Muž bez tváře - Dennis Jürgensen
2022, Vendeta
To se takhle člověk těší na dovolenou. Až uteče z vyprahlého města a na chalupě zklidní svoje kroky i mysl a ono vám ne. Místo příjemného horského počasí leje jako z konve. První týden, druhý a stále jsou okamžiky, kdy vysvitne slunce, velmi vzácné. Spousta chalupářů z okolí to vzdalo. Ne tak já a moje rodina. My jsme si každý zalezl do svého kouta, rozsvítili lampičky a otevřeli nové výtisky. Ano, zásobil jsem všechny. Dcera četla Spasitele a něco dobrého z povinné četby na gymplu (nechápala, proč je Anna Kareninová taková divná paní) a manželka se mnou každý druhý den dělala výměnný obchod. Kniha za knihu. Muže bez tváře chtěla koupit ona. Lákal jí sever Dánska a pochmurný příběh o únosu dětí a vraždách. První kniha od autora, kterého jsme si tak nějak objevili pro sebe. Venku jsme museli vynášet sudy, tolik bylo vody a pokaždé, když jsem se promoklý vrátil, znovu jsem usedl a nemohl se odtrhnout. Dvojice sympatických detektivů, Dánky a Němce, protože se první vražda stala přímo na hranicích. K tomu podivné městečko, ne nepodobné vesnici, ve které jsme si četli.
Do toho přijede babička a začne u piva vykládat, jaké to tu bylo, když byla malá. Vzpomínky na odsunuté Němce, snad každý druhý chalupář byl divnej, sudetské příběhy se pomalu prolnuly s těmi dánskými. Najednou jsem při každé procházce viděl obrovského chlapa s řetězem, představoval jsem si, jak jsem zavřený dole ve sklepě, když jsem šel v noci na záchod. Nakonec to nebyla zase tak špatná dovolená. Člověk se uklidnil, nasával pach rozkládajícího listí. Připadal jsem si, uprostřed léta, jako bych na severu Dánska sledoval příliv a odliv. Toulal se v mlze a přemýšlel, kdo by mohl být vrah. Bez televize, u kamen, protože jsme museli topit jako o závod. Psát o knihách je hodně těžká disciplína, to vám řeknu. Nesmíte prozradit děj, je to jako hodnotit filmy. Já navíc nechci být kritikem. Jasně, že je to typická, klasická severská krimi, ale to mi vůbec nevadí. Mám to stejné jako s hudbou, pro mě špatnou neposlouchám, knihy, které mě nebaví, nečtu. Na to nemám čas a taky, nechci si hlavu zanášet něčím, co mě nebaví. Nejsem za to placený, jen si dělám radost.
Detektivka musí být napínavá a to Muž bez tváře je. Líbí se mi jazyk, jakým je napsána i překlad. Oni ti Dánové nežijí zase tolik odlišně od chalupářů na českých horách. Nakonec je všechno o lidech. Když jste blízko přírodě a dost často prší, tak to víte, že je potom kolem vás spousta podivínů. Bývá pro mě zajímavé vypadnout z města, ale po nějaké době se pokaždé hrozně rád do civilizace vracím. Zklidním se, přečtu vždy několik knížek a potom nad nimi přemýšlím. Zrovna v téhle jsou postavy velmi dobře popsány, děj je zamotaný, ale zase ne natolik, aby byl nepřehledný. A proč si nepřečteš něco hezkého, třeba o chlapech v tvém věku? Zeptá se mě babička, moje máma. Mě by to asi nebavilo, kdysi jsem podobné knížky dostával k vánocům. Dodnes leží ve sklepě a nemám na ně chuť. Abych si četl o tom, kdo je komu a jak je nevěrný, jak chytá druhou mízu, jak jsou všichni kolem rozervaní. Na to nemusím otevírat knihu, stačí zajít v práci na oběd. Já raději Muže bez tváře a jemu podobné. Sem tam proložím něčím starším nebo co si objevím. Čtení musí být radost, stejně jako hudba. Poslouchal jsem zrovna nové album od THE CRAWLING. Pomalý, atmosférický doom metal s příměsí deathu. Od Irů, kteří také moc dobře vědí, o čem je déšť a sychravo.
Je to první kniha nové série. Pokud takové budou i další, budu věrným fanouškem. Oba hlavní hrdinové mě baví. Jejich vtipy i starosti. Vždycky si říkám, že bych nemohl dělat policistu. Asi bych vším tím zlem moc nasákl. Něco jiného je si číst, být napnutý, dostat další dávku dopaminu, a něco jiného je realita. Tady se jedná navíc o velmi citlivé téma. Jsem rád, že autor příliš nerozpitvával detaily. Mrtvé a zmizelé děti, uff. Nemám to rád, jako hrdý otec bych bral ihned do rukou sekyru a šel zjednat spravedlnost. Asi víte, jak to myslím. Úplně jsem před sebou viděl samoty v Dánsku, podivné majitele, farmáře, opraváře aut, ale i velké kapitalisty s jejich neomaleností. Kniha má v sobě takový zvláštní, mrazivý, temný nádech. Zbytečně nešokuje, mrtvých nejsou desítky, ani se nejedná o "dokonalého vraha". Naopak, příběh má i lidský rozměr, nad kterým pravděpodobně budete přemýšlet i vy. Když se jednou na příjezdové cestě objevila postava v kápi, zamrazilo mě v zádech. A to i přesto, že bylo poledne.
Mám dovolenou vždy spojenou s výlety, s návštěvou různých zajímavých míst. Ale také s přírodou, kterou miluji od malička. Jsem moc rád, že je na tom moje rodina stejně. Syn je vlastně pořád venku a když se jde na výlet, tak chodí vepředu. Neznám za poslední roky nic lepšího, než zmizet v lesích, daleko od internetu a televize. Potom se vrátit do chalupy a po kávě si zalézt. Otevřít knihu a relaxovat. A když k tomu leje jako z konve a větve na protějším kaštanu bouchají do chalupy, protože je vítr, čte se mi tak nějak lehce, spokojeně. Přeji vám, aby vaše dovolené byly taky takové. Chaosu je kolem možná až příliš a knížky mají i v dnešních světě něco do sebe. Třeba vám Muž bez tváře přijde k duhu. Jestli máte rádi severské země, vítr a proudy vody, padající k zemi, tak neváhejte. Dennis Jürgensen se stal ihned mým oblíbeným autorem. Je dobré vědět, že je pořád co číst. Mějte se co nejlépe a děkuji za pozornost.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jeden z žáků učitele Lasseho Espersena najde při exkurzi v přílivové zóně kus od břehu mrtvé tělo. Vzápětí však vše kolem zahalí mlha, ze které se vynoří postava bez tváře a na Lasseho zaútočí. Když se učitel probere z omráčení, je jeho žák pryč. A není to první dítě, které se v Melumu, provinčním městečku na západním pobřeží Jutska, pohřešuje. Už o rok dříve zmizela šestiletá dívenka, která se dosud nenašla.
Vyšetřování se ujímá mladá dánská vyšetřovatelka Lykke Teitová spolu se zkušeným německým policistou Rudi Lehmannem, neboť mrtvola ležela přímo na hranici. Mohou jen doufat, že se jim společně podaří vraždu objasnit a najít nezvěstného chlapce dříve, než bude pozdě. Mezitím však dojde k dalším dvěma vraždám a teprve pak začnou policisté konečně tušit, odkud vítr vane.
Muž bez tváře je první knihou ze série Teitová a Lehmann.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
