Rozhovor s death metalovou skupinou z Tampy, Florida - VACUOUS DEPTHS.
Odpovídal Austin (zpěv, kytara), děkujeme!
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Recenze/review - VACUOUS DEPTHS - Corporal Humiliation (2022):
Ave VACUOUS DEPTHS! Právě poslouchám vaši novinku „Corporal Humiliation“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?
A: Jakube, je příjemné si s tebou popovídat poté, co jsem dlouhodobým čtenářem tvého úžasného blogu a stránek. Děkuji, že jsem se k vám připojil (Austin). Jsem rád, že se ti ta zasraná deska líbí! Máme úžasný pocit z toho, jak finální verze vyšla a lidi se nám kvůli ní ozývají. Celkově je to zatím super pozitivní. Fanouškům, které už máme, se moc líbí, že jsme se příliš nevzdálili od syrovosti dema. Zdá se, že nové tváře brutalitu „Corporal Humiliation“ také cítí. Většinu našeho materiálu hrajeme naživo. Pomáhá to skladby zdokonalovat, hodně pomáhá vidět, co se lidem líbí a na co se hýbou. Pokud se naživo mračí, hází hlavou a moshují, jsme na dobré cestě. Když hrajeme, lidi nám věnují pozornost. Když hrajeme naživo, je to intenzivní a silný zážitek. To je naše silná stránka. Hlasité, hrozivé a intenzivní.
Jak vlastně vznikají nové skladby pro VACUOUS DEPTHS? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.
A: Od začátku kapely v roce 2017 jsem většinou všechno skládal sám. Obvykle skládám riffy a party, které si přinesu na zkoušku a pak klukům rozpracovávám hrubou verzi nezpracovaných nápadů. Oni mi dají vědět, jestli je to dobré, nebo špatné a já se vrátím k procesu skládání tím, že něco zkrátím nebo změním. Na zkoušku se vrátím s kostrou, na které se shodneme, že je dobrá. Pak společně dotváříme zbytek jamováním přes kostru a upřesňováním detailů konceptu jako celku. Psaní skladeb beru vážně. Mám pevná pravidla o tom, že skládání v této kapele bude probíhat převážně naživo. Zbytek je na mně, ale jejich vstupy do skladby mi umožňují ujistit se, že se jim líbí, kam to směřuje. Jsou to jediní lidé, na kterých mi záleží a které chci ohromit.
Samostatnou kapitolou jsou u VACUOUS DEPTHS texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Corporal Humiliation“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?
A: Texty a obsah jsou velkou součástí naší kapely, což je u death metalových kapel často zanedbatelný detail. Rád říkám, že jsme "vokálně zaměřená death metalová kapela". Textově jsme se zařadili do žánru "realistického hororu" se zaměřením na osobní prožitky ztrát, tragédie skutečných životních událostí a specificky floridsky zaměřený horor. Když píšu skladbu pro kytaru, píšu zároveň i text. Obvykle píšu texty pořád, jako že kurva pořád. Haha. Takže když začnu psát hudbu k songu, budou se mi v souborech válet nějaké nápady, se kterými budu pracovat. Slova skladbu inspirují mnohem víc, než byste čekali. Skladba "Deep Night" byla napsána o dívce, se kterou jsem pracoval, Taylor. Byla zavražděna a ponechána v jedné uličce v Petrohradě.. Skladba "Gold Crosses" byla napsána o katolické církvi, která používala zlaté křížky na krk, aby označila své oběti zneužívání pro další pedofilní kněze, kteří je mohli v budoucnu zneužít. Moje babička opustila katolickou církev, když se začaly objevovat příběhy o této církvi. Nikdy jim neodpustila, jak s tímto problémem špatně naložili. Všechny naše skladby mají příběh, "Corporal Humiliation" je příběh o „Dozier School For Boys“, polepšovně na severu Floridy. Byli v ní umístěni chlapci ve věku zhruba od 7 do 17 let za množství drobných přestupků až trestných činů. V areálu školy se nachází hřbitov s neoznačenými hroby, který se dostal pod drobnohled poté, co se řada chlapců přihlásila se svědectvím o zneužívání, znásilňován a dokonce i o vraždě. Tento příběh je úžasný a dlouhý, protože škola byla otevřena více než 100 let a teprve nedávno, v roce 2017, byla uzavřena. Existuje kniha s názvem "The White House Boys" (Chlapci z Bílého domu), která tyto příběhy vypráví a také několik zpravodajských serverů, které začaly informovat o vyšetřování tohoto zneužívání. Výzkumný tým Floridské univerzity začal s vykopávkami na hřbitově a v jeho okolí. Našli ostatky asi 90 dětí ve věku od 8 let. Je to neuvěřitelná hrůza. Takto jsme se rozhodli koncipovat obal. Budova uprostřed obálky je "Bílý dům", o kterém se v knize mluví. Právě zde byly děti bity a bičovány.
Musím se přiznat, že cover pro „Corporal Humiliation“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a proč jste zvolili zrovna Karla Dahmera? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro inspiraci?
