Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - CORTEGE.
Odpovídal Sebastian Bartek (basa, zpěv), děkujeme!
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Ave CORTEGE! Zdravím do polského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí skvělé dlouhohrající album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Ahoj Jakube, všechno je v pohodě, díky za optání a ano, máš pravdu, všechno je v pořádku, protože naše nové album je venku už sedm dní, když píšu tyto řádky. Je také velmi příjemné slyšet, že se ti "Vandari" líbí, což je fantastické, protože jsme si s ním dali hodně práce. O věci se teď stará Whispering Voice rec. a musím uznat, že odvádějí skvělou práci. Můžeme jen doufat, že spolupráce bude časem lepší a lepší. Co se týče srovnání, "Vandari" je dalším krokem vzhůru v naší hudbě. "Touching the Void" bylo to nejlepší, čeho jsme mohli dosáhnout v roce 2016 a naše nové album je vrcholem našich schopností, tvorby a výkonu nyní, nebo přesněji řečeno v době, kdy jsme nové skladby připravovali a nahrávali, protože od dokončení alba uplynulo už pár měsíců. Jestli si tady můžu postesknout, tak "Touching the Void" vznikalo takříkajíc v klidnějších časech. Od roku 2010 jsme měli stabilní sestavu, pravidelně jsme koncertovali a mysleli jsme si, že to vydrží. Hned jak jsme začali pracovat na "Vandari", nám náš kytarista oznámil, že už s námi nebude moct hrát, tak jsme zavolali našemu starému kamarádovi, se kterým jsme nahráli naše první dvě dema a on naštěstí souhlasil, že se k nám přidá, ale když jsme se rozhodli vstoupit do studia, tak nás taky opustil, pak začal celý ten pandemický cirkus, takže jsme do studia nemohli, protože bylo zavřené. Vyskytly se také nějaké drobné překážky, které zde nebudu zmiňovat, ale ujišťuji vás, že řešení těchto problémů bylo časově náročné a někdy frustrující.
„Vandari“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CORTEGE?
Od roku 1996 se proces vzniku našich alb vůbec nezměnil, to znamená, že Artur nejprve přinese nějaké riffy a společně s bubeníkem je dají dohromady. Jakmile je hudba hotová, připravím texty a zaranžuju vokální linky. To je v podstatě všechno. Když máme dost materiálu na nové album, zamluvíme studio a nahrajeme ho. Nemáme žádný deadline, žádné závazky, takže celý proces probíhá přirozeně. Žádné velké kouzlo v tom není, jen čas, pot a zdokonalování skladeb, dokud nejsme spokojení.
Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Artur Ambroży. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Arthur vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Producentem je Jarek Tiofl, ale Artur byl u všech fází výroby alba, jako vždy. Dalo by se říct, že je to takový kontrolor. Všechno, co chce slyšet, už má naplánované, ale je otevřený i novým možnostem, pokud se objeví ještě ve fázi nahrávání nebo mixování. Co se týče studia a producentství, Jarek je člověk, se kterým jsme pracovali na "Touching the Void". To album jsme nahrávali ve studiu Orion ve Wodzisławi Śląskim a později jsme ho odvezli do MAQ Records, kde ho Jarek smíchal a zmasteroval. Nyní jsme nahrávali i produkovali v MAQ Records. Jarek je vášnivý člověk a žije hudbou, různými druhy hudby. Je uznávaným producentem a v Polsku spolupracoval se spoustou opravdu populárních umělců. Jeho zkušenosti a hluboké znalosti tohoto umění ovlivnily "Vandari" pozitivním způsobem, tím jsem si jistý. Kromě toho je Jarek zábavný, společenský člověk, se kterým člověk rád tráví čas, takže nahrávání instrumentů, vokálů nebo práce na finální podobě alba byla opravdovým potěšením. Upřímně řečeno, je tak trochu záhadou, proč se nám v tak skvělé atmosféře podařilo připravit album, které bys nenazval optimistickým nebo zábavným.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Whispering Voice Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o démona temnoty? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Ano, jsme staromilci a vydání nového alba pouze v digitální verzi nikdy nepřipadalo v úvahu. Netvrdím, že poslouchat hudbu ze služeb jako Spotify nebo Tidal je něco špatného, nebo že pokud nevlastníte CD nebo, vinyl či kazetu, jste pozér. Časy se mění, lidé se mění, není třeba se tím cítit uražený. Chcete mít naši hudbu ve svém telefonu? Kdo jsem já, abych vám to zakazoval? Dělejte si, co chcete, to je v pořádku. Co se týče obalu, je to dílo fantastického umělce, kterým je shodou okolností náš bubeník Kamil. Myslím, že nápad dát Kamilův obraz na obal našeho alba vznikl, když jsme pracovali na předchozí desce, ale neptejte se mě, proč k tomu nedošlo, prostě si to nepamatuju. Co se týče "Vandari", na tomto názvu jsme se dohodli už před rokem, takže Kamil měl dost času na to, aby si k němu něco připravil. Mně i Arturovi se obraz hned zalíbil. Jsem vždycky rád, když se na albu nějakým způsobem podílí každý člen kapely, dává to pocit, že je to opravdu týmová práce. Co se týče toho, co vidíte na obrázku, je to samotné Vandari, nebo jak to vidí Kamil. Démon, jehož jméno vzniklo jako mix tří slov, která jsou VANDALS + DARKNESS + I. Název jsem vybral podle děsivé knihy s názvem "Ne bez mé sestry", popisující život v sexuálním kultu zvaném Děti boží. Stručně řečeno, Vandari byl dalším nástrojem kontroly těch, kteří chtěli kult opustit, jakýmsi démonem, který měl udržet stoupence v lajně a poslouchat vůli nejvyššího kněze nebo jak chcete toho špinavého bastarda nazvat.
Zajímalo by mě, o čem jsou texty na nové desce „Vandari“. Kdo je jejich autorem a kde se inspiroval?
Jak jsem již zmínil, autorem všech textů jsem já. Jsou to většinou moji osobní démoni, věci, které považuji za důležité nebo o kterých stojí za to zpívat, i když se vyhýbám tomu, abych o nich psal přímo. Texty ukazují věci, které lidé obvykle znají, ale v pokřiveném, obráceném smyslu. Vtipná věc ohledně psaní, vzpomínám si na jeden rozhovor s Davidem Lynchem, reportér se ho ptal na jistý detail v Mulholland Drive, jestli si dobře vzpomínám, chtěl vědět, co má symbolizovat, a David odpověděl: "Nevím, prostě nás napadlo, dát ho tam." Myslím, že takhle někdy pracuji i já. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale líbí se mi to. Když budete číst pozorně a budete mít na paměti všechno, co jsem řekl, najdete v textu náboženství, depresi, hloupost, politiku a spoustu různých věcí, takže "Připoutejte se a pevně se držte, tady začíná cesta.". Co se týče inspirace, je toho kolem spousta. Nemusíte ji hledat, stačí mít oči dokořán.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se blacku a death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Jeden můj kamarád si kdysi všiml, že v Polsku děláme skvělý death metal a v České republice děláte skvělý grind core. Myslím, že s tímto poznatkem lze jen těžko nesouhlasit. Na druhou stranu se jeden můj český kamarád, který je také hudebník a hudební producent, divil, proč v Česku ještě existuje black metal, když vlastně nemají proti čemu bojovat. Death metal nebo black metal, jak víš, jsou většinou určitou reakcí na realitu, je to určitý nesouhlas s tím, co vidíš, slyšíš, zažíváš, a věř mi, že v Polsku máme tuny svinstva, ze kterého nejsme nadšení, takže to můžeš vidět nebo slyšet v hudbě. Co se týče scény, už to není, co to bylo před dvaceti, třiceti lety, ale jsou tu dobré kapely, pár labelů, časopisů, zinů a ty udržují scénu při životě. Co se týče České republiky, mám hodně rád Krabathor, Hypnos nebo Tortharry, za zmínku stojí i naši kamarádi z Bloody Obsession nebo Soul Massacre, se kterými jsme sdíleli pódium. Jsou to velmi dobré kapely a není se za co stydět. Jsem si také vědom toho, že ve vaší zemi je také spousta věcí, proti kterým se dá rebelovat.
Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CORTEGE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Kapelu založil Artur se svým kamarádem, také Arturem, kolem roku 1996. Chvíli hráli spolu, pak jsem se ke kapele přidal já a nakonec jsme našli bubeníka, abychom mohli pořádně zkoušet. O rok nebo dva později jsme měli nového kytaristu Łukasze a nového bubeníka Michała. V této sestavě jsme nahráli naše první demo "Awareness", které vyšlo na kazetě v roce 2000, a tím to všechno začalo. Od té doby do současnosti se udála spousta věcí, ale to je dlouhé a místy nudné vyprávění, takže toho čtenáře ušetříme. Srovnání? Artur je velkým fanouškem kapely Morbid Angel, už od doby, kdy byl teenagerem, všichni ho tak znali. Od té doby, co dělal hudbu, jsme byli s touto kapelou neustále srovnáváni. Nikdy jsme nechtěli kopírovat Treyovu kapelu, ale co jsme chtěli, bylo dělat hudbu brutální a zároveň, buďme upřímní, trochu chytlavou, jako to dělali MA. Nikdy jsme neměli zájem posouvat hranice rychlosti nebo brutality jen proto, abychom byli superrychlí nebo superbrutální. Mám rád, když si skladbu zapamatujete, proto se skladby na našich albech od sebe liší, aby posluchače zaujaly. Oceňuji, když mě kapela dokáže překvapit. Sám mám rád mnoho umělců z mnoha žánrů, a i když metal nebo rock stále tvoří 80 % toho, co poslouchám, v mém playlistu najdete i Depeche Mode, Gershwina, Milese Davise, Pendereckého nebo Dvořáka. Nechci vám mazat med kolem huby, ale mám rád i české rockové kapely jako Kabát, Traktor, Dymytry nebo Daniela Landu. Co se týče toho, kde se vidíme za pět let, řekl bych, že vlastně ani nevíme. Budeme dělat všechno pro to, abychom jméno Cortege představili co největšímu počtu lidí. Koncerty? Ano, ale teď nemáme druhého kytaristu, takže se snažíme rozhodnout, jestli někoho najmeme, nebo budeme vystupovat jako tříčlenná kapela. Koncerty miluju, pro mě to byla vždycky nejdůležitější část působení v kapele. Jasně, že bych jel na turné s kapelou, které fandím a je jedno, jestli bychom hráli v klubech nebo na velkých festivalech.
Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Vydavatelství je jedna věc a dělá to, co si myslí, že je dobré pro kapelu nebo pro byznys, ale my se také snažíme pomáhat a přicházet s nějakými iniciativami, jako je například natáčení videoklipu. Už jsem zmínil, že jsme oldschooloví a ještě pamatujeme plakáty, kšeftování s kazetami a podobné věci. Víme ale, že v dnešní době je potřeba i něco jiného, proto jsme na Facebooku, Instagramu, Youtube. Bez toho byste museli chodit ke každému domů a nechávat jim informace ve schránkách, což je samozřejmě nemožné. Ano, můžete zůstat ve sklepě, v garáži a dělat si hudbu sami pro sebe, to není zakázané, ale pokud chcete, aby se o vás lidé dozvěděli, potřebujete tyto komunikační prostředky, ať už se vám to líbí, nebo ne. Ano, kšeftování s kazetami, psaní dopisů, to všechno byla zábava a nutnost v 80. nebo 90. letech, teď žijeme v jiném světě. Jako fanoušek chodím na koncerty svých přátel a platím za lístky, nevidím v tom žádný problém. Taky si koupím CD, když je to hudba, která se mi líbí. Obávám se, že jsem sběratel, takže někdy je těžké říct "ne" možnosti koupit si další kousek do své sbírky. Na koncerty chodím v průměru jednou za dva měsíce. Rád se jdu podívat na kapelu naživo, zvlášť když je to kapela, kterou jsem ještě neviděl.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CORTEGE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Už jsem se vyjádřil dříve, nemá smysl plakat nad tím, že se doba změnila. Opakovat stále dokola, že před dvaceti nebo třiceti lety bylo lépe, je to hloupé a dokazuje to, že dotyčný je starý páprda. Místo kritiky nových technologií bychom se měli snažit přemýšlet o tom, jak je lze využít pro naše účely. Jak už jsem zmínil, stejně jako mnoho jiných kapel dnes máme profily na Facebooku, Instagramu, Youtube, naše hudba je snadno dostupná. Jde o to, jak docílit toho, aby si vás lidé všimli mezi stovkami alb vydávaných každý den. A co se týče internetových kritiků, je mi to opravdu jedno. Ať si píšou, asi k tomu mají své důvody. Já už s nimi nechci ztrácet čas.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Svým způsobem se definuji skrze tuto hudbu, poslouchám ji téměř každý den, takže je v mém životě neustále přítomná. V průběhu let jsem hrál v několika kapelách, měl jsem vydavatelství, psal jsem do několika hudebních časopisů, dělal rozhovory s kapelami a navštívil spoustu koncertů. Nikdy to nebyla moje práce a obvykle mě to stálo spoustu času a peněz, ale přesto jsem to dělal. Důvody? Láska k tomuto druhu hudby, možná jsem byl posedlý? Kdo ví. Po všech těch letech už o sobě a hudbě nepřemýšlím odděleně. Hudba je mou součástí, a protože jsem také muzikant, jsem součástí i této hudby. Ať už to zní jakkoli záhadně, takhle se věci mají.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CORTEGE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte zase Českou a Slovenskou republiku?
Až budeme mít nového kytaristu, začneme zase koncertovat a na to se těším. A na hraní v České republice? Vždycky! Hráli jsme u vás mnohokrát, hlavně proto, že je to k nám blízko. Skoro pětadvacet let jsem prakticky žil na polsko-české hranici. Mám spoustu českých přátel a strávil jsem tam hodně času na večírcích, takže když nás někdo pozve, přijedeme. Ostatně Neurotic Machinery, kterým tímto posíláme "pozdrav", pro nás mají uspořádat koncert na oplátku za koncert, který jsme pro ně připravili před dvěmi, třemi lety.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Vandari“ zase narvat do hlavy!
Moc děkuji, Jakube. Mohu také doufat, že se potkáme na koncertě a "dame si pivo nebo dvě". V České republice jsme byli vždy dobře přijati, takže věřím, že "Vandari" metalisty ve vaší zemi posedne.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: