black metalisté chtějí, aby všechno bylo "čisté" (a to si můžeš vykládat, jak chceš-haha)...NY je 100% opak toho...všechno odtud je hybrid nebo mix nebo mash-up a nic není čisté. Mně se to takhle líbí, ale asi to není pro každého.
Když si začínal jako muzikant, kdo byl tvým vzorem? Které kapely si obdivoval a dodnes na ně nedáš dopustit? Zajímalo by mě, jak si vůbec k muzice dostal. Co první koncert? A první vystoupení?
Když jsem začal hrát na bicí, chtěl jsem bicí Tama. Víš proč? Protože v roce 1985 hráli Lombardo, Lars a Charlie Benante na Tamy. Glamboys jako Tommy Lee hráli na Pearl Drums. Ne, děkuju... haha. Takže když jsem začal hrát na bicí, byli to tři chlápci, kterým jsem se chtěl podobat... Lars, Benante a hlavně Lombardo. Co se týče kapel... v podstatě standardní thrashové kapely té doby. Když jsme začínali s kapelou, řekl bych, že nás ovlivnili Slayer/Possessed/Kreator/Exodus/Testament. Postupem času se tyto vlivy změnily na Death/Autopsy/Morbid Angel... a kvůli touze být trochu muzikálnější nebo progresivnější než jen průměrná primární death metalová kapela... Rush/Fates Warning. Naše pomalejší části byly ovlivněny Trouble/Candlemass/Sabbath. Prvních pár koncertů bylo malých...to si z nich především pamatuji. Hráli jsme dobře, ale skoro nikdo tam nebyl. Jen rodina a přátelé.
Přiznám se, že jsem hrozně rád, že se SORROW vrátili. Poslouchám vaši novou desku stále dokola a „nemůžu se jí zbavit“. Je totiž poctivá, opravdová. Jak to máte s koncerty? Co nějaké turné? Nechystáte? Co takhle Evropa? Rád bych vás viděl i naživo.
Jsem si jistý, že na propagaci tohoto alba nebudou žádné koncerty ani turné. Tímto albem uzavíráme kapitolu a dokončujeme knihu, kterou jsme začali psát už dávno.
Co chystají SORROW v nejbližších měsících? Nedá mi to a musím se zeptat. Tvoříte už nějaké nové skladby? Doufám, že na novou desku nebudeme zase čekat přes 30 let:).
Jsem si na 99 % jistý, že tohle je pro nás konec. Ale to bych řekl i v roce 1993. Zavolej Andymu... možná má úplně jiný plán, o kterém nevím. Bubeník je vždycky ten poslední, kdo to ví.
Přeji vám, aby se nejen novému albu „Death and Sorrow“ dařilo. Moc děkuji za rozhovor, vážím si toho. Ať se vám daří i v osobním životě. Mějte se co nejlépe a já si jdu zase pustit do uší něco od vás.
MIKE: Díky za rozhovor. Je příjemné vědět, že se lidem líbily naše starší desky - a také ta nová. Když už musíte něco ukončit - chcete skončit na vysoké úrovni. Všem, kdo si to přečtou... Pokud se vám líbila 'Hatred And Disgust', bude se vám líbit i 'Death Of Sorrow'. Pokud jste nás nikdy předtím neslyšeli, ale máte rádi Death/Obituary/Autopsy/Bolt Thrower - bude se vám líbit ' Death Of Sorrow'. Tak nás zkoukněte... už jste 'Leprosy' poslouchali pěttisíckrát... haha... dejte šanci někomu jinému.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
