Pravidla moštárny - John Irving
1985, 2005, Odeon
Vstal jsem brzy, ještě za tmy. První den dovolené. Potřeboval jsem se projít. Předtím, než začnu nosit knížky zpátky do knihovny. Tři měsíce postupné rekonstrukce obývacího pokoje je za námi. Konečně. O víkendech a ve volných chvílích jsem makal jako o závod. Čtu momentálně něco úplně jiného, ale když jsem přenášel Pravidla moštárny, sedl jsem si do křesla a přivoněl. Vrátily se mi vzpomínky na tenhle zvláštní příběh. Poprvé jsem jej četl ještě na základní škole a vůbec jej nechápal. Příliš těžké, říkal jsem si. Na vysoké škole už jsem ledacos vnímal jinak. Fascinoval mě Irvingův zvláštní jazyk. Dnes jsem už nepřenesl žádné další knížky. Manželka mě našla odpoledne ve stejném křesle. Lehce hladového a totálně mimo.
Prožíval jsem znovu, v tomto mrazivém počasí, s otevřeným oknem, znovu a znovu všechny kapitoly. Traumata hlavního hrdiny, jeho šílené dětství, jeho vztahy se ženami. Česal jsem jablka a cítil v ústech zvláštní pachuť. Ano, třetí setkání s knihou a stále stejný pocit. Pokaždé jsem vnímal tohle dílo úplně jinak, přesto stejně. Pro mě osobně se jedná o příběh, který lze velmi těžko vysvětlovat, popisovat. Mnozí z vás budou také hodně ovlivněni filmem, který je samozřejmě také skvělý. Ale v knížce toho najdete mnohem více. Možná jsem pochopil celý advent po svém, postaru. Opravdu se pokaždé zklidním, jsem mimo všeobecný shon. Chodím víc do lesa, i když je brzy tma. Sedávám v koutku, jako nějaké zvířátko, které zpomaluje svoje životní funkce. Sem tam na běžky, ale hlavně chodím, většinou sám, ale když jde i manželka, tak jsem na vrcholu blaha. Řekla mi, pojď ještě, na knihovnu se vybodni. Má Pravidla moštárny také velmi ráda a chápe mě. Šel jsem, i když mi zbývalo už jen pár stránek do konce. Ano, 600 jsem jich přelouskal za den a 25 mi jich zbývalo.
Děsilo mě snad jediné, autorovy neustále potraty a vyjadřování k nim. Já vím, je nutné brát všechno s přihlédnutím k době, kdy byla psána, přesto si dovolím tuhle připomínku. Je to přeci jen poměrně závažné téma. Jinak je všechno takovým zvláštním způsobem "divné", "zvláštní", neotřelé a vlastně i smutné. Alespoň tak na mě kniha působí. Irving je skvělý vypravěč, jen se musíte dostat do jeho způsobu vyprávění a přemýšlení. Ale měl jsem čas nebo jsem si jej spíš udělal. Vlastně ani nevím, co mě to popadlo, ale možná za to může nová deska CANDLEMASS, která má velmi podobnou náladu. Četl jsem a zapomínal na svět okolo. Aspoň, že si tu želvu si nakrmil, smála se mi žena a já si znovu a stále dokola říkal, jak jsem rád, že jí mám. O Pravidlech moštárny jsme diskutovali venku v mrazu a bylo to moc příjemné. Večerní káva také, jenom jsem nemohl usnout. To víte, bývám na podobné příběhy poměrně vnímavý. Ale to asi každý, kdo si knížku přečte a doopravdy ji pochopí.
Vždycky se na vánoce děsně těším. Na volno, na nové knížky. Letos je všechno takové jiné. Možná jak jsem starší a svět okolo se divně mění, tak si víc vážím podobných chvilek. Vždyť co může být lepšího, než toulky zimní přírodou, návrat do tepla, ještě trošku zkřehlé ruce a něco teplého nebo i studené pivo (jak to můžeš pít, takhle ledový?). K tomu lampička a klid. Stárnu, já vím, do současnosti se postupně hodím čím dál tím méně, ale nijak mi to nevadí. Nemusím vidět všechny seriály hned, vybírám si, stejně jako knihy. Zbývá mi už jen pár posledních kousků nábytku. Snad to do rozdávání dárků stihnu. A pokud ne, tak nevadí. Důležitější jsou jiné věci. Třeba právě klid, lidé okolo, hudba a knížky jako jsou Pravidla moštárny. Musím říci, že i po letech neztratila svoji sílu. Rád jsem se k ní zvonu vrátil. Třeba i vás potěší můj dnešní tip.
Jestli všechno dobře dopadne, tak jsem momentálně na chalupě v Jizerkách (tenhle knižní tip jsem psal ještě před vánoci) a sedím nahoře na půdě a dole pode mnou slaví život parta puberťáků. Hraje mi tu něco dobrého a srkám pivko. Mám totiž volno a život je hrozně krásný. Samozřejmě s další knihou, o kterou se s vámi brzy také podělím. Občas se musím protáhnout a projít. Venku je šero a dívám se na vrcholky kopců. Moje myšlenky se velmi často zatoulají i k Pravidlům moštárny. S tím jsem si jistý. Tahle kniha je opravdu výborná.
John Irving mimo jiné napsal:
„Vánoce jsou časem, kdy si nejsilněji uvědomujeme, co nám schází a kdo není mezi námi.“
Moudrý to muž, co myslíte? Mějte se co nejlépe. A děkuji moc!
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty…
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
