Příběh tří stý sedmdesátý - Fany a Magda
Asi to byl někdo z faváků, kdo mi jej dal do ruky, nevím, to už si nepamatuji. Na letáček o výměnných pobytech ale ano. Psali na něm, že v týdnu před vánocemi, když už je každý se svými rodinami, si můžete trošku přivydělat. Domů se mi nechtělo. Blondýnka mi odjela a docela jsem se nudil. Kývl jsem. Nevzali mě kvůli angličtině, zase tolik jsem neuměl, ale spíš kvůli tomu, že měli více studentů ze zahraničí, než lidí. Měl jsem dostat na starosti dva studenty, provést je městem, pomoc jim s ubytováním. Oni se přes den učili na favce biomechaniku a odpoledne měli být se mnou. Zavolal jsem den předtím na telefonní číslo z letáku. Organizace v Plzni vždy vázla. Slečna ze sekretariátu nic nevěděla. Tak jsem se opil večer v hospodě. Sám s knihou. Usnul jsem jak kdybych skládal uhlí.
Hello, hello...probudí mě taková hezká tvář. Paní kolem třicítky, krásně upravená, klepe na dveře. Právě rozděluje studenty. Vedle v pokoji je volno a ke mě najednou vběhnou dvě nádherný holky a začnou brebentit. Mám na sobě jen trenýrky a z koše vylekaně vylétávají mušky košatky. Stydím se za ten bordel. Jedna se jmenuje Fany, je z Francie a krčí znechuceně nosík. Druhá Magda z Litvy. Ta se mi děsně tlemí. Rychle se obleču, něco blekotám a lituju, že jsem na ně sám. Sranda je, že Fany neumí pořádně anglicky, bude chodit na hodiny v němčině a Magda sice umí, ale asi tak jako já. Babylon začíná. Marně hledám slovíčka a občas sklouznu i do ruštiny. Tam se aspoň Magda chytne. Ukážu jim, kde je záchod, koupelna, kde budou spát. Ledničku naházím komplet mimo chlastu do pytle a omluvím se. Vynesu hromadu bordelu. Taky mi to mohli říct den předem.
Je víkend a máme půlku soboty a neděli pro sebe. Tak a co teď s nima? Vezmu foťák, že je jako vyfotím. Naštelujou se jak modelky a protože je to baví, tak jej vezmu s sebou. Chci jim ukázat Plzeň, ve které znám jen nádraží a hospody. Jdeme na náměstí, do kostela, do podzemí, zkusím pivovar, ale to je nebaví. Francouzka navíc skoro nepije, zato Magda kýve na každou hospodu. Že půjdeme dovnitř. Jenže děvčata, nemám zase tolik peněz, nikdo mi navíc neřekl, co a jak. Prostě studentská rada a sekretariát, to je něco jako Český dráhy a Česká pošta dohromady. Platím celý víkend ze svého. Dokonce si musím jít půjčit. Štve mě to, asi kdyby to byli dva kluci, tak bych je poslal někam, ale takhle chci hájit naše barvy se ctí. Jsem samozřejmě naivní, ale snažím se.
Když se zeptám, co holky pijí, tak Fany mele něco o pastisu, který si navíc ředí vodou. Musím pro něj přes půl města. No, Plzeň je pro turisty na jeden den, moc toho tady není. Je nám koneckonců dvacet a třeba zoo nás moc neoslovilo. Nakoupím pivo, vodku, říkám si, že udělám Magdě radost. A taky že jo. Odvážou se obě. Už kolem šesté večer jsou zralé na pařbu. Tak a teď to bude podle mě. Jdeme Na kurty. Leju do nich, co se dá. Koupím jim guláš, jakože typické jídlo. Ostatní kluci a holky chodili po galeriích, do divadla a my do pajzlů a klubů. Fany občas zírala, tohle doma asi nemají, ale celkově mi přišly holky hrozně spokojený. V neděli dopoledne, když jsem ráno zaslechl symfonii u záchodové mísy, jsem se zeptal, zda nepůjdeme zase do hospody. Obě ihned odběhly na záchod. Musel jsem se smát.
U nás to děláme tak, že se jdeme chvilku projít. Tady si na východě, Rusáci nás tu drtili spoustu let. Jsme a ještě hodně dlouho budeme poznamenaný komoušema. Magda přikyvuje a já už druhý den zjišťuji, jak plynule přecházím z němčiny do angličtiny. Kdyby mě slyšela naše učitelka, tak mě asi na místě odstřelí, ale alkohol v tomhle dokáže divy. Měl bych pro vás koncert, děvčata. Obě se začnou chystat. Líčí se snad dvě hodiny. Chodí se ukazovat v šatičkách a já je brzdím, že to není nic nóbl. Naopak. Ale ony se chtějí ukázat. Jsou mladý a hezký, rozhodně jim v tom nebráním. I já si vezmu čisté triko. Kouřím už před kolejí a přemýšlím o tom, proč zrovna já mám nejhezčí studentky. Když totiž potkám ostatní, tak ti mají takový klasický šprty. Neusmějou se. Jsou obrýlení s ošklivými obroučkami. Ve svetrech a i když je vidět, že jsou odjinud než z Čech, tak z nich ta chytrost doslova tryská.
Jde se. Snažím se zpívat Beatles, protože to jsou snad jediný texty, který si pamatuju. Ale je to falešně a asi blbě, protože se sice přidají, ale každý zpíváme trošku jinak. Děsně se tomu tlemíme a mě je najednou s nima hrozně dobře. Několik skladeb nás spojí. Vyberu lepší hospodu, i když už jsem s prachama v mínusu. Magda je přesně můj typ, ale z pohybů Fany vycítím více. Ona se mnou flirtuje. Ale třeba to u nich dělají běžně. Nevím, nechci vědět, já chci jen blondýnku. Trošku se připijeme a pak je vezmu do Divadla pod Lampu. Hrají tam nějací místní blackeři. Pár pomalovaných fanoušků je děsně vyděsí už na chodbě, ale pak si to začnou užívat. Fany sice mluví o Helloweenu a Magda o nějakým jejich svátku, ale to jen do té doby, než začnou kluci hrát. Pravděpodobně to byli Sorath, ale to fakt netuším. Abych pravdu řekl, tak jsem se točil spíš kolem holek.
Dají si dvě další piva a i když vypadají a je na nich znát, že sem vůbec nepatří, chytne je to. Jde se pařit. Skáčeme, mají rozmazaný šminky, už nejsou tak elegantní, ale jsou z nich dvě divoký šelmy, samice. Udýchané se se mnou pořád objímají a mám co dělat, abych je neohnul rovnou pod pódiem. Má to neskutečný grády. Užíváme si, že jsme mladí. Někdo na nás sice divně kouká, protože nemáme black metalové stejnokroje, ale nám to vůbec nevadí. Jakmile dohraje poslední song, mizíme. Fany se pořád vine, jak neumí chlastat, tak by byla hrozně snadnou kořistí. Ale jsou tu na výměnném pobytu, nepřijely otěhotnět. Magda zpívá nějakou smutnou písničku v ruštině. Nerozumím ji, možná ani není rusky, ale v litevštině. Je ale krásná, ona má zvonivý hlas a v něm spoustu vášně. Když dozpívá, začne zase Fany. Musí na nás být krásný pohled. Takhle má probíhat spolupráce mezi národy. Když jsme kousek před kolejí, kolem šíleně mrzne.
Přesto jsme rozhalení a vyfukujeme oblaka z dechu. Vezmu je kolem pasu a šeptám jim česky do ouška, jak jsou krásný, co bych s nima dělal, ale nemůžu, vlastně se tak trošku i omlouvám, protože kdybych je potkal ještě na jaře, bylo by to hodně divoký. Každý mluvíme úplně jinou řečí, jak jsme opilí, tak to vůbec nevadí, protože si rozumíme. Magda se pak přímo na cestě pozvrací. Držíme ji hlavu a podám ji kapesník. Poděkuje a usměje se. To víš holka, rum je rum. Smíchali jsme toho až běda. Když to vidí Fany, tak to na ni taky přijde. A tak jsem jediný, kdo to ustál. Propaguji náš národ vskutku dobře, zdá se. Jsme na pokoji, vytáhnu ještě nějaký piva a najednou se nikdo nezdráhá. Pijeme až do rána, kdy je musím odvést do školy. Jdeme přes pole, loučíme se před vchodem. Jdu si lehnout. Snad se dobře bavily.
Jdu nakoupit a už z dálky na mě volají. Jste nějaký čerstvý, říkám jim a ony že na přednášce spaly. Takhle z vás ale nic nebude, snažím se vysvětlit, ale ztratí se to opět v překladu. Už umí pár českých slov - dáme pivo a Jakub je sexy. Tomu se děsně smějí. Předhodím jim paštiku a rohlíky. Odpoledne je na koleji učím metalové postoje, jak se správně hrozí. Chvílemi, samozřejmě s přispěním rumu, se smějeme tak, že nám tečou slzy. Otevřeme piva, chvilku ještě kecáme. Jednoduché věty, ale zjišťuju, že máme vlastně stejný radosti i problémy. To, co nemohly generace našich předků zažívat, právě vnímám všemi póry celého těla. Tohle je svoboda, přátelé. Pokud nejsi kretén, můžeš být z druhého konce světa a pokecáme. Měl jsem štěstí. Kdysi na Georgeho, teď na holky. Moje první reálné a osobní zkušenosti s cizinci byly skvělé. Zvu je Na kurty. To u nás v Čechách, se chodí do hospody skoro každý den. Fakt? Ano, my jsme takoví Švejci. Tenkrát to tak opravdu bylo.
Všechno se opakuje víceméně celý týden, až na sobotu, kdy má být rozlučka i s ostatními. Pořádá se v jednom klubu v Plzni. Hraje tam intoušská jazzová kapela. Všichni chodí s talířky, srkají levné šampaňské. Tedy až na mě a Fany s Magdou. My sedíme pár hodin na baru, lejeme pivo a rumy. Když už je nálada, tak tančíme, děláme ostudu. Je hrozně super vidět, jak mají rozpuštěné vlasy, hází hlavou a kroutí zadkama. Byl bych asi dobrý průvodce. Moc toho se mnou neviděli a tipnul bych si, že se toho ani moc nenaučily, ale rozhodně na mě nezapomněli. Psali jsme si dlouhé roky. Dodnes od nich dostávám pohledy. Z Litvy i Francie. Když se loučíme před odjezdem, obě pláčou. Pořád dokola říkají, že Jakub je sexy a že chtějí pivo. Jsem děsně hrdej a mávám jim, dokud nejsou za zatáčkou. Bude se mi stýskat. Nemyslete si.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
