Utrpení knížete Sternenhocha - Ladislav Klíma
1928 (2010), Maťa
Existuji jenom já - spící Bůh. Základem bytí je vůle. Se vším si hrát, všemu se smát. Tyhle tři věty a vlastně i několik dalších, jsou základem filozofie, kterou Ladislav Klíma prosazoval. Vskutku zajímavá osobnost, ovlivněná A. Schopenhauerem a F. Nietzschem. Jedná se o těžkou, velmi depresivní literaturu. S knížetem Sternenhochem jsem se setkal poprvé jeden sychravý den v Plzni při svých studiích. Knížku mi přinesl kamarád, který viděl, že se trápím. Už jsem sice chodil se svojí budoucí ženou, ale zrovna jsem se vrátil z Boleslavi, kde můj otec alkoholik zase všechno obrátil v absolutní temnotu. Z knihy jsem byl nejdřív v šoku. Připadala mi šílená, neuchopitelná, vlastně i zvrácená. Byl jsem mladý a otevřený všemu novému. Několikrát jsem se k ní vrátil. Začala mě fascinovat. Sehnal jsem si od autora všechno, co se dalo sehnat a ležel v jeho spisech a utápěl se v depresích. Minulost z rodiny se se mnou táhla jako černý smrad.
První část je opusem, Klíma popisuje vztah knížete s Helgou. Do té doby jsem netušil, že mohou existovat i takové ženy. Šílené, je to celé šílené, říkal jsem si po každé stránce. Druhá část, v podobě deníku, je stále vynikající. Hlavní hrdina se pomalu rozkládá a s ním celá jeho osobnost. Tady jsem jej vnímal a prožíval asi nejvíce. Byl jsem asi v hodně špatném stavu, žena mi říkala, že jsem sedával proti zdi a když jsem si nečetl, tak jsem jen tupě hleděl. Nedovedete si představit, jak těžké stavy to pro mě byly. Ladislava Klímu jsem v těchto chvílích chápal asi nejvíce. Třetí část jsem ale nepobral. Vlastně i dnes, když jsem se po dlouhých letech ke knížce vrátil a četl ji s nadhledem, jsem moc nechápal, o co jde. Možná se už na autorovi podepsal chorobný alkoholismus. Je to tak, na koleji nás fascinovali převážně jinačí, odlišní spisovatelé. K mládi to tak nějak podle mého patří.
Časem, když jsem se odpoutal od své rodiny a se vším se srovnal, jsem se k podobným knížkám nechtěl vracet. Stal se ze mě spíše pozitivní, veselý člověk, který když už mu je blbě na duši, tak se vyřve při muzice. Jenže vzpomínky a nostalgie jsou prevíti. To vám asi nemusím říkat. Vynechat tuhle knížku by bylo troufalé. Vlastně je možná chyba, že článek o ní vydávám takhle o vánocích. Jenže se všechno tak nějak seběhlo. Kolega z práce to nemá zrovna příliš lehké a tak jsme cestou z práce často diskutovali. O životě, o smrti. O knihách a já jsem si na Utrpení knížete Sternenhocha vzpomněl. Ne, nedoporučil jsem mu ji. Možná by ho duše bolela ještě víc. Ono se opravdu nejedná o lehké čtení. Vlastně by se dalo také napsat, že slabším a citlivějším povahám bych ji nedoporučil. Nebo právě naopak? To si musíte každý rozhodnout sám. Je to totiž šílená jízda. Buď vydržíte a budete nadšeni a nebo knihu po chvilce odložíte a řeknete - tak na tohle nemám. Obě možnosti jsou v pořádku. Klíma fakt není pro každého.
Není nutné vlastně psát nic dalšího. To už bych prozrazoval podrobnosti a to se přeci nedělá. Čtenář má přistupovat k příběhu nepřipravený. Je to jako s hudbou. Nejlepší je si sednout a nechat na sebe všechno působit. Poslouchal jsem nové CANDLEMASS a otáčel stránky trošku nervózněji, než obvykle. Přemýšlel jsem a vzpomínal. Zjistil jsem, že knížku vnímám úplně jinak, než když jsem se s ní setkal poprvé. Je pro mě spíše popisem pokřivené mysli. Přesto se pro mě stala jedním z dalších zásadních děl. Nemohla v mém pátečním čtenářském deníku chybět. Nebyl by jinak úplný. Děkuji vám, že jste se mnou tento rok vydrželi. Přeji vám příjemné svátky. Jak jinak, nejlépe s knihou. Nebo venku v přírodě. Tam je stejně nejlépe. Buďte dobří a děkuji moc!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Autor ovlivněný především filosofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho a inspirováný jejich radikálním individualismem a koncepcí vůle napsal ve dvacátých a třicátých letech několik pozoruhodných próz, které právem patří do evropské literatury. Utrpení knížete Sternenhocha (1928) je fiktivním deníkem jednoho z předních velmožů říše německé na počátku tohoto století, „jenž by se byl dozajista stal nástupcem Bismarckovým, kdyby Osud nebyl vrhl na jeho cestu mohutnou osobu Helgy-Démony“.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: