Král ve žlutém - Robert W. Chambers
1895 (2014), Argo
Je asi přirozené, že když je vám dvacet, tak vyhledáváte různé zvláštnosti, obskurnosti a zajímavosti. Je fakt, že jsme se s mým spolužákem s fakulty předháněli. Oba jsme nosívali žebradla z vepřovice a vypadali jsme mezi všemi těmi diskofily divně. Když nám skončila přednáška, chodívali jsme na cigárko a vedli děsně intelektuálský řeči. Prolézali jsme antikvariáty a byli vždy hrozně rádi, když jsme objevili něco nového, co ten druhý neznal. Už jsme měli za sebou Alana Edgara Poea i H.P. Lovercrafta. Diskutovali jsme nad jejich temnými příběhy hluboko do noci a naše holky na nás byly vždycky trošku naštvaný, protože chtěly, abychom se věnovali jim a ne knihám. A pak byly rády, když jsme jim přinesli něco dobrého a ony si mohly také číst. Tentokrát, a to si pamatuji úplně přesně, to bylo jako spiknutí. Připadali jsme si, jako před lety, když naši předchůdci šířili samizdat.
Krásná dívka v antikvariátu v Plzni totiž nezapomněla zmínit příběh o autorovi Robertu W. Chambersovi, kterého v jeho době nepochopili a dokonce zakazovali. Nám se to přeneslo do myšlenek a slíbili jsme si, že knížku nikomu nepůjčíme. Kluci, vy čtete nějaký porno? Ptala se nás moje budoucí žena, když mě "načapala", jak si listuji ve Králi ve žlutém. Já se pokaždé fakt lekl, jak kdybych měl intimní chvilku s časopisem Leo. Jenže já měl období porna dávno za sebou, to už bylo všude dostupný a mě víc bavilo živé tělo mojí dívky. Je ale fakt, že jsem se zpočátku trošku styděl. On musel být opravdu pan spisovatel přinejmenším podivím. Některé příběhy jsou opravdu ujeté, divné, zvláštní. Přitom jinak psal převážně dobrodružné, milostné a historické romány. A byl velmi úspěšný a bezesporu inteligentní a vzdělaný. Doporučuji si přečíst alespoň na wikipedii jeho životopis.
Král ve žlutém je něco mezi brakem a genialitou. Možná proto se spoustě lidem líbit nebude. Kniha bývá spojována s vynikajícím seriálem True Detective (Temný případ), který také doporučuji. Schválně, jestli naleznete nějaké styčné body. Osobně jsem jich moc nenašel. Možná atmosféra, nálada, takový ten divný, neodbytný pocit, že je něco špatně, že někde v pozadí pobublává zlo. Hrůza duše, postupný rozklad osobnosti, deset povídek, které možná poprvé vůbec nepochopíte. My je kdysi na konci devadesátých let také moc nepobrali. Ale dělali jsme, že jako jo, že je kniha skvělá a super. Ještě jsme nevěděli, že Robert W. Chambers je jedním z velkých inspirací pro H.P. Lovercrafta. To mě osobně došlo až po mnoha letech, když začal být rozšířenější internet a dalo se ledacos dohledat. Museli jsme mít tenkrát trošku hladinku v krvi, abychom čtení vůbec dokončili. Na tom jsme se shodli oba dva.
Utekla spousta let, moje oči jsou čím dál tím horší. Děda mi kdysi říkával, ať jdu raději ven s klukama a pořád si nečtu, jenže to já ne a teď to mám. K tomu člověk celé dny čumí v práci do počítače. Přesto trošku dospěl i dozrál a vnímá některé knihy svého mládí tak nějak jinak. Stále si myslím, že Král ve žlutém je hlavně o atmosféře a náladách. Jen všechno vnímám přeci jen trošku jinak. Knihu jsem si vzal na chalupu a vůbec se mi do ní nechtělo. Připadala mi těžká a složitá a říkal jsem si, jestli jsem už nezestárl až moc. Jenže pak padla mlha a ochladilo se. Na cestě stála postava v kápi. První půlka byla opravdu hororová. Další povídky jsou spíše romantické. Nelze upřít rozmanitost, nepředvídatelnost. Zkrátka a jednoduše, s touhle knihou to je u mě jako s některou muzikou. Musím na ní mít náladu. Musím být smutnější, což se mi stává málokdy. Nikdy mě třeba nebavila, když bylo venku hezky, když jsem měl dobrou náladu. Naopak, ve chvílích splínu jsem ji chápal a přesně jsem věděl, o čem autor píše. Rozuměl jsem mu.
Pokud máte rádi mystiku, horor, dekadenci, možná se vám bude kniha také líbit. Možná taky ne. Uvidíte sami. Napsat jsem o ní ale musel. Je mojí součástí a moc dobře vím, že se k ní určitě ještě budu vracet. Kniha byla vydána v roce 1895 a dle mého předběhla dobu. Nebo ne? Co my víme, jak tehdy lidé uvažovali? Jsem si jistý jen s jediným. Šel jsem ven, do mlhy a spoustu věcí si představoval. Děsivou říši Carcosa, mrazivou sílu. Určitě se jedná o dílo, o kterém se dá dlouho diskutovat a které se dá velmi těžko popsat. Zkusil jsem to, snad vás moje slova alespoň trošku navnadila. Pokud ano, tak splnila svůj účel. Byl jsem teď v létě na festivalu SYMBOLIC u Kolína. A ano, moje knižní tipy mají smysl. Přihlásilo se vás ke mě opravdu hodně. Fakt si toho vážím. Vždycky jsem pak takový nadšený, protože existují lidé, kteří vnímají svět podobně jako já. Rádi čtou a poslouchají podobnou muziku. Díky moc, přátelé! Mějte se co nejlépe.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
O knize Král ve žlutém, mysteriózním souboru hororových a dekadentních povídek z roku 1895, u nás donedávna věděli jen skuteční literární znalci; v současnosti se o toto vpravdě kultovní dílo Roberta W. Chamberse zvedla vlna díky vynikajícímu televiznímu seriálu HBO True Detective / Temný případ. První souborné české vydání Chambersovy knihy vychází tomuto zájmu vstříc, kniha však není zajímavá jen jako vzorník motivů z onoho seriálu – zlověstný „Král ve žlutém“ či zapomenutá, děsivá říše zvaná Carcosa mají svou vlastní, mrazivou sílu, a Chambers si ve schopnosti evokovat „hrůzu duše“ v ničem nezadá s E. A. Poem, z něhož vycházel, či s H. P. Lovecraftem, jehož zase sám výrazně ovlivnil. Deset povídek, shromážděných v této knize, je toho nejlepším důkazem.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)