CD 2023, vlastní vydání
for english please scroll down
Stále dokola se mi vrací jeden sen. Jdu v něm dlouhou temnou chodbou. Po stěnách stéká špinavá voda a pod nohama mi křupají kosti. Občas zaslechnu ze tmy nářek plný nekonečného utrpení. Je mi zima a v žilách mi kolují kousky ledu. Probudím se ve staré kobce. Vedle mně vyskládané rakve jsou plné vzpomínek. V každé z nich leží spousta dobré hudby. A jedna čeká na mě. Ulehnu do ní a potom celý den nevím, jestli to byl jenom sen a nebo noční můra.
GRIEF COLLECTOR jsou doom metalovými pohrobky, kteří hrají hezky postaru, s takovým tím poctivým feelingem a jiskrou. Platí to i letos a to přesto, že se změnila sestava kapely. Pánové se ale stále drží toho, co umí nejlépe. Navodit posluchačům smutné, snové stavy. Novinka se mi hned dostala do žil a zůstane tam ještě hodně dlouho. V dnešním hektickém světě je pro mě hrozně příjemné se zastavit, zpomalit své myšlenky a nechat se unášet na krvavých vlnách řeky Styx.
Pokud patříte jako já mezi věrné fanoušky kapel jako CANDLEMASS, SOLITUDE AETURNUS, TROUBLE, SAINT VITUS, PENTAGRAM, TROUBLE, bude se vám určitě líbit i tahle deska. Má v sobě vše potřebné pro dokonalou panychidu. Skvělý mrazivý zvuk, hřbitovní obal, ale hlavně velkou spoustu zajímavých momentů. Songy řežou, pálí a žhnou a zároveň v sobě mají takový ten druh chvění, o kterém se vlastně ani nedá psát, musíte jej vnímat všemi smysly svého těla. Je to tak, "In Times of Woe" je nejen v rámci stylu, dokonale vybroušeným diamantem. Hroby byly znovu otevřeny, aby vydaly svá svědectví. Pomalu stárnu a kolem se velkou rychlostí mění svět. Jistoty, které jsem dřív míval, jsou dnes zesměšňovány. Určitě znáte ten pocit, když nestíháte, v práci je to na nic a přijdete domů a je vám z nějakého důvodu smutno. Vyčerpaný a unavený musím stejně druhý den vstát a bojovat. A právě v těchto momentech se mi album líbilo nejvíce. Uklidnilo mě svojí vznešeností, majestátností. Novinka ale není jen skvěle zahraným řemeslem. Má v sobě něco navíc, zvláštní neklid, melancholii chcete-li. Občas se mi poslední dobou stává, že poslouchám GRIEF COLLECTOR stále dokola a sním i během dne. Při chůzi v ulicích. Jsem opět hluboko pod zemí a potkávám duše zemřelých. Podáme si ruku a usmíváme se. Možná nenaleznu klid ani po smrti, ale "In Times of Woe" budu poslouchat stále dál. Je pro mě totiž opravdu povedenou deskou, před kterou nezbývá nic jiného, než se poklonit až k zemi. Dokonalá esence smutného, pochmurného, majestátního doom metalu! Mrazivá noční můra!
Asphyx says:
One dream keeps coming back to me over and over again. I'm walking down a long, dark corridor. Dirty water runs down the walls and my bones crunch under my feet. Every now and then I hear a cry of endless suffering from the darkness. I'm cold, and bits of ice run through my veins. I wake up in an old dungeon. The coffins stacked beside me are full of memories. In each of them lies a lot of good music. And there's one waiting for me. I lie down in it, and then all day I don't know if it was just a dream or a nightmare.
GRIEF COLLECTOR are doom metal's stepchildren, who play nice old-fashioned music with that honest feeling and sparkle. This is also true this year, despite the fact that the band line-up has changed. But the gentlemen still stick to what they do best. To make the listener feel sad, dreamy. The novelty got into my veins right away and will stay there for a long time. In today's hectic world, it's awfully nice for me to stop, slow down my thoughts and let myself drift on the bloody waves of the river Styx.
If like me you are a loyal fan of bands like CANDLEMASS, SOLITUDE AETURNUS, TROUBLE, SAINT VITUS, PENTAGRAM, you will definitely like this album. It has everything you need for a perfect panychida. A great chilling sound, a graveyard cover, but most of all a great many interesting moments. The songs cut, burn and glow and at the same time have that kind of tingle that you can't really write about, you have to feel it with all your senses. That's right, "In Times of Woe" is not only in terms of style, a perfectly cut diamond. The graves have been reopened to bear witness. I'm slowly getting older and the world is changing around me at a great speed. The certainties I used to have are now mocked. I'm sure you know the feeling when you're not keeping up, work sucks, and you come home feeling sad for some reason. Exhausted and tired, I still have to get up and fight the next day. And it was in those moments that I liked the album the most. It calmed me down with its grandeur, its majesty. But the novelty is not just a well-played craft. It has something extra, a strange restlessness, a melancholy if you will. Sometimes lately, I find myself listening to GRIEF COLLECTOR over and over again and dreaming even during the day. Walking in the streets. I'm deep underground again, meeting the souls of the dead. We shake hands and smile. I may not find peace even after death, but I'll keep listening to "In Times of Woe". It's a really good record for me, and I can't help but bow down to it. The perfect essence of sad, gloomy, majestic doom metal! A freezing nightmare!
about GRIEF COLLECTOR on DEADLY STORM ZINE:
Tracklist:
01. Tombs of Tomorrow
02. Slipping Into Seclusion
03. Perpetual
04. Ebony Goodbyes
05. Lamentous
06. Temples To Nowhere
07. Mass Deception
08. Asunder
09. The Foreboding
10. For Whom Do We Mourn
band:
Brad Miller - Drums, Lyrics
Matt Johnson - Guitars, Bass
Julian Küster - Vocals