Noční brána - Peter May
2022, Host
Je to už poměrně dlouho, co jsme Monu Lisu viděli. Byl to tenkrát krásný výlet. Paříž před lety o velikonocích doslova zářila. Procházeli jsme různá slavná místa, budovy, ve kterých se odehrávala historie. Ve městě byla spousta věřících z celého světa. Byl to náročný víkend. Sedíme v Louvru a pijeme kávu. Připadáme si napnutí, máme průvodkyni, která je fakt skvělá. Jdeme do galerie a procházíme jednotlivými odděleními. Pak ji spatříme, nesmí se fotit bleskem a dvě gorily, které před ní stojí, se tváří hodně nepříjemně. Jsem pokorný, ano, cítím se tak. Vůbec si nedovedu představit, že by mohl někdo obraz ukradnout.
Tedy až do letošního ledna, kdy se ke mě dostala poslední kniha Petera Maye. Ten nám předkládá zajímavý děj. Odehrává se na dvou místech. Ve Francii a ve Skotsku. Ve dvou dobách, v současnosti a za okupace Francie. Můj oblíbenec Enzo se vrací, aby vyřešil vraždu uměleckého kritika na narazí i na údajnou krádež obrazu. Oba příběhy se na závěr protnou a potkají. Seděl jsem a knihu doslova hltal. Protože je velmi poutavě napsaná. Mám rád, když se autor zaobírá historií, líbí se mi rozplétat staré křivdy a nenávist. Kniha je pro mě pak vždycky o hodně víc uvěřitelná. Peter May navíc perfektně zná místopis i historii. S troškou té fabulace, bez toho by to nebylo ono, nemám pravdu? Vždycky se mi líbily příběhy coby kdyby. Zase se mi stalo to, co poslední dobou čím dál častěji. Kniha se mi přenesla i do snů, do představ. Jezdím pak městem, poslouchám muziku a přemýšlím, jak bude všechno dál pokračovat. Mám velkou radost, když odhadnu děj správně.
Ke knihám, stejně jako kdysi k Moně Lise, přistupuji opravdu s pokorou. Nechávám se unášet stránkami, surfuji na vlnách fantazie. Manželka čte také hodně, ale mě tvrdí, že jsem možná už závislý. Ale nedivte se mi, s knihami jsme vyrůstal a pravděpodobně s nimi i zestárnu. K muzice, skladatelům, stejně jako ke spisovatelům mám opravdový respekt. Peter May má dar vyprávět, talent vystavět parádní příběh. Záleží jen na vás, zda budete přístupní. Jasně, že je něco trošku přitažené za vlasy, to musí být, jinak by byl děj nudný, víte. Ještě mě poslední dobou pokaždé zaujme jedna věc. Jsou to osobnosti stárnoucích detektivů. Tak nějak se asi podvědomě připravuji i já na budoucnost. Mají zkušenosti, ale i své vrtochy. V dnešní době kultu nekonečného mládí je to asi divné, ale je tomu tak. To jen abyste také věděli. Pro mě je důležité se ztotožnit. Vyšetřovatel mě nesmí štvát a nebo když už, tak jen trochu.
Mám teď nějaké štěstí na to, že čtu knihy některých autorů od konce. Noční brána má být totiž poslední s Enzo Mecleodem, takže jsem zase v situaci, kdy si budu muset dokoupit spoustu knížek, abych všechno dohnal. To sice stojí peníze, ale dám je rád. Jsem na tohle hrozně staromódní. Bylo by mi trapné, knížku někde stáhnout a nezaplatit. Mám to stejné, jako s muzikou. Samozřejmě, že ji poslouchám převážně digitálně, ale platím za ni. Pořád si myslím, že těch pár krejcarů je i takovým menším vyjádřením toho, že se mi kniha/album líbí. Svět se samozřejmě mění, nové technologie jsou skvělé, akorát je to chce se je naučit používat pořádně. U knih to mám ale pořád tak, že musím mít v rukou fyzický výtisk. Čtečka knih mě zatím neoslovila. Pořád mám pocit, že na ní čtu úplně jinak. Není to ono. Ale možná jsem už jen starej a melu tu hlouposti.
Co dodat závěrem? Snad jenom, že když jsem knížku dočetl, tak jsme se ženou říkali, jestli jsme tenkrát v Paříži opravdu viděli pravou Monu Lisu. Asi ano, ale kdo ví? A to je možná jedna z hlavních devíz Noční brány. S hroznou chutí jsem přistoupil na děj, připadal mi velmi uvěřitelný, čtivý, zajímavý. Pořád byla zima, mrzlo až praštělo a chvíle s dobrým pivem a moje oblíbené křeslo byli hrozně milými společníky. Je tedy pravdou, že děj z minulosti byl přeci jen o trošku lepší, než současnost, ale to může být také tím, že to tak mám nastavené já. Knihu vám mohu rozhodně doporučit. Možná jen začněte s nějakou dřívější a ne s poslední jako moje maličkost. Jinak si dovolím ještě jednu drobnost. S knižními tipy se můžete na našich stránkách setkávat již druhým rokem. Vůbec jsem tenkrát za covidu netušil, jak mě to bude bavit. Hrozně moc vám děkuji za přízeň. Moc si toho vážím. Opatrujte se a zase za týden.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Enzo Macleod se vrací vyřešit dvě vraždy, které od sebe dělí celých sedmdesát let.
V ospalé francouzské vísce vytrhnou kořeny vyvráceného stromu ze země mrtvolu muže s prostřelenou hlavou. O týden později je v nedalekém domě chladnokrevně zavražděn známý umělecký kritik. Obě vraždy však od sebe dělí více než sedmdesát let.
Forenzní odborník Enzo Macleod je požádán, aby ohledal místo první vraždy, a než se naděje, pomáhá i s vyšetřováním druhého případu. Začínají se odvíjet dva příběhy — jeden z minulosti, z let válečné okupace Francie, kdy funkcionáři třetí říše zatoužili po vrcholném díle evropského umění, Moně Lise. Druhý příběh se odehrává v současnosti, na podzim roku 2020, kdy se Francie zmítá v druhé vlně covidové pandemie. Je možné, že by spolu oba případy nějak souvisely? A kam až sahá řetězec událostí, který začal ve chvíli, kdy se ředitel pařížského Národního muzea Jacques Jaujard rozhodl zachránit mistrovská díla z Louvru před nacistickým rabováním?
https://www.databazeknih.cz/knihy/akta-enzo-nocni-brana-487648
https://www.dobre-knihy.cz/nocni-brana-600079.html
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: