Rozhovor s thrash death metalovou skupinou PERRACIDE ze Švédska.
Odpovídal Perra Karlsson, děkujeme!
Recenze/review - PERRACIDE - Underdog (2023):
Ave PERRACIDE! Zdravím do švédských katakomb, mistře Perra Karlsoon! Na úvod ti musím moc poděkovat. Tvoje deska „Underdog“ je pro mě v posledních měsících nejen skvělou kulisou k práci, v hospodě, v autě, ale i doma, při soustředěném poslechu. Jsi slavný a zkušený bubeník, proč si se vlastně rozhodl založit PERRACIDE? Proveď nás prosím historií.
Perra: To je úžasné, že si toho tak vážíš. Neřekl bych, že jsem nějak moc slavný bubeník, ale možná trochu známý v undergroundu. Důvod, proč jsem celý tenhle projekt založil, byl ten, že už mě nebavilo čekat, až členové mých ostatních kapel Nominon a Dreadful Fate dají přednost hudbě před jinými věcmi. Nicméně chápu, že když je vám kolem 40-50 let, není to ono, máte povinnosti, rodiny, práci atd. atd. Nicméně mě to přestalo bavit a rozhodl jsem se začít s vlastní věcí, měl jsem už zaranžovaných, nahraných a připravených pět bicích skladeb. Nejdřív to bylo myšleno na anglického kytaristu, který měl napsat nějaké riffy do písniček, ale trvalo mu věčnost, než to zrealizoval, a vůbec mi toho moc nepředvedl. Takže ano, i to vedlo k další frustraci. Měl jsem toho dost a začal jsem s vlastními věcmi s využitím těch pěti skladeb, stejně jako jsem se rozhodl nahrát některé písně předchozích kapel, ve kterých jsem působil.
Jsi členem skvělých kapel jako NOMINON, DARKENED, DREADFUL FATE, IN AETERNUM, NIFELHEIM, BENEDICTION, DESTROYER 666 a spousty dalších. Všude si hrál na bicí. U PERRACIDE jsi ale i zpěvák, skladatel. Znamená to, že hraješ i na jiné nástroje? Zajímalo by mě, jakým způsobem vznikaly nové skladby. Jak píše a skládá Perra Karlsoon?
Perra: Ne, na kytaru moc nehraju. Sotva umím hrát. Před pár lety jsem napsal pro Dreadful Fate písničku na kytaru, kterou jsme ještě nenahráli, a nejsem si jistý, jestli ji někdy nahrajeme? Takže kdo ví, třeba se nakonec objeví na dalším albu Perracide?
Ve všech těch kapelách, které jsi zmínil, vlastně nejsem členem, ve většině z nich jsem kdysi hrál. Dneska jsem v Darkened a v Nominon (i když už léta nejsme tak aktivní, ale to se teď snad změní). Ostatní kapely jsem dal k ledu a nebo jsem je časem opustil.
Písničky Perracide vznikly tak, že jsem měl pět písniček napsaných/aranžovaných/nahraných POUZE na bicí, a pak pár dobrých kamarádů/muzikantů dalo riffy a leadery a další věci přes bicí, a o autorské zásluhy jsme se dělili půl na půl. Nikdy v minulosti jsem neslyšel, že by to nějaký bubeník dělal, takže to byl tak trochu experiment, který dopadl opravdu brutálně, ale přitom skvěle.
A ano, ve skladbě "Silence the world" zpívám hlavní vokály, zejména proto, že mě k tomu donutil Simon Wizén, se kterým jsem tu skladbu napsal společně, a on mě k tomu dotlačil, protože text, který jsem pro ni napsal, je velmi osobní. K mému překvapení to dopadlo zatraceně dobře, jestli to můžu říct.
„Underdog“ je kombinací tvých vlastních autorských skladeb a coververzí. Jakým způsobem si převzaté songy vybíral? Já je vnímám jako tvoji poctu kapelám, které máš rád a ve kterých si působil. Chápu to správně?
Perra: Především je nerad nazývám coververzemi, zvlášť když se mnou většina původních kluků hrála a nahrávala písně přímo z původních kapel. Takže svým způsobem jsou to jen aktualizované reedice, aktualizované verze se mnou na bicí. Ale chápu, když je lidé považují za coververze, a mně to vlastně nevadí.
Nakonec jsem vybral konkrétní skladby, které se mi nejvíc líbily v době, kdy jsem byl členem kapely, když jsme je kdysi zkoušeli nebo hráli naživo či cokoli jiného. Ale jo, svým způsobem máš pravdu, asi by se dalo říct, že je to i pocta samotným kapelám. Je prostě super, že se mi podařilo zapojit tolik původních nebo dlouholetých členů kapely, víš, jako jsou Daz, Rewy a Dave Hunt z Benediction, KK a Bez z D666, Anders, Rickard a Urban z Nasum, Hellbutcher, Batte, Johan a John Zwetsloot z Nifelheim například. Je to opravdu dobrý pocit, když na to pomyslím.
Osobně se mi moc líbí zvuk. Trošku jsem se bál, jestli budou nové i „staré“ songy sedět pohromadě, ale ano. Album mixoval a provedl mastering God Olson z DARKENED. Proč právě on? A v jakém studiu jste nahrávali? Zvuk je starý, prašivý, přesně jak jej mám rád!
Perra: Jo, taky se mi líbí zvuk a produkce. Gord odvedl skvělou práci, když to všechno dával dohromady. Gorda jsem poznal z projektu Angelblast, který jsme spolu dělali před pár lety, a ten dopadl taky skvěle. Měl na starosti produkci a dopadlo to zatraceně brutálně. Takže když jsem začal hledat lidi, kteří by se podíleli na produkci Perracide, byl samozřejmě první volbou. A opět, prostě dal všechno dohromady a dopadlo to prostě skvěle. Musíš si uvědomit, že na albu Perracide "Underdog" se podílí/účinkuje téměř 30 různých hudebníků. Jen si na to vzpomenu, jde mi z toho hlava kolem. Ha ha. Gord je mistr ve své práci a já mu prostě nemůžu dostatečně poděkovat za všechnu tu krev, pot a slzy, které do tohoto alba a produkce vložil.
Na desce máš velkou spoustu hostů. Jak si je vybíral? Jsou to staří kamarádi nebo si někomu jen tak řekl, poprosil jej? Všichni odvedli skvělou práci, přesto musím zmínit alespoň některé, jejichž výkony mě doslova posadili na prdel. Marc Grewe (jeho hlas doslova zabíjí), Johan Jansson a Jörgen Sandström (oba to samé!). Jak spolupráce probíhala?
Perra: Nejprve se mýlíš, pokud jde o Johana, protože ten na albu nevystupuje. Johan je pro mě jako bratr a bylo by prostě příliš jednoduché mít ho na tomto prvním albu Perracide (takže možná příště...) Místo toho jsem se rozhodl nahrát skladbu Interment (Johanova kapela) s dalšími dvěma členy Interment: Simonem Wizénem (který hraje na kytaru a zpívá v té písni) & Allanem Lundholmem (který hraje na basu.) Jsou to také moji blízcí přátelé, zejména Simon, který mi hodně pomohl i s tímto albem, a to jak předprodukčně, tak i jinak. Byl to například on, kdo mi pomáhal a vedl mě, když jsem pokládal vokální stopy pro skladbu "Silence the world". Smyslem skladby "Interment" tedy bylo oslavit a vzdát hold mému bratrovi Johanu Janssonovi a k jeho překvapení se nám ji podařilo před ním utajit až do poslechové párty, kterou jsme uspořádali v únoru, kdy jsem oslavil padesátiny. Páni, byl překvapený, bylo to úžasné vidět. Marc Grewe pak, to byl jeden z mých nejoblíbenějších zpěváků opravdu od počátku věků. S Morgoth jsem se viděl a trochu s nimi spolupracoval už v začátcích, v roce 1991, když tady hráli ve Fagerstě. Když jsem pak v letech 2011-2013 hrál tu a tam na několika festivalech v Evropě, kde jsem vystupoval s Benediction, několikrát jsem na Marca narazil a vždycky jsme si nakonec povídali. Takže když jsem potřeboval vokalistu pro úvodní skladbu "Inexorable", kontaktoval jsem Marca a on v podstatě okamžitě řekl "Ano!". Odvedl s vokály úžasnou práci a jak jsi říkal, dopadlo to zabijácky! Stejně tak Jörgen Sandström. Jörgen je jeden z prvních šílenců, se kterými jsem si začal psát dopisy v roce 1990, kdy jsem právě začal vydávat svůj fanzin Mould Mag, a navíc jsem se přidal ke kapele Suffer. Byly to určitě slavné dny metalového undergroundu. Od té doby jsem se s Jörgenem setkal docela dostkrát a vždycky si trochu popovídáme a pokecáme, znáte to. Určitě je to můj drahý přítel. Takže je asi fér říct, že jsem si pro první album Perracide vybral opravdu staré dobré přátele. Na druhou stranu, pro "cover" písně jsem prostě chtěl mít co nejvíc členů (starých i nových) kapel, které jsem víceméně dokázal najít. Alespoň zapojit některé členy, kteří byli v kapele ve stejné době jako já.
Jsi bubeník tělem i duší, mistr ve svém oboru, který má za sebou spoustu skvělé práce a nahrávek, které jsou navždy zapsány do starých archívů. Zajímalo by mě, kdy a jak si se k tomuhle nástroji dostal? Jsi samouk nebo si chodil do umělecké školy?
Perra: Dalo by se říct, že to pro mě bylo přirozené. Když mi bylo 9-10 let, začal jsem doma mlátit do různých věcí a táta si řekl, že by bylo dobré pořídit mi malou bicí soupravu, což také udělal, a zbytek je, jak se říká, historie. Haha. V rané fázi jsem chodil na nějaké lekce, ale v podstatě hned mě to přestalo bavit, protože učitelé po mně chtěli, abych hrál dlouho stejné rytmy a beaty, takže mě to přestalo bavit a prostě jsem šel domů, sedl si do sklepa našeho domu a místo toho jsem se mlátil na bicí do skupin, které jsem v té době poslouchal, jako Mötley Crüe, Kiss, Black Sabbath a tak dále. Takhle jsem to dělal opravdu několik let a během toho období jsem se také snažil rozjet nějaké rockové a hardrockové kapely, ale bylo velmi těžké najít lidi v mém věku, kteří by měli stejně spalující vášeň pro hudbu jako já.
Měl si nějaké vzory? Je někdo, u koho sis řekl, chci být jako on? Já třeba začínal na Saxon, Motorhead, Sodom. Jaké kapely a bubeníci tě ovlivnili nejvíc?
Perra: V prvních letech jsem uctíval bubeníky jako Tommy Lee, Cozy Powell, Vinnie Appice, Tommy Aldridge a Clive Burr. Později mě zaujal Mikkey Dee v King Diamond, o něco později Mike Portnoy v Dream Theater, Sean Reinert v Cynic/Death a samozřejmě Snowy Shaw, a protože miluju Annihilator, zhypnotizoval mě Mike Mangini při práci na albu "Set the world on fire". Všichni tito bubeníci pro mě hodně znamenali a všichni mě v průběhu let inspirovali. Každý z nich je bubeníkem, ke kterým se můžu čas od času vrátit a prostě s nimi najít nové věci, a to i na starších věcech, které nahráli v dávných dobách, víte? Všichni jsou to u mě kouzelníci.
Je muzika i tvým zaměstnáním? Dá se v dnešní době vůbec jako bubeník uživit? Hudba se stahuje z internetu a nehraješ zrovna v kapelách, které vyprodávají velké stadiony. Pokud máš nějakou práci, která tě živí, jak se dá dát dohromady s koncerty, nahráváním desek apod.?
Perra: V současné době hudbou příliš nežiji, to ne. Zvlášť když nejsem součástí žádné koncertní kapely a podobně. Když jsem hrál v Deströyer 666, tak jsem se věnoval jenom hraní a turné a každý večer jsme prodali docela dost merche, takže jsme mohli nějak přežít, i když jsme nevydělávali majlant nebo tak něco. To bylo v letech 2015-2017, během světového turné k albu "Wildfire". Ale předtím i potom se mi nakonec tu a tam prodá nějaký merch, a to je asi tak všechno, co se dá vydělat. Od roku 2017 je mým denním zaměstnáním řidič autobusu, dříve jsem pracoval i s oběma ve Stockholmu a Jönköpingu, takže to vlastně není nic nového. Hudba (zejména metal) bude vždycky obrovskou součástí mého života a nedělám to proto, abych se stal slavným nebo tak něco, hraju hudbu, kterou miluju, to je všechno.
Zažil si dobu největší slávy švédského death metalu. Jak na ni vzpomínáš? Máš nějaké vtipné historky, zážitky? Jaké to bylo v devadesátých letech ve Švédsku? Asi je toho mnoho, ale poprosím alespoň o nějaké. Tvůj první koncert? A první vystoupení na pódiu?
Perra: Člověče, doufám, že mi rozumíš, když říkám, že jen tato otázka by mohla být víceméně celým rozhovorem. Hahaha. Tolik vzpomínek, tolik zábavy, vynikající přátelství, ale i kyselé a soutěživé sračky, které se sem tam dějí. Bylo to určitě výjimečné období, a kurevská spousta koncertů po celou dobu. Od menších koncertů s pouhými 20-25 lidmi až po tisícovku nebo tak něco. Všechno záleželo na tom, kdy a kde to bylo. Například na jednom z prvních deathmetalových koncertů, na kterém jsem byl začátkem roku 1990 ve švédské Motale, bylo v publiku asi 35-40 lidí, na pódiu ten večer hráli Toxaemia, Cadaver, Therion & Entombed. 35-40 lidí?! Ha. Je to šílený, když si vzpomeneš na tu sestavu. Ten samý večer jsem se taky poprvé setkal s Jonem Kristiansenem ze Slayer Mag, to je legenda. Ale když se vrátíme v čase, první metalový koncert, na kterém jsem byl, byl ten, kdy W.A.S.P. přijeli do Švédska na své první evropské turné v roce 1984, a to mi bylo 11 let, prostě malinký kluk. Bylo to šílené, ale jsem hrdý na to, že jsem na tu akci šel a že vzpomínky na ni zůstanou navždy. První pořádný deathmetalový koncert, který jsem odehrál, byl se Suffer, naší kapelou a kapelou Johana Janssona v době, kdy Beyond hráli jako support Merciless a Dismember v Avestě ve Švédsku, koncem roku 1990. Další koncert, kde bylo v publiku snad padesát lidí. Ale jak jsem řekl, pokud jde o death metal a švédskou scénu mezi koncem 80. a začátkem 90. let, mohl bych mluvit celou věčnost, takže asi bude nejlepší, když to vezmeme někdy jindy.
Doba se za poslední roky hodně změnila. Nastoupil internet, celý svět je najednou propojený. Také je spousta nových technologií ve studiích, muzikanti hrají víc technicky, progresivně. Jak tě tohle všechno ovlivnilo? Jsi člověkem, který sleduje nové trendy, nebo máš raději staré pořádky?
Perra: Abych to shrnul, jsem tak trochu obojí (ale ne, pokud jde o sledování trendů), ALE - pokud jako hudebník děláš na studiové nahrávce věci, které nejsi schopen dělat naživo, pak jsi pozérský ubožák, tečka. V dnešní době, kdy jsi ve studiu jeden den, abys nahrál celé album, no, máš na to jeden DEN, nebo řekněme maximálně osm HODIN. Osobně bych řekl, že mám dobré dny a mám špatné dny. Když mám ve studiu špatný den, je dobré, že jsem schopen nahrát písničku ve dvou nebo třech kusech a pak to dát dohromady, víte, abych ušetřil čas a psychickou energii. Jestli tomu říkáte podvádění, tak to je pro mě v pohodě, pak jsem podvodník. Haha. Co si teď z nahrávání Perracide na bicí pamatuju, je, že písničku Interment "Torn from the grave" jsem udělal na jeden záběr, od začátku do konce.
V únoru ti bylo padesát let. Máš spoustu zkušeností, znalostí. Hraješ ve spoustě legendárních kapel, nahrál si desku, která je vynikající. Dalo by se napsat, že si velmi úspěšný. Máš ještě nějaký sen? A teď nemyslím jenom v hudbě.
Perra: Já už žiju svůj sen, kamaráde. Už jsem to všechno dokázal, můžu umřít šťastný. Haha!! Vážně, rád bych Perracide vzal na jeviště. Když jsem koncem dubna letošního roku začal plánovat natáčení videoklipu ke skladbě "Silence the world", potřeboval jsem dát dohromady nějakou sestavu. Komu bych měl zavolat? No, v první řadě jsem samozřejmě sehnal Simona Wizéna, protože je se mnou spoluautorem písně. Zavolal jsem také Sebastianu Ramstedtovi (Necrophobic, In Aphelion) a zeptal se ho, jestli by měl zájem, a on po pár minutách povídání a přemýšlení řekl: "Ano! Jdu do toho!". Takže jsem na místě věděl, že chci, aby v klipu hrál na basu můj bratr Johan Jansson, a on s radostí přijal. Tak to bylo, první kompletní sestava Perracide. Ha! Při natáčení toho klipu jsme si užili spoustu legrace a Rafael Barros odvedl ohromnou práci se střihem a editací. Dopadlo to naprosto zabijácky, musím říct, že mnohem líp, než jsem kdy mohl doufat. Můj mozek si až teď všiml, že jsi říkal, že to nemusí být nutně hudba, a já tady blábolím hubou o ničem jiném než o hudbě. Haha. No, víš, můj život je v podstatě hudba, tak proč mě to nepřekvapuje! Když mám volno a mohu se věnovat věcem, které nesouvisejí s hudbou, obvykle trávím čas doma se svou ženou a našimi psy, vyjedu si na svém Harleyi na projížďku, navštívím přátele, které kvůli práci, hudbě a jiným zaměstnáním vídám jen zřídka. Dříve jsem hodně cestoval, po celém světě, ale v posledních letech jsem mimo Švédsko vůbec necestoval, takže bych to rád udělal. Ještě jsem například nebyl v Asii. Ale musím být upřímný, pokud jde o dosažení a dělání věcí, jsem už docela spokojený, stejně nejsem moc dobrodružný člověk, abych byl upřímný. Rád jsem s lidmi, které mám rád, když mám volno, poslouchám hudbu, povídám si o kravinách a třeba si zajdu někam na skvělou zábavu/večeři nebo tak, to je vlastně všechno.
Přeji ti do dalších let vše nejlepší. Ať se ti daří po profesionální stránce, ať máš plné koncerty, ať se prodávají tvé nahrávky. Děkuji moc za rozhovor a víš co? Jdu si pustit „Underdog“ pořádně nahlas, aby měli i sousedi radost! Zůstaň silný!
Perra: Soused, který si Perracide neváží, není soused, kterého by stálo za to znát. Haha. Moc děkuji za rozhovor a podporu. Abych pravdu řekl, nutíte mě pokračovat. Když slyším od lidí, jako jste vy, že oceňují to, co dělám, mou hudbu, a chtějí víc prozkoumat, kdo jsem jako člověk a hudebník, tak jsem rád, že to víte. Tolik let jsem se snažil zůstat pozitivní, a přesto jsem tady, cítím se lépe než kdy dřív a chci lidem ukázat, že bez ohledu na to, kolik bojů jste svedli, nikdy se kurva nevzdávejte. Jen se snažte být tou nejlepší verzí sebe sama, kašlete na to, co o vás říkají ostatní, pokud se vás snaží shazovat. Nikdy se nevzdávejte, jasně, můžete odejít. Ale jde o to, že pokud odejdete, pravděpodobně tak učiníte z nějakého důvodu, a to proto, že jste tuto část svého života nechali za sebou, pro jedince se silnou myslí, který zná sám sebe, to nemusí být nic negativního. Chcete-li se mít lépe - Buďte lepší! Vítězství nemusí být neustále komplikované. Na zdraví, moji metaloví bratři a sestry.
Recenze/review - PERRACIDE - Underdog (2023):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: