Šachy pod sopkou - Håkan Nesser
2022, MOBA (Moravská bastei)
Psaní jsem měl rád od malička. Už na základní škole. Bílý papír pro mě byla vždy výzva. Dlouhé roky jsem musel psát tužkou. Vyprávěl jsem příběhy, popisoval, hrál si se slovy a paní učitelky byly nadšené. Dostával jsem dvakrát podtržené jedničky. Bylo to pro mě tak nějak automatické, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Někteří spolužáci seděli a nic je nenapadalo. Já měl co dělat, abych tok svých myšlenek vůbec zkrotil. Učil jsem se a neustále četl a četl. Svět knih je pro mě stále tajemstvím. Rád se nechávám pozvat od oblíbených spisovatelů do jejich světa. Usínám s nimi, přemýšlím, kam se bude dál děj ubírat. Možná právě proto mám rád detektivky. Mistr Nesser má navíc svůj vlastní styl vyprávění. Žeru ho. A hotovo.
Občas se sice moc vykecává, ale to mi nijak nevadí. Mám čas, knížka je pro mě i relaxem, není kam spěchat. Novinka Šachy pod sopkou je o spisovatelích, o jejich světě. O popisované i zrealizované vraždě. Do hry vstupují Barbarotti a Eva. Jako vždy vynikající. Rozplétají, někdy dlouze a složitě, jednotlivé nitky, které se nakonec spojí v jeden výsledek. Je to jako matematický příklad, který má několik neznámých. Občas se vydáte i slepou větví, abyste se zase vrátili na začátek. Tohle je přesně jedna z věcí, které na Nesserovi miluju. Vyšetřovatelé jsou reální, uvěřitelní. Žádní zázrační géniové, ale obyčejní, i když nadmíru chytří lidé. Zmínit musím i Barbarottiho rozmluvy s Bohem, které mě v některých dřívějších knihách trošku štvaly, ale zvykl jsem si a abych pravdu řekl, už bych si bez nich jeho detektivky ani nedovedl představit. Má to něco do sebe, přiznávám.
Děj je z prostředí, do kterého jsem se před lety mohl dostat. Jenže mě připadal příliš nestálý. Možná si ale jenom tolik nevěřím. Protože znáte to, jít dneska se srdcem na trh, na to musíte mít trošku i hroší kůži. Protože co si budem, spousta lidí není hodných, nepřeje, dělá jim dobře, když ostatním ubližují. A vy se před nimi obnažíte, stojíte před nimi se svými city a jste hrozně jednoduchých terčem. Každý, co kdy něco vytvořil, určitě bude vědět, o čem píšu. Znám spoustu skvělých lidí, kteří umí psát, jsou poctiví a mají i talent, ale zůstanou všem navěky neznámí, protože je po prvním křehkém publikování sejmul nějaký debil. Jen tak, aby se mohl zasmát cizímu neštěstí. O tom jsou Šachy pod sopkou také. O fanoušcích, o celém tom kolotoči vydávání knih. Ale hlavně o psaní. O vnitřním světě autorů. A na detektivech je, aby vše rozpletli.
Ono se to nezdá, dnes pokud nemáte během dvou kapitol minimálně deset zohavených mrtvol, tak to přijde mnohým jako nuda. Nejlépe co nejbrutálněji. Ale ono to není jenom tak, někoho zabít. Brání nám v tom pud sebezáchovy, výchova, společnost. Není to nic normálního a v člověku musí mít v sobě hodně temnoty a špíny, aby něco takového provedl. Bývá to stále výjimka, chyba v hlavě i systému. To je další z věcí, které se mi na Nesserovi líbí. Je citlivý, ví moc dobře, že vraždí hlavně nešťastníci, kteří jsou na dně. Neomlouvá je to, ale pokud chcete zjistit, kým jsou, musíte nejdříve vědět, proč. Jsou to zásadní otázky, které si vyšetřovatelé kladou od začátku případu a mnohdy není vůbec lehké je objevit a už vůbec na ně odpovědět.
Takže přátelé, pokud máte rádi svět psaní knih a milujte severské krimi, tak neváhejte. Nesser je natolik svérázný autor, že chybu neuděláte. Jeden známý z twitteru napsal, že Nesser nikdy nenasere. Musím se pod jeho výrok podepsat. Mě osobně se knížka hodně líbila. Je vlastně druhou, co jsem letos četl a byl jsem hrozně rád, že jsem ji k vánocům dostal. To víte, my si děláme doma takhle dobře. Na co kupovat věci, které si můžete dopřát během roku? Ale kniha, to je něco jiného. Nějak s nimi mám spojené vánoce od malička. A jsem tomu neskutečně rád. Děkuji moc za pozornost a bylo mi ctí se s vámi podělit o další knižní tip. Snad vám přijde k duhu.
PS: Víte, co se mi na knížkách Håkana Nessera líbí asi nejvíc? Je neskutečně lidský. A miluji i jeho styl suchého humoru.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
„Autorovy poslední dny a smrt“ – tak zní titul nedokončeného románu poměrně populárního spisovatele Franze J. Lundeho o znepokojivých událostech, které se mu přihodily na podzim roku 2019. Lundeho text se po čase dostane do rukou komisaře Gunnara Barbarottiho. Jak je vidět, ve světě spisovatelů se mohou odehrávat podivné věci. Text Barbarottiho zcela pohltí, přestože si současně klade otázku, zda by se raději neměl věnovat důležitějším úkolům. Do temného příběhu vstupuje během roku 2020 také covid-19. K rozluštění záhady dojde až začátkem června, v den státního svátku Švédského království.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)