BLOODYARD - Distilled Aggression
CD 2023, vlastní vydání
for english please scroll down
Dívám se do temné chodby a slyším podivné zvuky. Jsem tu znovu, jako každý den ráno, kdy mě z ulic vyžene světlo. Zpátky v katakombách pod vaším městem. Procházím se po prašivých kostech a hledám ve starých rakvích hudbu, kterou mám rád. Dnes se mi dostal mráz do kostí při poslechu nové desky britských BLOODYARD. Kapely, která hraje od roku 2010 a má na svém kontě již jedno dlouhohrající album, dvě EP a jednu kompilaci. Přesto potkávám tuhle smečku vůbec poprvé.
Pokud máte rádi klasický valivý death metal, odkazující na kapely typu JUNGLE ROT, SIX FEET UNDER, ale i klasickou školu z Velké Británie, myslím si, že by se vám mohla líbit i novinka "Distilled Aggression". Jak už sám název nahrávky napovídá, jedná se o skladby, ve kterých naleznete velké množství temnoty, chladu i nakumulovaného vzteku.
Každou hudbu posuzuji hlavně podle toho, jak na mě působí, jaký ve mě zanechá dojem. Po poslechu "Distilled Aggression" ve mě zůstávají krvavé stopy. Dusím se, oběšen uprostřed aleje sebevrahů, topím se v temných hlubinách. Potkávám na ulicích smečky rozzuřených prašivých psů, které mě pokaždé roztrhají na kusy. Přesně takovým způsobem na mě působí i BLOODYARD. Hrají postaru, přesto jsou zajímaví a dokáží mi pokaždé nakopat zadek. Možná za to mohou groovy pasáže, možná nadšení a odhodlání, které ze skladeb cítím. Každopádně, co se týká zvuku, obalu a produkce, tak bylo odvedeno velmi dobré řemeslo. To ale u nás v undergroundu považujeme za samozřejmost. Zajímavostí je i to, že za mikrofonem stojí žena Donna Hurd. Přiznám se, že jsem to vůbec nepoznal. Její vokál je opravdu velmi chorobný. Nezaostávají ale ani ostatní. Ostré riffy, devastující bicí, tohle všechno dohromady vytvořilo opravdu morbidní zážitek. Ve skladbách se pořád něco děje, jsou neklidné, jako vězeň před popravou. Britové připomínají starý buldozer, který před sebou hrne obrovskou hromadu z kostí, zkaženého masa a vzteku. Beru do rukou kladivo a zavírám za sebou rezavé dveře. Tohle bude dlouhý den. Musím rozmlátit hromadu prašivých rakví. "Distilled Aggression" je jako jed, pradávný lektvar, který je umíchám z těch nejkvalitnějších ingrediencí. Za bonus potom považuji to, že mě baví album opravdu poslouchat. Dívám se do temné chodby a slyším podivné zvuky. Jsem tu znovu, jako každý den ráno, kdy mě z ulic vyžene světlo. Zpátky v katakombách pod vaším městem. Procházím se po prašivých kostech a hledám ve starých rakvích hudbu, kterou mám rád. Myslím, že jsem ji našel. Masivní, valivý death metal, který vás zakope několik metrů pod zem! Masakr!
Asphyx says:
I look down the dark hallway and hear strange noises. I'm here again, as I am every morning when the light drives me from the streets. Back in the catacombs beneath your city. I walk through the dusty bones, searching the old coffins for the music I love. Today, I got chills in my bones listening to the new British BLOODYARD record. A band that has been playing since 2010 and has already released one full-length album, two EPs and one compilation. Still, this is the first time I've met this bunch.
If you like classic rolling death metal, referring to bands like JUNGLE ROT, SIX FEET UNDER, but also classic school from Great Britain, I think you might like the new release "Distilled Aggression". As the title of the record suggests, these are songs that contain a great deal of darkness, coldness and accumulated anger.
I judge every music mainly by how it affects me, what impression it leaves on me. After listening to "Distilled Aggression", I'm left with a trace of blood. I suffocate, hanged in the middle of a suicide alley, drowning in the dark depths. I meet packs of angry mangy dogs on the streets, and they tear me apart every time. That's exactly how BLOODYARD affects me. They're old school, yet interesting and they kick my ass every time. Maybe it's the groovy passages, maybe it's the enthusiasm and determination I feel from the songs. Either way, as far as sound, packaging and production go, very good work has been done. But we take that for granted here in the underground. Another interesting thing is that Donna Hurd is the woman behind the microphone. I admit I didn't recognize it at all. Her vocals are really very morbid. But the others are not far behind. The sharp riffs, the devastating drums, all of this combined to create a truly morbid experience. Something is always happening in the songs, they are restless, like a prisoner before his execution. The Brits resemble an old bulldozer, heaping a huge pile of bones, rotten flesh and rage before it. I pick up the hammer and close the rusty door behind me. This is going to be a long day. I've got a pile of mangy coffins to smash. "Distilled Aggression" is like poison, an ancient potion that I concoct from the finest ingredients. Then I consider it a bonus that I actually enjoy listening to the album. I look down a dark hallway and hear strange noises. I'm here again, as I am every morning when the light drives me from the streets. Back in the catacombs beneath your city. I walk through the dusty bones, searching the old coffins for the music I love. I think I've found it. Massive, rolling death metal that will bury you several feet underground! Massacre!
Tracklist:
01. Zoophagous Philosophy
02. Thought Criminal
03. Abracadaver
04. Trephination
05. Surface Lies Silent
06. Then Came The Wolves
07. Daemonology
08. Bloodshed Personified
09. Corpse Eye View
10. Bloodborne
