Rozhovor s black death metalovou skupinou z Velké Británie - LVCIFYRE.
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Ave LVCIFYRE! Zdravím do britského podsvětí. Asi před dvěma měsíci se mi dostala do rukou vaše novinka „The Broken Seal“ a musím rovnou říci, že mě zcela pohltila. Nahrávka má neskutečně podmanivou atmosféru. S dlouhohrajícím albem přicházíte po dlouhých sedmi letech. Proč vám to trvalo tak dlouho? Novinka mi připadá ještě víc temná a chladná než předchozí „Svn Eater“, bylo to účelem?
Rád si vyhradím čas, abych se mohl pořádně soustředit na tvorbu, ať už se věnuji jakémukoli projektu. Lvcifyre je extrémně náročná kapela - a kromě toho, že píšu tuhle monstrózní hudbu, která vám doslova vyžere srdce, vždycky věnuji tolik času, kolik je potřeba, abych se ujistil, že výsledná podoba je taková, jaká má být a nespěchám. V dnešní době je svět zaplaven méně podstatnými počiny, které nejsou ničím jiným, než kopií něčeho, již před lety zavedeného, možná je snazší udělat tlustou čáru za uměním a fascinací, pokud to má nějaký smysl. Nezapomínejte, že jsme během těch sedmi let vydali i minialbum ("Sacrament"), a s ohledem na to věřím, že jsme udělali dobře.
Když „The Broken Seal“ poslouchám, tak si připadám jako při staré okultní seanci. Kdysi dávno jsem jednu zažil u nás v Čechách a pokaždé si na ni u desky vzpomenu. Byl jsem ještě dítě a zanechalo to na mě stopy po celý život. Atmosféře hodně přispívá zvuk. Je záhadný, temný, mrazivý a zároveň žhne zevnitř. Kdo je podepsán pod mixem, masteringem? S jakými pocity jste šli do studia?
Lvcifyre je všechno, na co jsi poukázal a mnohem víc. Je to moje církev, moje duše odpočívá v chaotické říši Lvcifyre. Jde o to, že kdykoli hrajeme, přinášíme do tohoto světa energii noci, která slouží jako brána. Je naprosto skvělé vědět, že jsi při poslechu alba probudil vzpomínky na spirituální seance - zní to, jako by album skutečně splňovalo to, k čemu bylo určeno. O mix se postaral náš kamarád Stefano Santi, velmi šikovný zvukař. Stefano se už dávno stal našim zvukařem na koncertech a přišlo nám tedy docela přirozené, že jsme s ním album nahráli. Během nahrávání nám dal doslova vše, o co jsme požádali, pracovalo se nám s ním velmi dobře.
Hudbu LVCIFYRE lze definovat jako kombinaci black metalu a deathu. Osobně bych přidal i trošku doom metalu. Máte jedinečný rukopis, riffy, které nikdo jiný nehraje nebo alespoň ne takovým způsobem. Pro mě jste velmi originální. Jakým způsobem tvoří LVCIFYRE novou hudbu? Zajímal by mě samotný proces vzniku nové skladby. Dovedl bys nějak definovat, proč jste jiní, odlišní, rozpoznatelní?
Jako člověk jsem vázán stejnými standardními nástroji, jako všichni ostatní, kteří se zabývají death a black metalovým uměním. Je to naše vnitřní jiskra, která dělá rozdíl a už od dětství jsem věděl, že budu tvořit donekonečna po celou dobu svého pobytu na Zemi. Jistě, rozvíjení mého talentu a dovedností trvalo celý život, ale alespoň vím, že nebyly promarněny. Obvykle to začíná textem, který mě inspiruje, malým popisem obskurního božstva, rituálem, popisem chrámu nebo prostě jen barbarským jménem, které stačí k tomu, aby se mi v hlavě vytvořil celý obzor. Obvykle se to děje velmi rychle, bez jakékoliv předchozí práce, říkejme tomu spontánní akt. Obraz ve mně rezonuje a já hledám vibraci, která by s vizí mohla splynout - obvykle je to nota, dvě nebo tři. Jakmile je na kytaře najdu, zbytek dříve či později následuje a já kolem něj buduji zvukový mýtus. Jakmile je napsaný, začínáme zkoušet. Příležitostně mohu skladbu přepsat, pokud cítím prvek neupřímnosti - spojení mezi námi a skladbou musí být silné, stálé a zavánět temnotou.
Black i death metal jsou ze své podstaty styly, ve kterých se hodně pracuje s nenávistí, se vztekem, temnotou, šílenstvím, tajemnem. LVCIFYRE se dlouhodobě daří tyto věci hudbou znázornit. Kde berete inspiraci? Jsou jimi knihy, filmy, současný svět? Musíte být pro skládání v podobném rozpoložení?
Všechny tyto emoce, které jsi zmínil, jsou silnými spojenci každého satanisty nebo drakoniána. Zesílením těchto pocitů se můžeme povznést ke zlovolnosti. Předpokládám, že je to ten neustálý pocit ve mně, křik, který nikdy nepřestává. V mé inspiraci směrem k obskurnímu hrají nejvýznamnější roli životní zkušenosti i knihy.
Smrt, život po životě, temnota, okultismus jsou i námětem vašich textů. O čem jsou ty na „The Broken Seal“? Kdo je jejich autorem a jak vznikaly? Píšete je již na hotovou hudbu nebo obráceně?
Za filozofické východisko se považuje DRACONSKÁ PERSPEKTIVA. Jsem tak trochu posedlý uměním přivolávat nevídané. Předpokládám, že tato posedlost se týká všech textů a skladeb, které jsem kdy napsal. Poskytování živé perspektivy těm, kdo jsou za oponou, mi často připadá skutečnější, než tento svět. Inspirační vodítko k "Broken Seal" bylo převzato ze starých grimoárů a goetických tradic. To by mělo v podstatě vše shrnout, aniž bychom zabíhali do hlubších detailů. K získání inspirace někdy stačí určité zážitky nebo vizualizace při vstřebávání magického textu, dost často k tomu, abych viděl zárodek skuhrající v mé mysli, nápad na text se také odemyká postupně, zatímco si skladbu promítám do tohoto světa. Někdy se odemkne až na poslední chvíli, ne dřív. Dalo by se říct, že čekají, až dokončím větší část skladby, až si je začnu uvědomovat a dávat jim smysl.
Autorem obalu je tentokrát Daniele Valeriani. Proč právě on? Cover je opravdu velmi povedený. Osobně v něm vidím démona, který mě sleduje, ale interpretace může být samozřejmě úplně jiná. Jaká je ta vaše? Jak jste se dali s Danielem dohromady a jak obal souvisí s hudbou?
Po náhlé smrti Timo Ketoly jsem byl docela na rozpacích, kdo se postará o vizuální stránku Lvcifyre. Timo měl v kapele pevně danou pozici a nikdo jiný na jeho místo nepřipadal v úvahu. Propadl jsem iluzi, že nenajdu někoho, kdo by dokázal kopírovat jeho obskurní styl, ovšem bylo to zbytečné. Daniele Valeriani a David Glomba byli dalšími umělci, kteří mě zaujali svým jedinečným stylem. Když jsem se Valerianiho zeptal na možnou spolupráci, byl příliš zaneprázdněný a měl plány, až do konce příštího roku, ale zatím co poslouchal "The Broken Seal", změnil názor. Předpokládám, že album na něj zapůsobilo natolik dobře, že odložil veškerou svou dosavadní tvorbu a soustředil se hlavně na toto, což jsem opět bral jako obrovský kompliment. Jeho styl malby, který navazuje na staré holandské mistry, je prostě úžasný. Podle toho, co mi řekl, Samael ve své prastaré podobě napadl jeho sny a malba byla projekcí tohoto snu, to mi přišlo docela inspirativní a zároveň přesné, protože hodně odkazoval na skladbu "First Archon”.
Spoustě lidí, když slyší black/death metal, vyskočí na mysli hlavně satanismus. Jak vnímáš zlo? Věříš na posmrtný život? Je pro tebe Satan jen negací všeho? Nebo vše vnímáš hlouběji? A jak se tvé názory promítají do hudby? Musíš být třeba naštvaný, pokud chceš složit „zlý riff“?
Před lety jsem si prošel “procesem protivníka”, kdy jsem se více soustředil na to, abych byl ke všemu v protikladu, což je naprosto nezbytné pro uznání duality a vytěžení Kia z ní. Uznávám Ďábla jako Boha a původce dynamiky, která dává formě pohyb a stagnaci. Jeho původ je tak rozsáhlé a abstraktní téma, že se nedá vysvětlit v jediné knize, proto by mé pokusy zde mohly způsobit více zmatku než užitku. Moje reakce na tuto energii je poměrně duchovní - což je asi při poslechu Lvcifyre zřejmé. Chaos je samozřejmě nekonečnou inspirací a já si dovolím tvrdit, že hudba slouží spíše jemu než naopak, takže tvorba kosmického prachu je spíše zkouškou, která se jen snaží vzdát hold takovým silám. Ty věci mě provázejí každý den, pokud nezanedbávám cvičení, takže ne, nemusím se rozčilovat, abych napsal "zlý riff", jak to nazýváš. Ve skutečnosti se nikdy nesoustředím na psaní zlých věcí. To, co slyšíte, je do značné míry napsáno a zachyceno bez námahy, těžší je udržet svou mysl ve spojení s vnějškem a stát se nebo vytvořit nádobu.
Myslím, že pro každou kapelu je nejlepší zpětnou vazbou živý koncert. Já mám nejraději malý klub, na který přijdou opravdu jen fanoušci kapely. Užiju si tak hudbu nejvíce. Jak často hraje LVCIFYRE a jak vnímáš živou prezentaci vaší hudby? Úplně před sebou vidím černou mši, nějaký starý opuštěný kostel - a vy hrajete, mohl by to být skvělý obřad. Bude turné na podporu nového alba?
Koncerty v klubech s menší kapacitou jsou většinou moje oblíbené, možná proto, že publikum je soustředěnější a také usměrněné. Nemáte tu další hardcore fanoušky jako na větších festivalech, ale spíš lidi, kteří se věnují stejným proudům. Koncerty pro 300 až 500 lidí jsou maniakálně šílené. Před pandemií jsme byli poměrně aktivní, zejména po vydání “Sun Eateru”. Svým způsobem pandemie posloužila i jako reset hudební scény. Je vidět, že teď je aktivních mnohem méně kapel než dřív a poměrně dost úplně nových. Co se týče černé mše, ano, to by nám dokonale sedělo, takové spojení jistě vytvoří silnou bránu k vnějšku. Už jsme měli naplánované nějaké věci, které ztroskotali kvůli současným omezením. Takže je dost těžké říct, co přinese budoucnost. “Broken Seal” však aktivně zkoušíme.
Čas se chýlí ke konci. Jaké plány máte s LVCIFYRE do budoucna? Kam chcete kapelu posunout? Je cílem si zahrát třeba po boku nějaké slavné smečky? Nebo na nějakém slavném festivalu? Jaké mají sny LVCIFYRE?
Upřímně řečeno si myslím, že jsme zatím dosáhli téměř všeho, co jsme si předsevzali. Nemám žádné sny spojené s hraním vedle nějakých superhvězd, to nikdy nebyla moje ambice, ale když už jsi zmínil černou mši, předpokládám, že by bylo duchovně naplňující hrát, jako podkres skutečného obřadu.
Děkuji moc za rozhovor. Venku je mlha a tma. Za chvíli budu muset do práce. Asi tušíš, co budu cestou poslouchat. Ano, vaše nové album „The Broken Seal“. Až půjdu kolem hřbitova, myslím, že se mi vše spojí v jeden skvělý zážitek. Přeji vám jen vše dobré a ať se vám daří i v soukromí!
Díky Jakube, to stejné i tobě, ať se ti daří!
about LVCIFYRE on DEADLY STORM ZINE:
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
