Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Finska - ASPHODELUS.
Odpovídal Jari Filppu (basa, kytara, zpěv), děkujeme!
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Recenze/review - ASPHODELUS - Sculpting from Time (2023):
Ave ASPHODELUS! Je to už nějaký čas, co mi poslal váš label Hammerheart Records album na recenzi. A ihned jste se se svým novým albem „Sculpting from Time“ dostali spolu s novými SATURNUS na pomyslnou špičku mého osobního doom death metalového žebříčku. Poprvé jsem se s novinkou setkal v sychravém počasí, kdy se hodně ochladilo. Bylo pro mě velmi příjemné jen tak poslouchat, číst si a nechat plynout čas. Jak album vznikalo a v čem se podle tebe odlišuje od předešlé desky „Stygian Dreams“?
Děkuji za tvá slova, jsem rád, že se ti album líbilo! Album vzniklo z Jariho domácích demáčů, na kterých jsme pak pracovali společně jako kapela. Skladby jsme pak nahráli v provizorním studiu v opuštěném kasinu uprostřed ničeho. Co se týče rozdílů mezi alby: Od “Stygian Dreams” jsme jako muzikanti vyspěli, protože tentokrát jsme do studia přišli připravenější, skladby jsou složitěji komponované a vybroušené se spoustou promyšlených vrstev a kytarových harmonií.
Pojďme trošku do historie. ASPHODELUS vznikli jako pokračování kapely CEMETERY FOG. Proč ta změna názvu? V dnešní době není lehké začínat znovu. Jak jste se dali vůbec dohromady a proč jste si zvolili doom death metal?
Potkali jsme se ve škole a tam jsme vytvořili první sestavu pro Cemetery Fog. Cemetery Fog si zakládali na hororových tématech a opravdu temném black/doom metalu. Pak se náš zvuk a lyrická témata začaly vyvíjet a došlo to do bodu, kdy jsme si řekli, že potřebujeme nový název, který by odrážel novou hudbu a myšlenky. Rozhodli jsme se pokračovat v doom/death metalu s Asphodelus, protože pro nás je tento druh hudby emocionálně velmi silný.
Novinka má přesně takový ten chladný, čitelný zvuk, který mám moc rád. Podepsán je pod ním mistr Marco S. Vermiglio. Všichni známe jeho práci pro MAYHEM. Mě by zajímalo, jak se vám spolupracovalo, jak jste se dali dohromady a proč právě on? S jakými pocity jste odcházeli ze studia?
Když jsme dělali naše debutové album, náš tehdejší šéf labelu Stefano z “Terror from Hell” nám navrhl Marca a ten odvedl tak skvělou práci, že jsme s ním chtěli udělat i toto album. Nahrávání bylo občas drsné, ale Marco se opět vytáhl a my jsme s výsledkem spokojení a šťastní.
Texty na vašich deskách jsou o smrti, smutku, o bolesti. Kde pro ně berete inspiraci?
Texty vycházejí ze života a prožitých zkušeností. Velká část bolesti vychází z pocitu, že člověk žije život v disharmonii a zároveň má představu o harmoničtějším způsobu života a z pokřiveného vnímání času, kdy v mysli současně žijí myšlenky na uklidňující minulost, omámenou a rozmazanou přítomnost a nejasně děsivou budoucnost. Tyto myšlenky se pak vážou k romantickým, mytologickým a literárním motivům. Název druhého alba je odkazem na Tarkovského.
Ve skladbě „The Moon in Pisces“ zazní krásný ženský vokál. Bohužel, nemůžu nikde dohledat, kdo to je? Tahle song je pro mě osobně hodně podmanivý, kdo je pod ním podepsán a jak vznikl?
Jmenuje se Rosanna Mantila a zpívá v indie-rockové kapele Ajastaika. Jari napsal text a Anselmi a Joonas napsali skladbu, která vznikla jako intro k poslední verzi, takže byla vytvořena ze základu poslední skladby.
Ovlivňuje vás nějak finská příroda? Já pokaždé, když slyším kapelu z vaší země, tak mě napadne, že umíte do skladeb vložit takovou zvláštní náladu, melancholii. Hodně často jsem si bral album do lesů u nás, kousek za městem a připadalo mi, jako bych byl někde na severu.
Finské lesy nám vdechují život. Dýchání čerstvého venkovského vzduchu nebo procházka u jezera dávají mysli čas na rozjímání. A ten zlověstný pocit, když jedete po temné lesní cestě s puštěným dobrým albem nebo se procházíte lesem jen s baterkou, je tak silný pocit, i když občas vyvolává nepříjemné pocity. Nové album se skutečně nahrávalo uprostřed lesa, izolovaně od jakéhokoli lidského kontaktu.
Podle wikipedie má Finsko 5,5 miliónů obyvatel. Česká republika jich má deset. Máme tu taky spoustu metalových kapel, ale tolik jako vy rozhodně ne. Znamená to, že u vás máte v každé rodině muzikanta? Zajímalo by mě, proč se u vás daří tolika kapelám? A to teď nemluvím o mainstreamu, ale o undergroundu (miluju PURTENANCE!). Čím si to vysvětluješ?
To by mohlo vysvětlovat, proč se mnoho mladých lidí chytlo nějakého nástroje a každý má několik kapel. A taky si vážíme české scény, milujeme Drakar a Master's Hammer, abychom jich pár zmínili!
Jak vnímáš vaši scénu? Koncerty, fanoušky, labely? U nás je koncertů poměrně hodně, ale jen některé jsou solidně navštěvované. Navíc mi připadá, že mladí fanoušci už poslouchají trošku něco jiného.
V současné době nám naše scéna připadá opravdu skvělá. Koná se spousta koncertů a je tu mnoho nadějných festivalů, které si upevňují své místo (Hellsinki Metal Festival, Helsinki Death Fest). Hlavně na HDF hrálo hodně mladších kapel a je tam mnoho velmi nadějných mladíků, jako jsou Disguised Malignance a Malformed. Možná, že šílenství mládí nikdy nepoleví.
Mě osobně připadá „Sculpting from Time“ jako takový dokonale vybroušený stylový drahokam, který ale může oslovit i fanoušky mimo doom death metal. Album je sice syrové, ale má i spoustu dobře zapamatovatelných melodií. Kam až chcete kapelu posunout? Co je vaším cílem? Někoho lákají velké festivaly, někdo chce zase slavný label. Jaké máte sny?
Dokud někdo vydává naši hudbu, dává nám budget na studio a my můžeme hrát naši hudbu po celém světě, žijeme si svůj sen. Taky mě moc hřeje u srdce, když za námi lidé přijdou a řeknou, že s nimi naše hudba emocionálně rezonuje. Čím dál to dotáhneme, tím lépe, ale jsme vděční za to, kde jsme dnes.
Jak si se vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? První koncert? První vystoupení jako muzikant? A co nějaké divoké zážitky, to vždycky čtenáře zajímá?:)).
Na jedné fotce jsem jako batole, jak cucám dudlík, držím nahý kytaru a ukazuju do kamery, takže tehdy jsem asi věděl, že chci být rocková hvězda. Pak, když mi bylo 4-5 let, měl můj starší bratr melodickou death metalovou kapelu (Cold Waste, jestli chceš, můžeš si ode mě vzít demáče. Hrál v ní i Tomi Pekkola, který naší kapele v průběhu let nesmírně pomohl) a zkoušeli u nás ve stodole. Nosil jsem si před stodolu svou malou bicí soupravu a snažil se hrát s nimi. Mým prvním hudebním vzorem byl můj bratr, který mě také později inspiroval. Pak, když mi bylo 10-11 let, jsem uslyšel Highway Star od Deep Purple a pak už nebylo možné přestat. Po Ritchie Blackmoreovi přišli Alexi Laiho a Chuck Schuldiner. Můj první koncert byli KISS. Náš první koncert s Cemetery Fog byl v PRKL-klubu v Helsinkách. Co se týče divokých zážitků... měli jsme turné po Balkáně s finskou kapelou Kuilu. Turné bylo super, ale některé podmínky byly docela vtipné. Pilo se hodně alkoholu a místa konání měla různou kvalitu. V Rumunsku si našeho koncertu všiml nějaký finský student, přišel za námi a přinesl nám "balíček" – prázdnou krabičku od Camelek s trávou a speedem uvnitř, hah. Náš poslední koncert v Chorvatsku byl v podstatě v místnosti ve tvaru krychle plné cigaretového kouře pod zemí s jediným úzkým schodištěm nahoru a bez jakéhokoli větrání. Elektřinu získávalo toto místo tak, že ji odčerpávalo přímo ze sloupu elektrického vedení pomocí velmi nebezpečně vypadajícího prodlužovacího kabelu, kterému tamní zvukař říkal "banán". Nebáli jsme se, že během toho koncertu zemřeme, ale věděli jsme, že kdyby se cokoliv stalo, přežít by bylo nemožné. A taky náš první zahraniční koncert jako Cemetery Fog v Německu, když nám bylo asi devatenáct, se nám hodně rychle vymkl z rukou. Na výletě se jen nepřetržitě chlastalo, přičemž výlety na nedalekou benzínku pro další vodku ve čtyři ráno se opakovaly. Alespoň že koncert dopadl dobře, i když jsme měli na místě konání nějaké technické potíže. Když jsme na závěr odcházeli z hotelu, jeden z nás zakopl a zničil nově vybetonovanou podlahu. Sakra, byli jsme pitomci.
Zajímal by mě tvůj vztah k muzice. Co pro tebe znamená? Je to koníček? Životní styl?
Je to životní styl, je to všechno. Je to poslouchání hudby a samotná tvorba hudby, aby byl život snesitelnější, je to také zábava, když se sejdeme jako kapela, nebo když se účastníme koncertů a vidíme se s dalšími lidmi. Je to prostě konstantní.
Co chystají ASPHODELUS v nejbližší době?
Už jsme začali pracovat na novém materiálu, když máme finální sestavu. Také se snažíme odehrát co nejvíce koncertů. Kdokoli, kdo to čte, nám může poslat poptávku na koncert na asphodelusdoom@hotmail.com. POZNÁMKA: V dnešní době se chováme mnohem slušněji, než v příbězích, které jsme právě vyprávěli! Možná.
Děkuji moc za rozhovor, vážím si ho. Asi tušíš, co půjdu dělat. Jasně, vyrazím ven, do lesa a vaši novinku „Sculpting from Time“ si vezmu s sebou. Je totiž vynikající! Přeji vám, aby se dobře prodávala a ať jste spokojení i v osobních životech.
Díky za rozhovor, byla to pecka! Bav se v lese, brácho! Jestli někdy přijedeš do Finska, zavolej nám a můžeme jít sbírat do lesa borůvky.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: