Příběh tří stý osmdesátý sedmý - Metal a běžky
Mrznul jsem, ale dělal jsem, že je mi krásně. Vlastně bylo. Daleko od civilizace, na jizerských hřebenech. Pes poštěkával a z čiré radosti skákal do sněhu. Občas jsem si udělal srandu a nechal na blondýnku padnout sníh ze zatěžkaných větví. Smála se, i když měla vodu za krkem. Už jsme venku několik hodin. Sluníčko svítí a jarní prázdniny teprve začínají. Mám prožít jeden z nejlepších týdnů svého života. Jenom já, ona, pes a metal. A samozřejmě běžky, bez kterých si nedovedu zimu představit. Nikde nikdo, máme volno úplně v jiném termínu, než ostatní. Vezmeme to přes Černou studnici, kde ještě ve staré hospodě dáme dvě piva a grog. A pořád vtipkujeme, protože se máme, jsme spolu. Pes se mezi nás pořád vtírá, připadá mi, že trošku žárlí.
Na Muchov dojedeme k večeru. Naskytne se nám krásný výhled do kraje. Dáváme si pusy na kamenech, běžky jsme nechali dole. Pes štěká jako o závod. Malej knírač v plné síle a se spoustou energie, která je doslova nakažlivá. Zpátky se změní trošku sněhové podmínky. Místo prašanu se brodíme těžkou hmotou. Do rána bude led, řeknu a dělám, že jsem děsně zkušený místní občan, horal a vůbec trošku machruju. Moje předpověď mi nakonec vůbec nevyjde. Na chalupě dáme rum a pouštíme si desky. Moje sbírka už dosáhla velkých rozměrů. Mám tu i spoustu rockových pecek a tak si uděláme krásný večer. Neznám nic lepšího, než kožešinu na zemi, kousek od kamen. Jsme jak staří Římané. Užíváme si, jak už to mladí dělají. Pak si povídáme, dlouho do noci, ve tmě, v peřinách. Schouleni do sebe. Pes do postele nesmí, přesto tam za chvilku je. Vypadni do svého křesla. Nech ho, krásně hřeje v nohách.
Probudí mě studeným čumákem v obličeji. Chce ven. Vezmu si baterku a svítím do rohu, abych svoji milou neprobudil. Spí jako jezulátko nebo spíš sexy socha. Oddychuje klidně a usmívá se ze spaní. Několikrát zašeptá moje jméno a vypadá to, že znovu prožívá celý večer. Dělá mi to neskutečně dobře, ale musím ven. Chodba je kamenná a studená jako márnice. Venku už zase svítí lampa, v noci ji vypínají. Otevřu dveře a vyvalí se na mě hromada sněhu. Pes zaskučí a mě začnou zebat nohy. Panebože, jsme pod sněhem. Chudák, počůrá se v chodbě, ale nezazlívám mu to. Utřu jeho dílo a jdu si zase lehnout. Pomalu svítá, musím zatopit v kamnech. Nojo, ale dřevo je venku v přístěnku. Lopata a ranní rozcvička mi dá pěkně zabrat. Co tady vyvádíš, zeptá se, když jde na záchod. Musím zatopit. Pojď do postele. Tak jdu, ale pak se musím stejně vrátit, jen mi je ještě větší zima. Vyházím úzkou pěšinu a všimnu si havrana, který sedí na borovici. Začnu mu citovat Alana Edgara Poea a vydrží mi to až do snídaně. Máme jen tvrdý chleba, nějak jsme pro samou lásku zapomněli nakoupit.
Říká se, že třetí den je kritický a tak si odpustíme běžky a jdeme se jen projít. Nikde nikdo. Brodíme se hlubokým sněhem. Není vůbec protaženo, horská vesnice nikoho nezajímá, všichni makají v Jablonci. Nezajdeme na pivo? Tak jo. Psa musím přenášet. Pořád nám zapadá do sněhu. Na tlapkách i břichu se mu udělají hrudky, které roztají až dole ve vsi. Hospoda je prázdná, místní chodí až večer, i když dneska nevím, řekne nám výčepák a postaví před nás ledové pivo. Moje milá požádá raději o grog, ale já se dvou kousků nezaleknu. Povídáme si o muzice, o koncertech, sníme o velkých kapelách, které jsme ještě neviděli. Máme peněz tak akorát, žijeme si dobře, ale ne nad poměry. Jsme skromní, ale máme i na zábavu, nové desky, koncerty, i knížky. Ty miluju, jsme oba brýlatí knihomolové. Spojuje nás to. Hele a už si četla? Ne a ty? Oplácíme si, smějeme se, popichujeme. A já jsem hrozně šťastný, protože ji mám.
Vždycky jsme to tak měli a už navěky budeme mít. Nadsázka, vtipné hlášky. I když je nám ouvej, jeden druhému pomůže nějakým komentářem. Osvědčí se nám to pak ve chvílích, kdy není nejlépe, když se stanou nehezké věci. To ale ještě nevíme, teprve začínáme. Polehounku, mile a svěže. Nevím jak to mají jiné dvojice, ale moje žena nejen že je děsně sexy, ale od začátku si všechno říkáme. Zároveň máme každý svoje soukromé území. Bavíme se i o dětech a jiných vážných záležitostech. Chci dva kluky, pořádný maníky, se kterými budu jezdit na běžky a budeme spolu chodit ven. No, já bych s dovolením taky jednu holčičku, vás je všude chlapů až běda. Pak si dáme rumíka, protože v hospodě je fakt hrozně zima. Zavěšeni do sebe, jdeme do kopců. Až k chalupě, která je zase pod sněhem. Pořád padá. Musím se dostat nějak ke dveřím, pro lopatu. Brodím se a zpátky vyhazuju cestu. Připadá mi, že bude hodně mrznout. Snad nám nevyhasly kamna. Hurá, hoří. Přiložím a pustím další desku.
Tenkrát ještě nebývala na chalupě televize, tak se trávil čas povídáním, čtením, poslechem a sušením kalhot. Taky milováním, ale to až bylo opravdu teplo. Pořád padá, ale nám je děsně fajn. Trošku paštiky, chleba, který sotva ukousneme, ale to nám vůbec nevadí. Chci být s tebou celý život, řekne mi a já jí na to odpovím, že to si tedy fandí, někdy bývám nevrlý. Zná mě a já ji, připadám si, že jsme spolu už tisíc let. Stačí zvednuté obočí, lehký úsměv a už vím, co si myslím. Někdy mi připadá, že si čteme myšlenky. Všechny mé předešlé dívky byly skvělé, nikdy jsme nechodil s žádnou, která by dělala scény a měla divný řeči, o slepicích nemluvím. Ale ona je blondýnka přeci jen v něčem jiná. Od začátku ví co chce, je klidná, silná. Navíc opravdu chytrá, tak se s ní mohu bavit úplně o všem. Na běžkách sice ještě pořád pořádně neumí, ale učí se. Mám já to ale štěstí. Zítra zase vyrážíme. Pojedeme na Jizerku. Pojď, půjdeme brzy spát. Mám nařízeného budíka.
Málem vlak nestihneme. Přes ty hromady sněhu se nemůžeme do Smržovky skoro dostat. Mrzne jako v pohádce. Psa zebou tlapky, a běhá stále dokola. Konečně přijedou, s omluvou, že na trati jsou popadané stromy. Nejdřív se na to chceme vybodnout a v Tanvaldu si říkáme, že bychom raději zase do hospody, ale nakonec jedeme. Vylezeme v Kořenově a nastoupíme do stopy. Dnes je zataženo a tak své milé vyprávím o Hančem a Vrbatovi. Věří mi, spoléhá se na mě a zabloudíme jenom jednou. Osamocené lesy a stráně, mráz a vítr. Radost z pohybu, grog v termosce, psí suchary, aby měl i náš malý kamarád radost. Nahoře je děsná vánice, mrznou nám zadky i předky. Musím dát psa na vodítko, aby nám neuletěl. Jsme rádi, když se dostaneme do údolí. Dostanu několik ledových pus. Myslela jsem si, že tam zůstaneme. Neboj, jsem starý horal. Nicméně, jeden člověk za několik dní na stejných místech opravdu umrzne. My jsme ale už zase ve vlaku a těšíme se do chalupy.
I když jsem naložil plná kamna uhlím, vyhasnou. Musíme začít znovu. Naložím nejdřív dřevem, sedneme si ve svetrech a čistém prádle hned vedle ohně. Jako za starých časů. Dáš si něco k jídlu? Přinese chleba, který je už spíš jako strouhanka. Ale nám chutná náramně. Nějak jsme v té době nepotřebovali moc jíst. Ale o hafana bylo postaráno krásně. Přibral za celý týden několik kilo. Má milá mu fakt dopřávala. Pustím vinyl s nějakou hodně starou kapelou a usneme jen tak v křeslech. Pak se přesuneme do postele a oběma se nám zdá, jak kloužeme po sněhu. Neklidné nohy má ale i pes, kterého musím ráno na vyvenčení budit. Zase sníh v chodbě, jsme tu odříznuti jako nějací průkopníci v Antarktidě. Naschvál vyhledám staré knížky o cestovatelích, co jsem čítával jako malý a předčítám. O Amundsenovi. Hele, vořechu, vidíš, tady jedly psi. Dívá se na mě, jakoby rozuměl. Natočí hlavu na stranu. Začnu si taky hrát na psa. Skočíme v nádherné rvačce na koberci. Moje dívka se směje, pak se přidá a je nám zase moc fajn.
Další den musíme pro zásoby. V krámě ve vsi mají kvůli sněhu zavřeno, tak zajedeme na běžkách až do Jablonce. Dva batohy a pes. Cestou pivko, oběd a potkáme plakát, na kterém je nějaký koncert. Půjdeme? No, šel bych, ale co se psem. Nikam se nám nechce. Stejně žádnou kapelu neznáme. Tak si zase zalezeme do peřin a vyprávíme si. Momentálně jsme ve stavu, kdy chceme být jen spolu. Spát a vstávat, chodit na nekonečné procházky se psem. Zimní čistá, mrazivá příroda, spousta legrace. Čerstvý rum, který ona moc nemusí, tak si jej ředí čajem. Pár lahváčů, umíme si udělat dobře. Spousta desek, učíme se jeden od druhého. Jsem tak neskutečně šťastný, že se až zalykám. Udělám všechno, co jí na očích uvidím. Na tenhle týden nezapomenu do konce svých dní. Byl totiž výjimečný po všech stránkách. Pro někoho by to byla jen stará chalupa bez komfortu, ale pro nás byl i suchý záchod v pohodě. Ohlodali jsme všechno na kost, spojeni jeden v druhém, uprostřed jizerské krásy. Nechci, aby to někdy skončilo. Chci s ní být navěky. Říkám to psovi a on přikyvuje. Vždyť já taky, řekne mi blondýnka a já se těším na další den.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):