.JPG)
Příběh čtyř stý čtvrtý - Podivný rituál v Senci
Ale to víte, že jsme se také občas pohádali. Žádný vztah není dokonalý. Je ale potřeba na něm pracovat. Tenkrát ještě nebylo tak časté, aby si dávali lidé od sebe oddych, bydleli každý jinde a scházeli se dlouhé roky jen, když měli zrovna chuť. Naučili jsme se překonávat překážky. Jednou takhle myslím ve středu, jsem svoji milou pěkně naštval. Seděli jsme jak jinak v hospodě a já, navyklý na to, že každý metalista je kamarád, jsem kývl, aby si k nám sednul. Mě přišel poměrně zábavný, ale manželka měla přeci jen lepší pud sebezáchovy. Byl to magor, o tom žádná, ale já byl rozevlátý student čtoucí Kerouaca, na to nezapomínejte. Lítal jsem na oblacích a užíval si svobodu. Naštvala se a šla na kolej, ať si přijdu, až s tím debilem skončím.
Ale no tak, drahá, vždyť je svým způsobem zábavný. Ne, není, má zlý pohled. Na to já dám. Dostal jsem pusu a zůstal jsem s ním sám. Na jméno si moc nepamatuji, co ale vím bylo, že byl ultra šíleně true black metalista. Všude samej cvoček na bundě, dokonce i tetování, což nemíval skoro nikdo. Seděl jsem a nejdřív si myslel, že ho budu tak trošku studovat. Byl jsem zvědavej, co z něj vyleze. To vám byl samej rituál, mrtvoly, pitevny. Mluvil i o mrtvých zvířatech a to prosím v době, kdy ještě nebyl každej druhej sériovej vrah. Že prý mají partu a vyvolávají duchy. Jestli mám čas, rádi přivítají nové členy. Nevěděl jsem, fakt jsem netušil, jestli to myslí vážně. Jako puberťáci jsme taky byli děsný tvrďáci a koukali na horory a pak si dělali prdelky, když jsme strašili holky. To mě ale nějak přešlo, protože mi zemřeli kamarádi a moje dívka. Vždycky jsem všechny ty mrtvolky, pentagramy a děsivý pózy bral jako nadsázku, myslel jsem si, že to tak berou i ostatní metly. Ve většině případů to tak je. Tenhle byl ale ukázkovej blb.
To jsem ale netušil, možná jsem byl ještě důvěřivý. Říkal jsem si, tak co, zajdeme na pivko, pokecáme, on taky mluvil o deskových hrách, jako je Dračí doupě a tak jsme měli spoustu společných zájmů. Sedneme na trolejbus a jedem na Doubravku. Moc tuhle čtvrť neznám, tak jsem byl překvapený z uliček, z výstavby a nakonec i z malého pajzlu. U stolu už seděli. Tři kluci a tři holky. Všichni mi přišli takový nedomrlý, ale to jsem přikládal tomu, že dávají větší důraz na svoje myšlení, než na tělo. Představili jsme si, děvčata mě hned vzala mezi sebe, ale mluvila tak nějak zvláštně. Šíleně negativní, hrozně depresivní. Mezi nima sedím já a tlemím se, jak je mým zvykem. Po řekněme pátém pivu na mě ale taky padne splín. Oni mluví jak černá kronika. Kde se zrovna stalo v Plzni něco hrozného. Vraždy, přepadení, násilí. Po nějaké době jsem měl pocit, že všechno je jenom temné. Myslel jsem si, že to bude hlavně o muzice, ale mýlil jsem se. To byla parta psychoušů, kteří se našli v black metalu.
My chodíme na místa, kde se stalo něco hrozného. Ukázali mi mapu okolí Plzně, kde měli zakřížkováno, kde se staly vraždy, kde někdo zemřel. Oklepal jsem se zimou. Bože, řekl jsem a oni se obráceně pokřižovali. Dopili jsme a vydali se na cestu. Už se smrákalo a mě u prvního křížku kousek od Strženky, kde mělo zahynout nějaké mladé děvče kvůli pár korunám, začalo mrazit v zádech. Normálně mě napadlo, že mě někde kousek za městem zamordují. Takových míst jsme navštívili několik. Vždycky si stoupli do kruhu a pronášeli zvláštní slova. Něco jako modlitby, ale zvrácené, negativní. Nejdřív jsem si myslel, že je to další prdel, že jsem se svíčkovýma bábama, jen mladšíma, ale oni tomu fakt věřili. Hlavně tedy ten, co mě přivedl. Říkejme mu třeba Martin. Ten se vyloženě ve všem vyžíval. Mluvil tlumeným hlasem, odříkával přesné popisy toho, co se stalo. Detaily, o kterých vůbec nevím, jestli byly pravdou nebo si je vymýšlel. Podříznutá hrdla, znásilnění (to vždycky jedna z čarodějnic vyhrkla). Nejhorší bylo, že mu všichni viseli na rtech. Jak nějaká sekta (což jsem ještě ani nevěděl, co to znamená).
Toulali jsme se lesem, pili rum a vodku z lahve a já jsem byl pořád zvědavý, jak to dopadne. Nakonec, po mnoha dalších zastaveních, jsme skončili v Senci. Už notně opilí jsme zalezli do baráku, který prý patří Martinově babičce. Musela být hodně věřící, protože všude byly kříže a a další náboženské artefakty. Vlezli jsme na půdu a sedli si do kruhu. Hlavou mi problesklo, že bych měl zdrhnout. Ruce sepnuté, Martin byl ve svém živlu. Nevím, netuším, jestli to nebyl podvod, ale spíše ne. Půdou se občas ozvaly divné zvuky. Nářek, o kterém sem si nejdřív myslel, že je meluzína, ale venku vůbec nefoukalo. Dnes jsme se tu sešli, abychom vyvolali ducha vraha Pilčíka. Cože, koho? Zeptal jsem se a oni mě seřvali, abych držel hubu, že takhle nepřijde. Náš velekněz, jak si začal náhle říkat, nakreslil pentagram. Stále mi to připadalo jako sranda, ale už jsem pochyboval.
Jenže pak se holky svlékly donaha a on vytáhl nůž. A doprdele, řekl jsem potichu. Slyšeli mě. Jedna z divoženek na mě zasyčela. Očividně neměli všichni jenom alkohol. Moje tvrzení bylo pravdivé, po chvilce mi nabídli nějaký prášek. Rozdrcenou směs. Odmítl jsem. Nechci, když už, tak maximálně pivo. Zakřičel na mě, že ale pak nebudu mít ten správný prožitek. Poslal jsem ho do prdele. Jedovatě se usmál a nechal mě být. Dvojice se začaly mazlit a já si říkal, aha, tak jim jde o grupáč, o tom jsem už slyšel od holek z práv. No ale, proč ty kraviny okolo? Zalezl jsem raději do stínu. Hrál nám nějaký black metal, ale sorry, tohle jsme neznal. Na place, mezi starými bednami, se vesele šukalo. Nevěděl jsem, co s očima. Zajímavější ale bylo to, co dělal Martin. Pobíhal okolo s nožem, u každé dvojice se zastavil, chvíli se na ně díval a povzbuzoval je. Pak se řízl do ruky nebo do stehna. Ne moc hluboko, ale krev vidět byla. Celá scenérie gradovala, dívky nebyly příliš hezké, tak jsem jen skromně klopil zrak. Ale byly ve zvláštním rauši. Najednou jako když utne. Na jedné bylo vidět, že by ráda pokračovala, ale asi měla celá akce jasná pravidla.
Dámy se ohnuly a Martin je začal švihat přes zadek nějakým prutem. Bylo na něm vidět, že tohle mu dělá fakt dobře. Hlavně, když vykřikly. Na mě toho bylo ale už moc. Kurva, kde jsem se to zase ocitl. Proč se na mě pořád lepí takoví kreténi? Neměl jsem ale čas ve svých úvahách pokračovat. Mistr a šílenec v jedné osobě se totiž také svlékl do naha. Byl pomalovaný nějakou černou barvou. Lehl si doprostřed na pentagram a zachvátil ho ďas. To by řekla moje babička. Netuším, jestli to bylo návykovými látkami nebo tím, že se dostal do děsivého stavu, ale vypadalo to uvěřitelně. Nejdřív mumlal a křičel, poulil oči, drásal se nehty do celého těla, potom si sedl a začal mluvit úplně jiným hlasem. Vyprávěl nám o tom, jak zabíjel lidi, jak kradl, jak mučil mladé děvče. Všechno vypadalo hrozně reálně, že se to děje právě teď a tady. Jestli byl Martin podvodník, tak rozhodně i velmi dobrý herec.
Bylo to hnusný, šokující, hrozně divný. Mluvil dlouho a mě nebylo vůbec příjemně. Když už byl konečně konec, podíval se na mě. Byl zase tím obyčejným švihlým black metalistou. Řekl úplně klidně něco o tom, že je konec a že se může začít šukat. Nikdo se nenechal pobízet. Jenže to bylo jiný. Všiml jsem si, že už nespí jen kluci s holkama, ale že se to různě kombinuje. Za mnou přišel jeden takovej tlustej hnusnej a zeptal se mě, jestli se nechci přidat. Řekl jsem že ne a on se usmál. Byl to spíš škleb a poslední věc, která mě donutila zdrhnout. Křičeli za mnou, řehtali se. Jako malí ďáblové. Skočil jsem z prvního patra, ze střechy a narazil si kotník. Ale musel jsem pryč. Nebyl jsem úplně střízlivý, ale podivný rituál v Senci bych už nechtěl nikdy zažít. Pajdal jsem tmou, v domnění, že vím kudy. Co to bylo kurva za lidi? Čekal jsem chlastačku s metlama a ono tohle?
Všude kolem sebe jsem viděl přízraky. Všechno, co mi celé odpoledne i noc hustili do hlavy, se jakoby zhmotnilo. Navíc byla fakt tma. Vím, že jsem se vyloupl někde u Boleváku a pak už jsem šel podle turistických značek. Na kolej jsem se dopajdal, když už svítalo. Blondýnku jsem probudil, jak jsem se snažil převléct. No ty vypadáš, hele řekni mi, že jsem měla pravdu? Vypadáš totiž, že si viděl peklo? Usmála se. Chvíli jsem něco blekotal, tak mě nechala. Spal jsem celý den a měl děsný sny. Najedl jsem se a pak šel zase spát. Musel jsem taky do školy. Bylo sice po zkouškovém, ale někteří profesoři vyžadovali stoprocentní účast. Myslel jsem ale na něco jiného. Zašel jsem i do knihovny a našel si, kdože to byl vlastně Pilčík. Když jsem spis dočetl, šel jsem se vyblejt na záchod. Byl jsem bledý, podlamovaly se mi nohy. On ten kretén chtěl vyvolat ducha takový zrůdy? Tenhle chlap doopravdy zavraždil spoustu lidí. Byla to lidská bestie a podle mapky bydlela kousek od domu, kde jsem zažil tuhle hnusnou akci.
Začal jsem si dávat větší pozor na lidi a taky dal víc na svoji ženu. Zlo je totiž zákeřné a nikdy nevíte, odkud se může vynořit. Taky jsem si uvědomil, že i metalisti můžou bejt pěkný svině. Raději jsem hledal dobro a snažil se obklopovat milými a hodnými lidmi. Nejsme tu navěky, tak proč se potácet ve tmě? No nemám pravdu? Opatrujte se a děkuji za pozornost.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):