A: Karl Dahmer má na svém kontě obrovské portfolio nejbrutálnějších děl extrémní hudby. Jeho umělecké vlivy a pošahaný mozek dokážou jeho umění oživit děsivými detaily a násilím. Jeho díla jsou detailní a propracovaná, ale také potřísněná a poškrábaná. Perfektně se hodilo k obsahu a konceptům, které jsme podrobně rozebírali. Předtím poslouchal hrubé mixy desky, jak jen to šlo, když to všechno zpracovával. Deska se mu moc líbí, což je taky skvělé. Je nesmírně nadšený z toho, jak to dopadlo. Zapracoval do ní několik zásadních detailů, konkrétně Bílý dům, správce s lopatou a skutečné kříže ze skutečných hrobů. Všechno ostatní bylo jeho dílem. Na zadní straně je ukřižované dítě připomínající cherubína, kterému po těle stéká moč. Detail příběhu, který jsem mu vyprávěl z dětství, kdy se dítě pomočilo strachy, zatímco poslouchalo, jak dítě vedle něj lapá po dechu a umírá po nakládačce.
Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?
A: Díky, s výsledkem jsme velmi spokojeni. Je to tak, jak to má být. Nahrávali jsme s chlápkem jménem Dan Byers v The Hum Depot. Je to náš kamarád a nahrával i mou předchozí kapelu. Věděl jsem, že to dokáže skvěle natočit a taky, že jo. Dan a já jsme byli bok po boku během celého procesu. Nahrávání je jedna z mých nejoblíbenějších činností. Trvalo to déle, než jsme chtěli, ale tak je to na světě kurva se vším. Nechtěli jsme to uspěchat. Udělali jsme spoustu různých produkčních triků, aby se to co nejvíc přiblížilo našemu živému zvuku. Chtěli jsme, aby vás to zasáhlo jako kladivo a zároveň jsme se snažili neopustit syrovost našeho dema velkou produkcí. Není pro mě nic horšího, než najít demo kapely a poslouchat zasranou desku Def Leopord, když se objeví studiové album. To je tak zpátečnické. Tahle hudba vznikla z omezování, limitů a extrémů. Proč by někdo chtěl death metalovou desku, která zní, jako by ji mohli pouštět v rádiu? My jsme dosáhli výsledku vyvážeností jak syrovosti, tak určité průraznosti pro údernost. Vokály a bicí, které pohánějí celkový zvuk a atmosféru, jsou jediné dva prvky akustického zvuku.
Nové album vyšlo u švédských Blood Harvest. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?
A: Ano! Ve skutečnosti s námi spolupracují tři vydavatelství po celém světě: Goat Throne Records v Texasu, Chaos Records v Mexiku a Blood Harvest Records ve Švédsku. Obrovským cílem a motivací tentokrát bylo, aby se deska dostala co nejvíce po světě. Aaron z GTR vydal demo z roku 2017 v roce 2019 na kazetě a od té doby jsme se stali dobrými přáteli. Pomohl nám dostat se k lidem, se kterými předtím obchodoval nebo spolupracoval. Udělali jsme si jen krátký seznam lidí, které jsme oslovili. Někteří odmítli, někteří řekli, že jejich podmínky nejsou pro vydání ideální nebo, že načasování je špatné. Jsem moc rád, že mohu říct, že Blood Harvest to slyšeli a okamžitě projevili zájem. Rád bych zmínil, že Chaos Records slyšeli pouze naše demo a chtěli desku vydat. Je to úžasný pocit pracovat s lidmi z undergroundu, kteří ji chtěli vydat. Nebyl to oportunistický záměr nebo "výstřel do prázdna" či "tutovka", prostě se jim líbilo, co děláme. Všichni na nás byli hodní a teď máme ve výrobě vinyly, kterých se dočkáme v roce 2023. To bude fenomenální den.
Historie kapely se datuje do roku 2017. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát v death metal na Floridě?
A: Na tuto otázku je stejně náročné odpovědět jako založit a udržet kapelu. Hahaha. Vždycky jsem byl velmi rozvážný jedinec, pokud jde o zakládání kapel a stanovování jejich cílů. V roce 2017 jsem založil kapelu s pár klukama - Chrisem a Dougem, což byli dobří týpci, ale byl o ni jenom malý zájem a nakonec skončila, když jsem jim řekl, že budu otcem. Věděl jsem to a říkal jsem jim, že to není hotové, ale oni se mnou prostě nebyli "za jedno". Dal jsem si pauzu, abych se mohl soustředit na dítě a vyřešit práci a svou roli otce, ale vždy jsem věděl, že se k tomu vrátím. Po nějakém potřebném čase jsem zjistil, že se dostávám hlouběji do svých vlivů a poslouchám stále víc a víc věcí, které mám rád. Své vlivy, které jsem chtěl použít pro tuto kapelu, jsem upřesnil na pár oblastí a několik let death metalové historie. Finsko, Mexiko/Jižní Amerika a středozápad USA v letech 1987-1993. Začal jsem tvořit a snažil se sehnat nové členy, cestou jsem potkal pár sráčů a nakonec jsem dorazil za Arturem a poznal se s Dustinem. A tady jsme dnes. Arturo a Dustin jsou skvělí kamarádi a děláme, co můžeme, abychom psali dál a navázali na tohle album. Hrát death metal na Floridě je velmi náročné. Floridské koncerty jsou pro nás obrovskou výzvou. Naštěstí pro nás nám teď kryje záda i podnik v Tampě - The Brass Mug, vyhlášený bar, který nám představil všechny kapely starého death metalového odkazu. Řeknu ale jedno, scéna minulosti není scénou dneška. Odkaz tampského death metalu podporuje jen sebe. Neexistuje pocit jedné scény, spíše pocit dvou světů - odkazu a DIY. Mám pocit, že existují dvě oddělené scény. Rozhodně se cítíme osamoceni v tom, co děláme a někdy je těžké se přes to přenést. Budeme (a já se nevzdám) se tlačit dopředu, ale kurva, bylo by fajn nebojovat celou cestu do kopce.
Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.
A: Milujeme underground a místo, kde se jsme teď. Nemáme žádné iluze o velikosti. Haha Jak bychom mohli?!? Takže žádné hmatatelné cíle kromě toho, že napíšeme víc muziky a užijeme si to, co z toho vzejde. Pokud někdy dostaneme nabídky, budeme je zvažovat, ale určitě žádné turné. Mám rodinu a cokoliv delšího, než pár dní je strašně složité. Být pryč nepřipadá v úvahu.
Austine, na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky rozumět. Death metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky. Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?
A: Vážím si toho a je to pro mě obrovský kompliment. Hodně mých oblíbených zpěváků, kteří mě ovlivnili, se snaží frázovat, takže se snažím dělat to samé. Convulse, Disma, Incantation jsou mé hlavní pěvecké vlivy. Myslím, že výslovnost ukazuje sílu vokálů, když je jim dostatečně rozumět. Znamená to, že by měly být důležité pro mix a ne jen zvukovou složkou kapely. Žádné divoké efekty, žádné jeskynní ozvěny, prostě nasrané a přímočaré. Co se týče péče o můj hlas, zkoušky jsou veškerou péčí, kterou potřebuji. Zkoušíme každý týden a já celé dvě hodiny na zkoušce zpívám. Vokál a bicí jsou dvě věci, které nejvíc trpí u kapel, které necvičí. Nikdy jsem si hlasivky neporanil a dokud budou dostávat každý týden zabrat, nemyslím si, že bych někdy viděl nějaké zranění. Obvykle se nerozcvičujeme, pokud není chladné počasí nebo pokud není v místnosti velké sucho.
Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Floridě? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?
A: Když hrajeme na koncertě, vždycky se setkáme s velkým ohlasem a podporou. Obzvlášť zajímavé je to, že mladší fanoušci, které máme, jsou nadšeni kapelou a celým žánrem. Přál bych si, aby starší publikum nebylo tak unavené, ale chodí na nás hodně starších týpků, kteří si pamatují "staré dobré časy deathu", tedy doby, kdy byl brutální, agresivní a nebezpečný. Myslím, že jim dáváme pocit, že to tak zase je. Taky to chceme zpátky. Haha
Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?
A: Když jsem během svého života hrál hudbu v jiných žánrech, nikdy se mi nedostalo takové podpory a pocitu společenství jako v death metalu. Nejvíc si vážím lidí, kteří za námi chodí a povídají si s námi před a po koncertech. Většinou pozitivně, ale mám pocit, že jsme s nimi spojeni na nejniternější úrovni. Na death metalu jako žánru mám nejraději to, že jsem neustále na lovu nových i starých kapel. Je to tak rozsáhlý žánr, že se opravdu musíš prokousat vším špatným, abys našel ty neskutečné klenoty.
Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají VACUOUS DEPTHS v nejbližší době? Na co se můžeme těšit?
A: V nejbližší době plánujeme několik koncertů a to s DRUID LORD v Orlandu na Floridě a křest alba s přáteli. Soustředíme se také na vydání vinylu a na to, abychom s tím udělali něco speciálního. Vlastně jsme od doby, kdy jsme nahrávali napsali dvě nové skladby, takže v budoucnu jich bude víc, ale těšit se z toho, že album konečně vyšlo, je zatím to jediné, co chceme dělat. Chci, aby se mu dařilo ve prospěch vydavatelství a aby si ho lidé užili. My nepíšeme hudbu pro ostatní, jen doufáme, že si lidé budou i nadále myslet, že to, co děláme, je vražedné.
Děkuji moc za rozhovor a přeji VACUOUS DEPTHS spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!
A: Jakube, moc ti děkuji. Užil jsem si to, včetně otázek. Doufám, že zbytek roku bude pro tebe a tvé blízké dobrý. Slibuji, že budu dělat sračky čím dál tím víc zlomyslnější. Krátké poděkování všem, kteří si pořídili naše CD nebo kazety. „Corporal Humiliation“ je na našem Bandcampu. Děkujeme taky našemu labelu, že to dostal ven! Podpořte underground!
„Fuckin' Death Metal!“
Recenze/review - VACUOUS DEPTHS - Corporal Humiliation (2022):
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: