Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švédska - GRAND CADAVER.
Odpovídal Stefan Lagergren (kytara), děkujeme!
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Recenze/review - GRAND CADAVER - Deities of Deathlike Sleep (2023):
Ave GRAND CADAVER! Právě jsem přišel do práce. Pršelo a je už pěkná zima. Poslouchal jsem vaši novinku „Deities of Deathlike Sleep“ a když jsem šel kolem hřbitova, tak jsem měl pocit, že každou chvílí vylezou zombie z hrobů. Album se vám opravdu povedlo. Je syrové, chladné, praskají u něj kosti. Jako kapela datujete svůj vznik do roku 2020. Jak jste se vlastně dali dohromady a kdy vznikl první nápad založit GRAND CADAVER?
První zárodky byly zasety už v roce 2016, kdy Daniel Liljekvist víceméně z ničeho nic kontaktoval Alexe Stjernfeldta a rozhodl se, že by spolu mohli hrát death metal. Alex mě požádal, abych se k nim přidal, protože jsme s Alexem už předtím spolu hráli. Tehdy to nevyšlo kvůli časovému vytížení. V roce 2020 Daniel - opět - prohlásil: "Teď je ten správný čas." Alex se zeptal svého kamaráda a souseda Mikaela Stanneho, jestli by nechtěl zpívat a oslovili Christiana Janssona, aby se přidal jako basák. Nechtěl jsem, aby se tahle věc zasekla stejně jako předchozí pokus, a tak jsem prosadil, abychom nahráli jen EP, na které bychom rozhodně měli čas. Tím se stalo "Madness Comes". Poprvé jsme se všichni v pěti potkali až ve studiu, když jsme začínali nahrávat.
Pokaždé, když vidím kapelu, složenou ze samých zkušených muzikantů, kteří již mají něco za sebou, tak si říkám, jestli není problém trošku s egem jednotlivých členů. Jak fungují GRAND CADAVER? Myslím tím teď, kdo je hlavní skladatel? Jak tvoříte nové songy?
Nejde tu o žádné ego. Máme naprostou demokracii, která může mít své klady i zápory, ale je pro nás důležitá. O všechno se dělíme rovným dílem. Nicméně je to určitě Alex, kdo je v kapele hudebním motorem. Je tak neuvěřitelně kreativní, že jeho tempu nestačíme. Ale všichni přispíváme. Christian také píše spoustu riffů a všichni se šťouráme v aranžích.
Jste ze Švédska, hrajete švédský death metal. Máte jej v krvi. Pocházíte ze Stockholmu a Gothenburgu. Oba death metalové směry se ve vaší hudbě navzájem prolínají. Působíte na mě dojmem, že jste dávní kamarádi, kteří se chtěli vrátit tak trošku do starých časů a zase si užít ten krásný pocit z devadesátých let, kdy všechno vznikalo. Jak vnímáš vaši scénu? Jak si vlastně devadesátá léta prožíval a jak na ně vzpomínáš? U nás v Čechách jsme k vám vzhlíželi jako k death metalovým bohům. Zavzpomínej prosím.
V devadesátých letech se členové kapely neznali, takže na tyto dny máme určitě jiné vzpomínky. Pro mě osobně to byly bujaré časy, kdy mi bylo 17-18 let a kdy jsem se co nejvíc potloukal s kamarády. Asi bylo unikátní, že naši kámoši měli kapely jako Nihilist, Dismember, Grave, plus moji spoluhráči z Treblinky. Alespoň ze začátku byla stockholmská scéna hodně malá. Někdo říkal, že tam bylo maximálně 40 lidí, kteří byli "aktivní". To se samozřejmě změnilo, když naši kámoši začali vydávat alba jako "Left Hand Path", a změnilo se to k horšímu o pár let později, když se na večírcích a koncertech začaly objevovat televizní celebrity a Entombed působili jako domácí kapela v nějaké hloupé televizní show.
Pojďme k novince „Deities of Deathlike Sleep“. Má skvělý zvuk. Klasický, tradiční, ale zároveň živý a organický, jestli mi rozumíš. Žádná současná plastová a umělá produkce, ale poctivý zvuk, co bourá zdi. Kde a jak jste nahrávali a kdo vám desku míchal?
To je skvělé slyšet, to bylo naším cílem. Chtěli jsme klasický zvuk, protože je to špičkový zvuk a chtěli jsme, aby to znělo, jako když hraje pět chlápků v jedné místnosti. Pro všechny naše nahrávky jsme používali stejné studio, Welfare Sounds v Göteborgu, a stejný tým ve složení Per Stålberg, Kalle Lilja a Dollars Deurell. Je to skvělé studio a inženýři opravdu vědí, co dělají a ví, co přesně chceme natočit.
Líbí se mi i váš grafický styl. Dohledal jsem si, že pod obaly je podepsáno Illusive Illustration. a Stefan Lagergren. Trošku tomu nerozumím. Znamená to, že je Stefan i autorem obalu? Co má vlastně motiv na „Deities of Deathlike Sleep“ znamenat? Je to cesta do pekla?
Illusive je náš umělec Albin Sköld, který maluje či kreslí grafiku, zatímco já jsem designér obalů. Vezmu Albinovy obrazy a rozhodnu, kam budou umístěny, přidám logo, názvy, poznámky na obalu a všechno ostatní. Dělá obaly LP i CD, které se samozřejmě trochu liší. Nevím, jestli jsem jediný, ale já vlastně nevím, jaký význam se za výtvarnými díly skrývá. Prostě se mi to líbilo, protože to bylo trochu tajemné a zároveň originální a vypadalo to fantasticky.
Zajímalo by mě, o čem jsou vaše texty a kde pro ně berete inspiraci? Jsou to knihy? Filmy? A kdo je jejich autorem?
Stanne je autorem převážné většiny textů. Kdykoli se ho na to zeptám, řekne: "Je to jen krev, smrt a zombíci." Ale já vím, že je to víc než to. Vím, že "The Wishful Dead" vychází z řecké mytologie. "A Crawling Feast of Decay" má něco společného se "scaphismem", což byl nějaký opravdu hrůzný způsob popravy, který spočíval v tom, že člověka přivázali mezi dvě lodě, namočili ho do medu a jen čekali, až přijdou zvířata a hmyz. Však víte, veselé, zábavné věci.
Mikael (zpěv) a Christian jsou členy i DARK TRANQUILLITY. To už je přeci jen velká kapela, která hodně koncertuje, vydává alba a musí zabírat spoustu času. I ostatní mají své kapely a projekty. Jak se tohle všechno odráží ve fungování GRAND CADAVER? Jak dokážete vůbec sladit všechny termíny, koncerty dohromady?
Pokud se nepletu, tak jsme po vydání posledního alba Dark Tranquillity natočili tři desky Grand Cadaver. Naše nahrávání je rychlé, spontánní a prostě se při něm dobře bavíme, takže tahle část se dá většinou zvládnout. Trochu složitější je to se vším ostatním, třeba s živým hraním. Využíváme těch pár šancí, které se nám naskytnou a těžíme z nich maximum. Jednou jsme hráli v Oslu, uprostřed evropského turné Dark Tranquillity, kdy Christian a Stanne přiletěli do Osla ve stejný den, odehráli koncert Grand Cadaver a ráno po něm letěli zpátky na Dark Tranquillity.
Jak jsou na tom GRAND CADAVER s koncerty? Vystupovali jste už naživo? A jak jste si koncert užili? Co na vás říkali fanoušci a jak reagovali na skladby naživo?
Absolvovali jsme krátké turné na podporu At The Gates, hráli jsme na několika festivalech a na několika vlastních koncertech. Je to vždycky fantastické a nesmírně zábavné, jak na pódiu, tak mimo něj. Setkáváme se poměrně zřídka, ale když už se sejdeme, tak se skvěle bavíme. Náš druhý koncert v životě byl s At The Gates v jejich domovském městě, takže jsme se takzvaně rozjeli. Narvaný klub.
GRAND CADAVER jsou v podstatě začínající kapelou, i když je složena ze zkušených veteránů. Kam až se chcete dostat, jaké máte cíle? Budete spíše „projektem“ pro radost nebo „regulérní“ skupinou, která chce jezdit turné, hrát na velkých festivalech a vydávat desky u slavných labelů?
Jsme kapela, která bude aktivní, dokud nás to bude bavit. To je náš cíl. Naším původním záměrem bylo natočit "Madness Comes" a to je vše. Ale když jsme začali nahrávat a scházet se, tak jsme si to strašně užívali a deska dopadla mnohem líp, než jsme asi čekali. Takže jsme v tom chtěli pokračovat a teď jsme tady, máme za sebou druhé album. Trochu se bráním termínu "vedlejší projekt", protože jsme kapela. Jsme si dobře vědomi toho, že nejsme za všech okolností hlavní prioritou a nesnažíme se o to, abychom jí byli. Pokud máme nabídky z velkých festivalů, rádi si zahrajeme. Pokud dostaneme nabídku na tříměsíční turné, asi to není realizovatelné. Neměníme ani nahrávací společnost, jsme více než spokojeni, že jsme u Majestic Mountain Records s jejich naprostou podporou a že nás nechávají dělat věci naším vlastním tempem.
Když se všude na světě řekne slovní spojení Švédsko a death metal, tak si každý představí slavnou éru z devadesátých let. Jak ale funguje vaše scéna v současnosti? Dělal jsem rozhovory se spoustou mladších kapel, které si švédský underground pochvalovali. Jak to ale vidíš ty, jako člověk, co pamatuje i „staré dobré časy“? Změnila se nějak scéna třeba díky novým komunikačním technologiím apod.?
Scéna je teď určitě stokrát větší. Jak díky úrovni, kterou jsme nastavili na začátku, tak díky levnějším způsobům nahrávání a dosahu. V osmdesátých letech jsme museli vymýšlet tenhle styl, chodit do drahých studií, rychle nahrávat a pak osobně prodávat demokazety. V dnešní době je ale těžké sehnat koncerty, konkurují nám tisíce kapel a vždycky se zdá, že několik z nich je o něco větších a lepších.
Co pro tebe znamená death metal? Je to životní styl? A proč si myslíš, že zrovna ze Švédska pochází tolik dobrých skupin? Někdy vás podezřívám, že vám už v porodnici dávají do ruky kytaru:)).
Death metal je mou nedílnou součástí už 35 let, takže ho mám v krvi. Není to životní styl, ale součást mé identity, řekl bych. Celé ty roky byl opravdu důležitý, ale teď se projevuje jinak než ve stylu "všechno v jednom" z dob mého mládí. Ve švédských školách jsme měli dostatek příležitostí učit se v útlém věku na nějaký nástroj a to zřejmě přispělo k tomu, že se tomu mnozí chtěli věnovat dál. Ale ještě důležitější je, že jsme měli průkopnické kapely, které nám ukázaly, že je dosažitelné stát se skutečně dobrou kapelou.
Už se těším, že brzy skončím v práci a znovu si pustím do sluchátek „Deities of Deathlike Sleep“. Myslím, že až půjdu kolem hřbitova, tak budou praskat víka od rakví. Děkuji moc za rozhovor a hlavně za vaši muziku. Ať se album dobře prodává a ať se vám daří i v soukromí.
Díky moc!
about GRAND CADAVER on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - GRAND CADAVER - Deities of Deathlike Sleep (2023):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: