ALTARS - Ascetic Reflection
CD 2022, Everlasting Spew Records
for english please scroll down
Ohlížím se za sebe a nikoho nevidím. Nebo ano? Už nevím. Připadám si jako bych se poslední roky pohyboval někde mezi naším a oním světem. Fantazie pracuje na plné obrátky a je zahalena převážně do odstínů černé. Dívám se do zrcadla a můj obraz je čím dál tím děsivější. Už dokážu žít jenom ve stínu, v noci, světlo mi nedělá vůbec dobře. Měním se, stávám se přízrakem. A může za to hudba, zlá a ošklivá, děsivá ze své podstaty.
Nejčastěji si pouštím death metal. Ten od australských ALTARS se pro mě stal doslova drogou, které se nemohu zbavit. Propracovaný, inteligentně složený a zároveň živočišný a démonický. Nové desce nechybí vůbec nic. Je v podstatě dokonalým, pradávným rituálem, u kterého budete navěky prokleti. Stejně jako já.
Zpočátku ale nebyl poslech vůbec jednoduchý. Některé momenty jsem nepochopil a musel jsem se k nim několikrát vracet. Moje trpělivost, nasbíraná ve starých katakombách, ale byla odměněna. "Ascetic Reflection" je albem, které se pro mě stalo opravdovým morbidním zážitkem. Jakoby mě někdo zavřel do staré kobky a nechal mě v neklidu přečíst všechny staré spisy o zlu. Stylově lze nahrávku přirovnat k kapelám jako MORBID ANGEL, IGNIVOMOUS, CONVULSING, ULCERATE, MITOCHONDRION, GORGUTS, PORTAL, REPLICANT, DISKORD. Berte to ale spíše jako vzdálený otisk, možnou inspiraci, než běžné přirovnání. ALTARS si totiž hrají po svém, originálně, někdy komplikovaně a disharmonicky, přesto čitelně a zřetelně. Hodně k tomu přispívá skvělý zvuk, který vás doslova přikove na zeď. Hrozně mě baví rozkrývat jednotlivé vrstvy a plochy. Jsem jako nějaký šílený archeolog, který právě objevil starý hrob. Deska na mě působí velmi podobně. Také má v sobě napětí, chvění, touhu ničit i objevovat. Chodím nočními ulicemi a mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Se sluchátky na uších jsem ve zcela jiné dimenzi. Pocházím se mezi nočními můrami, podávám ruku nemrtvým, čerpám sílu z mrtvé vody. Myslím, že netřeba dalších slov, lepší bude, když si nahrávku poslechnete. Jedná se totiž o komplexní dílo, které je dokonalou symfonií smrti. Temné, drásavé, metafyzické death metalové zlo!
Asphyx says:
I look behind me and I don't see anyone. Or do I? I don't know anymore. I feel like I've been somewhere between our world and the other world for the last few years. The imagination is working at full speed, and it's mostly shrouded in shades of black. I look in the mirror and my image is becoming more and more frightening. I can only live in the shadows anymore, at night, the light doesn't do me any good. I'm changing, I'm becoming a ghost. And it's the music, evil and ugly, terrifying by its very nature.
I mostly listen to death metal. The one by Australian ALTARS has literally become a drug I can't get rid of. Sophisticated, intelligently composed, and at the same time animalistic and demonic. The new album lacks nothing at all. It is basically a perfect, ancient ritual that you will be cursed with forever. Just like me.
At first, however, listening was not easy at all. Some moments I didn't understand and I had to go back to them several times. But my patience, collected in the old catacombs, was rewarded. "Ascetic Reflection" is an album that became a real morbid experience for me. It's like someone locked me in an old dungeon and made me read all the old writings about evil in my restlessness. Stylistically the record can be compared to bands like MORBID ANGEL, IGNIVOMOUS, CONVULSING, ULCERATE, MITOCHONDRION, GORGUTS, PORTAL, REPLICANT, DISKORD. But think of it as a distant imprint, a possible inspiration, rather than a common simile. ALTARS play in their own way, original, sometimes complicated and discordant, yet clear and distinct. Much of this is due to the great sound, which literally drives you up the wall. I really enjoy uncovering the different layers and surfaces. I'm like some mad archaeologist who has just discovered an old grave. The record has a very similar effect on me. It also has tension, a tingle, and a desire to destroy and to discover. I walk the streets at night and I have the insistent feeling that someone is watching me. With headphones on, I'm in a completely different dimension. I'm walking among nightmares, shaking hands with the undead, drawing strength from dead water. I don't think any more words are needed, it's better if you listen to the recording. For it is a complex work that is a perfect symphony of death. Dark, harrowing, metaphysical death metal evil!
Tracklist:
01. Slouching Towards Gomorrah
02. Perverse Entity
03. Luminous Jar
04. Black Light Upon Us
05. Ascetic Reflection
06. Anhedonia
07. Opening The Passage
08. Inauspicious Prayer
