Příběh tří stý šedesátý šestý - Tak trochu jiné dobrodružství na Mácháči
Bylo mi trošku smutno, ale co se dá dělat. Čas nás všechny semlel a nasměřoval jiným směrem. Prcalinka měla normální vztah s nemetalistou, Jana snad taky, ale ta o tom nechtěla mluvit. Asi byl ženatej. Mirka konečně našla aspoň trošku toho štěstí a Vencovi se z Jablonce nechtělo. Zkusil jsem to zase. Všechny jsem obvolal. Čísla jsem měl napsaná v zápisníku, do kterého jsem si psal informace o deskách, které mají vyjít. Všichni se vymluvili, až na buzničky. Tomáš s Buddhou na mě čekali na autobusáku. To jsem dopadl, já velký klátič, vezmu za vděk dvěma teplejma klukama. Inu co, sranda s nima byla. Oni byli skvělí. Přišlo mi, že si po pár počátečních neshodách dokonale sedli. Pravdou také je, že jsem jim trošku záviděl. Já bojoval o blondýnku v Plzni, zkoušel různé fígle, ale ona se pořád naplno nevyjádřila. Kdybych ji nemiloval, asi bych se na to už dávno vybodl. Achjo.
Nevěš hlavu kamaráde, ženských je spousta. My to máme horší. Každej nám jen nadává, směje se nám, má blbý kecy. Taky fakt, odpovím a hodím si bágl k mámě. Ta o teploušství mých kamarádů neví a tak se jich samozřejmě zeptá, co holky. Oni se jen usmívají a působí shovívavě. Tenkrát se o tomhle ve společnosti moc nemluvilo. Snad jen v souvislosti s AIDS. Dáme nějaký jídlo, vyslechneme pár hloupých keců od otce, kterej mi rovnou řekne, že nejsem chlap, protože studuju jen kvůli tomu, abych se vyhnul vojně. A každej správnej drsoň přece musí pochodovat na buzerplace a poslouchat dévéťáka. Jak já jsem na podobný kecy alergickej. Máma nahodí omluvnej obličej, ale stejně se stydím. Nějak si nedovedu představit, co by se dělo, kdybych byl teplej. Svět mi připadá zase jednou divnej. Rozloučíme se a protože se už setmělo, ploužíme se na autobus. Na nástupišti je docela dost lidí.
Spousta jich přistoupí cestou. Samej diskofil, říkám si, ale prej je to v pořádku, metal stejně už nikdo moc neposlouchá. Vysvětluje mi Tomáš a dodává, že možná někde na vsi. Pokusím se dodat nějaké protiargumenty, ale moc mi to nejde. Teploušci taky přešli k rocku. Depeche Mode, bože můj, co mi to děláte, ještě nedávno jsme si všichni dělali z Depešáků prdel. Nebuď lopata, řeknou mi snad posté. Cítím se tak. V Plzni jsem zažil v klubech už ledacos, ale pořád jsem věrný death metalu a thrashi. Vystoupíme v Doksech a čekáme na spoj na Mácháč. Původně jsem tedy chtěl do hospody U Hymrů v Boleslavi, jako za starých časů, ale pánové mě přemluvili. Prý je tu super diskotéka. Já ale nesnáším diskotéky, ohradil jsem se. Ale když padne tma, hrají i rock. No, dovedl jsem si představit jiný večer. Pořád ale lepší, než sedět doma a poslouchat nadávky mého otce.
Venku už pokuřují nějaký kluci. Čau buzny, pozdraví se a já zaujmu obrannej postoj. Chci své kamarády bránit, ale oni že prej je to sranda, že patří k nim. To má bejt jako sraz teplejch, zeptám se a oni se tváří tajemně. Zapálím si cigáro a čekám, až přijdou nějaký holky. Mám trošku předsudky a taky strach jít dovnitř. Nemáš se čeho bát, jsi tak ošklivej, že by tě žádná buzna nechtěla, smějou se mi a já zase zjišťuju, že je mi s kámošema dobře. Kecáme o starých časech, o kapelách, o metalu a čas utíká. DJ začne zvát na parket a tak jdeme na bar. Tomáš a Buddha si jdou zatančit. Nikomu to nevadí, až se divím. Přesto mi pořád vrtá hlavou, kam jsem se to dostal. Konečně nějaký ženský, uleví se mi. Jenže si objednají drinky s deštníčkama a ta větší nakrátko, začne tu malou poplácávat po prdeli. Dneska si asi moc nezatančím ani nepokecám, říkám si dopředu. Opak je pravdou. Všichni mě vezmou mezi sebe tak nějak samozřejmě.
Dokonce, a to považte, jdu tančit. Hrají klasický osmdesátky, všechno je takový načančaný. Jsem nakonec vcelku spokojenej. Nebejt tedy dalšího autobusu, kterej přijede po deváté. V něm sedí alfasamci, co nejdou pro ošklivé slovo a pěst daleko. Je jich ale docela málo. Přesto prudí. Nikdy jsem tohle nepochopil. To je jako nějaká zábava, když si po práci nebo po škole vybereš peníze, opiješ se a pak se jdeš porvat? Co takhle chodit radši na box? Mohl bych o tom vyprávět, protože když jdu na cígo s dvěma lesbičkama, který mají na sobě (světe div se) metalový trička, tak se tam ve stínu muckají Tomáš s Buddhou. Oni se dost skrývali, ale tady získali pocit, že jsou v bezpečí. Omyl! Na blbce a kretény narazíte všude. Takovej malej, co se chtěl očividně ukázat před ostatníma debilama, na ně vyjel. Prej, buzny, šukáte se do prdele? Kamarádi se lekli, Tomáš chtěl dokonce utéct. Ale Buddha nebyl moc věren své přezdívce. Bránil se. Musel pomoc. Strhla se bitka. A já, který jsem k smrti miloval ženský, jsem stál na straně teplejch. Protože byli v právu, protože nesnáším nespravedlnost a útisk.
Strhla se mela. Řvu na Tomáše, ať si stoupne za mě. Udělá to, ale na oplátku křičí, abych pomohl Buddhovi. Zrovna leží na zemi a heteráci do něj kopou. Skočím a je ve mě vztek. Serou mě. Chtěl jsem sraz s kamarády, v klidu někde v hospodě a místo toho se tady rvu jako kůň. A vypadá to, že zrovna nevyhrávám. Koutkem oka vidím, jak jedna lesba nakrátko dává nějakýmu protivníkovi pěstí. Ty vole, ta má páru, pomyslím si, ale netrvá to moc dlouho, protože mě někdo vezme do kravaty a dává mi pěstí do obličeje. Hodně mě to naštve. Zvednu ho do vzduchu, je lehkej a švihnu s ním o zem. Nechám ho pomalu vstát a pak mu dám ukázkový hák. Něco křupne a pak je klid. Odplazí se a já zařvu. Kurva, vo co vám jde? Na bojišti se tím pádem změní situace. Docela koukám, jaký jsou teploušci bojovníci. Někteří mají páru. Asi chodí hodně cvičit. Přijedou policajti a mi zdrhneme k jezeru. Lížeme si rány na druhé straně Mácháče. Kluci, mám vás rád, ale teď se nedívejte. Svléknu se do naha a zalezu do vody. Všechno mě pálí, ale ten pocit, že jsem bojoval za správnou věc, je neopakovatelný. Adrenalin ve mě doslova pulsuje.
Obléknu se a Tomáš se mi směje, že jsem bílej jako stěna. Mám spoustu modřín, z nosu mi teklo dost krve. Chtěl bych vám moc poděkovat, že jste mě vzali ven. Fakt díky. Nikdy vám to nezapomenu. Koukáme z břehu na diskotéku. Po půl hodině přestane blikat maják a policie odjede. Dáme si ještě pro jistotu pauzu a vrátíme se, až jsem si jistý, že je fakt klid. Přivítají nás lesby s tím, že prej tohle se tady děje pořád. Zřejmě se sem jezdí kreténi naschvál porvat. Na parketu jsou první dvojice. Teď to vypadá, že jedinej heterák jsem zde já a možná barman, i když u něj bych si na to taky nevsadil. Sednu si na bar a dám si pivo. Nejde mi moc pít, protože mám rozseklej ret. Barman mi dá kus ledu a poděkuje, že jsem bránil kluky. Mávnu nad tím rukou a říkám si, jestli bych to udělal před pár lety. Asi ne, byl jsem mladej a o teplejch jsem nevěděl vůbec nic. Zajímavý je, že teď to beru tak nějak samozřejmě. Jasně, abychom si zase rozuměli. Mezi buzíkama je taky spousta debilů a przničů mladejch kluků. O tom žádná.
Ale tady, kde na parketu není ani jedna hetero dvojice, je mi dobře. Nikdo mě neotravuje, dokonce přijmu opatrně pozvánku na parket. Tančíme v kruhu, lahev rumu koluje. Najednou je mi fajn a jsem rád, že jsem někam vyrazil. Uklidním se tak, že se začnu smát. Opiju se a blábolím, kecám a všem vykládám, jak miluju blondýnu. Holky se mě ptají, jak vypadá a kluci mi radí, jak na ní. Musíš být vnímavý, empatický. Zkrátka všechny ty věci, který rozhodně neděláš. Býval jsem takový. Víte, adolescenti takový musí být. Mají v sobě spoustu testosteronu a je to tak dobře. Vždycky ale záleží, jakým směrem ho nasměřují. Měl jsem ve svém životě velký štěstí na lidi. Na kamarády, kteří mě nevědomky formovali, učil jsem se od nich, od života. Šlo to samozřejmě hrozně pomalu, ale postupně jsem prozřel. I díky diskotéce s teplouškama jsem si ještě víc ujasnil, o co mi jde. Bylo mi jasný, že asi nikdy nebudu děsnej materialista. Jasně, prachy jsou důležitý, ale vydělávat a chodit do práce pro mě byla od patnácti samozřejmost. Chtěl jsem ale víc, jestli mi rozumíte.
Diskotéka teplých byla jedním slovem skvělá. Oni si zde vytvořili parádní komunitu. Drželi spolu, měli své vztahy, partnery. Ostatní jim nadávali, rodiče se za ně styděli, ale oni bojovali. Za sebe, za svý životy, za obyčejný posraný štěstí. Jo hergot, momentálně vám závidím. Když vás vidím, jak se o sebe staráte, jak se máte rádi. Je to hrozně důležitý. Na Mácháči, tam mezi buzničkama jsem se natvrdo rozhodl, že budu o blondýnu ještě víc bojovat. Hele a co chce pustit náš hrdina a jediný heterák široko daleko? Chtěl jsem Motorhead a to pořádně naplno. Buzny se ofňovaly, ale dvě metalové lesbičky se přidaly. Mával jsem vlasy, zase se mi spustila krev, ale bylo mi to jedno. Cítil jsem se děsně silný, věděl jsem, pomalu jsem konečně zjišťoval, co od života chci. Obyčejnej rozumnej vztah, pár dětí, ženu, které budu skládat k nohám květiny. Ožralej jak doga jsem to řval ve vodě, do který jsme na závěr všichni naskákali.
Seděli jsme a kecali na břehu až do rána. Bylo co řešit. Každý měl svůj příběh. Devadesátky byly žhavý, všechno se měnilo za běhu. Politiku jsem nesledoval, ale byl jsem hrozně rád, že je svoboda. Ona tenkrát opravdu byla. Škoda jen, že se vždycky našlo pár debilů, kteří si ji nevážili. Jako třeba ty kreténi, kteří neměli nic jinýho na práci, než se jít porvat na diskotéku. Oběť se vždycky najde. Lidi už jsou takový. Silní utiskují slabé, smějí je odlišným. Nesnáším to celý život. Vždycky budu bojovat. Dokud si pro mě nepřijde zubatá. Jo, hergot, mám takový silný řeči, když sedím na písku a chladím si nohy. Rozloučíme se a jdeme pomalu na autobus. Když nasedneme, tak jeden s debílků jede s náma. Je sám a byl by hrozně snadnou obětí. Usměju se na něj a řeknu mu, odpouštíme ti magore. Je vyplašený a moc nevypadá, že by mu to došlo. Ale třeba ho podceňujeme. Musí se to pořád zkoušet. Dorazíme do Boleslavi a máma se zděsí. Otec se mi směje. Zase si dostal do huby, co? Protože si nebyl na vojně, co? Tam by z tebe udělali chlapa. Seš jak nějaká buzna. Jen se usměju a jsem na to neskutečně hrdej.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):