Příběh tří stý osmdesátý třetí - Problémy, které nikdo nikdy nechtěl
Zase na mě křičel. Dělal to pořád. A byl hodně sprostý. Ale takoví už podnikatelé v devadesátkách bývali. Neměl jsem tam vůbec chodit, ale potřeboval jsem peníze. Mafiánů jsem se bál, ale on byl takovej malej a působil zpočátku neškodně. Taky měl vždycky kolem sebe spoustu krásných holek. Patřily mu oba bary na kolejích a neplatil nám žádné peníze. Debil. Ale od začátku. Jarin z Mostu mi nabídl, jestli bych si nechtěl přivydělat i přes týden. Kývl jsem na to. S blondýnkou jsme spolu bydleli už nějaký čas a i když jsem pořád o víkendech makal v Boleslavi, tak jsem peníze potřeboval. Na pivo a muziku, na naše krásný výlety, nebo jen tak, na život. Čepoval jsem pivo a zůstával s opilci do ranních hodin. Ona už dávno spala. Někdy jsem se opil, ale spíše jsem byl zodpovědný. Dnes jsem měl ale volno. Hráli jsme s mojí budoucí ženou kulečník.
Přišla taková děsně kozatá holka a že prý v sedm končíme. Říkám jí jako proč, že chceme hrát celý večer. Hodila na mě takovej divnej škleb, něco jako, to uvidíš chlapečku. Inu, viděl jsem. V sedm přišel pan majitel s vedoucím všech kolejí. Kluci, co nosili oba zlatý řetězy, hráli si na Jonáka a byli vůbec děsně divní. Taková ta podnikatelská rádoby smetánka, která měla ráda kýč, rozhazovala peníze a hřešila na to, že byly zákony děravé jako ústa staré ženy. Vyhodili nás. Tak jsme si sedli ke stolu a k nám ta princezna, co na mě byla ošklivá, ještě s jednou. Obě měly umělé kozy, to tenkrát byla ještě docela zvláštnost. Ale ukázalo se, že jsou to budoucí právničky. Najednou se zvedly, začaly se svíjet a dělat striptýz. Studentíci slintali a já se usmíval. Mě to připadá zkrátka legrační, nemůžu si pomoc. Jedna přijde ke mě, jakože se už známe, sedne si mi na klín a šeptá mi, abych ji rozepnul podprsenku. Pošlu ji do prdele, zakázala si nám kulečník. Hodí po mě pohledem a pak jde k panu majiteli. Ten se šklebí a dělá mu děsně dobře, že je za obdivovanýho.
Celý je to takový trapný, ukázka peněz. No a když ho tedy vidím, tak se jdu po dortu a různých dalších kravinách zeptat, jak to bude s výplatou. On mi hodí litra, aby zamachroval. Řeknu, že je to pořád málo. Vycení na mě zuby a řekne mi, abych nekazil zábavu a že jestli chci, tak ať jdu s nima. Prý do bordelu a tu blondýnku si vezmi klidně s sebou. S díky odmítnu. Striptérky si jdou znovu sednout k nám a postěžují si na mě. S blondýnkou se znovu smějeme. Říkám jim, hele, to si nemůžete najít někoho normálního. A ony, že mají rády peníze. Takže vás baví dělat kurvy? A je to tu zase, dívky mají smutný pohled a jedna se skoro rozbrečí, když vypráví, co musí dělat. Je to hnus a špína. Ale každý svého štěstí strůjcem. Obě pak po letech potkám ve státní správě, když jdu vyřizovat nějaký papíry. Teplá místečka a tváře strhané, ano, jako staré kurvy. Asi moc cigár a solárka. Uff. Odejdou a my si oddechneme. Kulečník hrát nemůžeme, protože je na něm šampaňský, jak si slečna polévala tělo a dělal svůdné pohyby. Večer si děláme se ženou srandu a ona předvádí striptýz. Na rozdíl od profesionálek je ale svůdný a hezký. Ztratíme se v peřinách.
Říkám Jarinovi, ty vole on mi fakt nechce zaplatit. Hele, vím, kde bydlí. Zajeď si tam. Pak mi řekne pár zajímavých informací. Tenhle chlápek dostal něco v restituci, ale hlavně velký dotace od státu na obchod se zemědělskou technikou. Kterou ale nikdy neprodával. Místo toho má několik barů a podniků, ve kterých kvete sex za prachy a drogy. No, nevím, jestli je rozumný jít za tímhle maníkem a žádat po něm peníze. Jenže já byl mladej a blbej. Zazvoním u dveří vilky. Vyleze jedna ze striptérek a jéé, ahoj, ráda tě vidím. Kde máš svoji holku. Řeknu jí o co jde a ona mi pošeptá, ať se na to vybodnu. On je někdy pěknej magor. Hraje si na velkýho mafiána a občas to zkrátka přežene. A co myslíte, ano, dostanu do držky od jedný gorily a vyhodí mě ven. Ležím v trávě a říkám si, jakej jsem to já blbec. Ale to není všechno.
Jablko nepadá daleko od stromu. Milého mafiána za měsíc zavřou, peníze nikdy nedostanu. Místo toho potkám v jedné hospodě jeho syna. Chování má hodně podobné jako papá. Naše první setkání je ukázkové. Zajdu na záchod a když se vracím ke stolu, sedí u mojí holky takovej nažehlenej debílek. Říkám, o co jako jde. Nemá se k odchodu. A lepí se na ní. Znáte to, začnou se ve mě vařit chcanky. Vynesu ho v zubech. Ještě mě před hospodou napadne zezadu, až se mi prolomí kolena a upadnu. Tak to bychom měli druhé setkání s plzeňským podsvětím. K dalšímu dojde v hospodě Na kurtech. On totiž náš mafiánek neměl jen syna, ale i dceru. A ta se kamarádila s dcerou jednoho našeho profesora. No a náš milý hrdina tohoto příběhu (tedy já) býval v té době takový milý, vcelku hezký kluk. Holky si přisedly po tréninku ke mě ke stolu. Podotýkám, že bez blondýnky. Ne že bych flirtoval, ale pokecali jsme. A to prosím pořádně. Až do noci. Asi jsem vzbudil v dcerce mafiánské nějaké naděje. Chtěla mě políbit, ale to já ne. Tak se naštvala.
A druhý den, v pondělí, jsem měli památnou mechaniku ve škole. Pane kolego, mohl byste zůstat po cvičení ve třídě? Počkal jsem a dostal jsem pořádně za uši. Za všechny. Prý dělám problémy a jestli chci dostudovat, tak toho mám nechat. Všichni byli kamarádi. Synové i dcery, tatínci. Proti tomu nešlo bojovat. Srazil jsem paty a i když jsem pořádně nevěděl, co mám vlastně dělat, tak jsem držel hubu. Byla to divoká doba a já nechtěl, aby mě našli někde pohozenýho u cesty. Blbý bylo, že začal k nám na kolej chodit pan synáček. Zajímavý bylo, že s těma dvouma striptérkama. Jsem si říkal, jestli je jako sdílejí s otcem, že to je jak z blbýho porna. Občas přišel a myslel si, že může všechno. Chodit za našima holkama, chovat se k nim jako debil, být sprostý a hnusný. Byl pošramocenej, zlej a vůbec magor. Jablko opravdu nepadlo daleko od stromu. To je prostě fakt. Tenkrát se v podobných případech lidé tak nějak semkli. Ptám se Jarina, co s tím. A on, deka ty vole, tady nezbývá nic jinýho.
Toho jsem se tedy já neúčastnil, ale pamatuji si, že jsem pana synáčka viděl druhý den po akci. Zmlácenej a když mě viděl, tak přešel na druhou stranu ulice. A jaké že z toho vyplývá ponaučení, můj milý čtenáři. Že si nemůžeme nechat srát na hlavu. Občas už to bývá neúnosné. Vždycky jsem se podobným lidem vyhýbal, vím, co dokáží. Nesnáším i jejich podniky jako různé bary a diskotéky. Patřil jsem jinam. Do dělnických hospod a pajzlů, do rockových klubů. Když si to vezmu kolem a kolem, tak mi těch pár tisíc za celou tuhle taškařici vlastně stálo. Mohl jsem dopadnout o hodně hůř. Měl jsem jiné starosti. Momentálně jsem si budoval vztah na celý život. A to je vám pak nějaká mafie a pár peněz víte kde. Protáhnu se v posteli. Hele, co takhle ranní striptýz? Usměje se, zaleze si ke mě do postele a odpoví mi něco v tom smyslu, že jsem na řadě já. Přijde mi to fakt vtipný. Už si mě viděla někdy tančit? Mimo ploužáku už neumím nic. Dostanu pusu a těším se na další den. Jsem rád, že nemusím řešit nic ošklivého a temného. V baru dám výpověď a začnu raději uklízet. Super je, že nemusím řešit problémy, které nikdo nikdy nechtěl.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
