HALÓ, HALÓ! Kompletní válečné deníky Reného Artoise - John Haselden
1997, Columbus (ČR)
Když se vám narodí dvojčata a k tomu ještě měsíc před termínem, tak se vám změní totálně svět. Zná to každý rodič, ale vy toho štěstí máte dvojnásobek. Vždycky jsem si říkal, jakou jsem si vybral dobrou ženu. Protože vše zvládala na jedničku. Je praktická a já jako každý novopečený fotřík pobíhal okolo a snažil jsem se. Manželka měla kojící pás, aby mohla obě naše radosti nakrmit najednou a poprosila mě, jestli bych neměl nějaké dobré DVD. Kupoval jsem tenkrát každý čtvrtek časopis Reflex a v trafice měla paní několik kousků seriálu Haló, haló. Byla to tenkrát nějaká edice, už si přesně nepamatuji jaká a tak jsem v práci vypaloval a sestavolal playlisty. Vize byla taková, že bude DVD připraveno v přehrávači a když se naše ratolesti probudí, stačí zapnout play. Moc jsme tenkrát nespali. Respektive, já trošku. Pořád jsem se snažil po práci i trošku žít. Takže jsem se toulal s kočárkem po lesích, aby se mohla manželka trošku vyspat.
Byl jsem mírně naštvaný, protože mi pokaždé říkala, co bylo v seriálu nového. Musel jsem koupit i Jistě, pane ministře, Červeného trpaslíka a Zlatá sedmdesátá. Dalo by se tedy říct, že naše děti byly odkojeny na britských sitcomech. Byl jsem hodně pozadu a tak jsme se na všechno dívali ještě jednou večer, když děti usnuly. Obrovská výhoda byla, že každý díl má do padesáti minut. To jsme byli u dvojčat schopni zvládnout. Bylo to několik náročných a zároveň krásných let. Postupně se vše usadilo, stereotypy se začaly postupně měnit a my najednou měli víc času. I šel jsem jednou do antikvariátu a objevil jsem tam knihu HALÓ, HALÓ! Kompletní válečné deníky Reného Artoise. Bylo to někdy v dobách, kdy už se dalo s dětmi víc číst. Už přestaly časy, kdy jsem míval držák na knížku na kočárku, kdy jsem se děsil každé matky na pískovišti, která mi musí ihned prozradit, jak je její dítě geniální. Geniální jsou totiž všechny děti, to vám potvrdí každý. Naši raubíři byli jak gang, pořád jsem řešil, že někomu berou lopatičky a bourají bábovky. Musel jsem pak každou kapitolu začínat znovu a znovu.
Tohle všechno ale bylo pryč a já si mohl dát i něco náročnějšího. Tahle knížka je taková trošku zvláštní. Ono totiž, když ji budete číst po zhlédnutí seriálu, tak budete dopředu vědět některé hlášky, budete neustále porovnávat a kroutit hlavou, že to bylo přeci jinak. To je ale vždy problém, to zná každý poctivec, který ještě v dnešní době čte. Ale začetl jsem se a hrozně mě to bavilo. Těch hlášek, které jsou již notoricky známé, inteligentní humor, na pozadí neskutečného válečného šílenství. Navíc sympatické postavy, se slabostmi, ale i hrdinstvím. Tohle musel psát samotný život, to my nikdo nevymluví. To se nám pak nesmíte divit, že nám připadá spousta dnešní produkce tupá a debilní. Vtipy i příběh jsou zde totiž neskutečně elegantní, nadsázka i černé vtipy, které by dnes snad ani neobstály před komisí všehomíra. Bavil jsem se u seriálu, bavím se i u knihy, kterou jsem zase znovu přečetl. Děj, příběh, vše je dle mého neopakovatelné a nezaměnitelné. Bylo nám lehce po třicítce a nebál bych se napsat, že přesto tyhle seriály tak trošku formovaly náš pohled na svět.
Lidi jsou dnes hrozně zahleděný do sebe. Ze spousty se staly narcisté. Vystačí si s obrazovkou a předpokládají, že všechny ostatní jejich zaručeně skvělé názory zajímají. Omyl, opak je pravdou. Vždycky si říkám, proč bych měl trávit čas s tím, že budu sledovat, co kdo kde jedl, kde byl a co si koupil na sebe. Po pravdě, mě to vůbec nezajímá. Raději si tříbím mozek podobnými dobrotami. No, řekněte, není lepší ukradený tančík, než nějaká pipka, co se kroutí před zrcadlem. Raději si budu představovat padlou Madonu s velkými...Mimi a Michelle, Yvette a samozřejmě Reného, který je zkrátka neodolatelný. Tohle je prostě moje krevní skupina. No, posuďte sami...
(Helga a Herr Flick jsou v přestrojení v kostele a přiběhne k nim hříšnice.)
hříšnice: Velebný otče, zhřešila jsem. Vstoupila jsem do hanebného domu, kde polonahé hříšné dívky dělají s muži samé nemravné věci.
Herr Flick: No, a co s tím mám co dělat já?!
Helga: Víte, musíte uložit té hříšné dívce pokání.
Herr Flick: Aha. Jdi domů a řekni stokrát "Heil Hitler."
Humor je jednou z nejtěžších disciplín. Nemám moc rád takové to prvoplánové veselí, kdy se lidi tlemí někomu, když spadne na zábradlí a zlomí si páteř. To se nesměju vůbec. Ale u HALÓ, HALÓ! se vždy neskutečně bavím. Někdy se jen pousměju, ale pokaždé mám dobrou náladu. Pokud máte rádi seriál, přečtěte si i knihu. Možná ji ještě někde v antikvariátech seženete. Stojí rozhodně zato. Opatrujte se a Bodré podoledne!
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Podle televizního seriálu BBC Jeremyho Lloyda a Davida Crofta s úpravami a poznámkami Reného Fairfaxe napsal John Haselden
Bohatě fotograficky dokumentovaný deník Haló, Haló! nás tak spolu s neodolatelným hrdinou zavede na pole válečná, ale i do míst neskonale příjemnějších Yvette, sladká a ohnivá jako francouzské víno… Mimi, romantická a vášnivá… Michelle, ve dne v noci odhodlaná k čemukoli… zkrátka děvy žhavé a pomilováníhodné a k tomu všemu ještě Padlá madona s velkými…, ale už dost! Víc se o nich všech (a o mnoha dalších neuvěřitelných postavách) dočtete v tomto zaručeně autentickém válečném deníku chrabrého kavárníka. Čtěte pozorně – pan René Artois psal jen a jen pro vás!
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: