Hyperion - Dan Simmons
1996, Laser-books (Laser)
Na některé knížky je potřeba klid. Jsou totiž více propracované a v běžné hospodě nebo ve vlaku jsem se na ně nemohl soustředit. Mívali jsme v devadesátkách s mojí budoucí ženou vždycky zvyk, že si dáme klídek na knihy. Každý si zalezl jinam. Já k lampičce do rohu, protože mám raději chlad a ona ke kamnům. Venku hodně mrzlo a chalupa byla zasypaná sněhem. Místnost se pokaždé vytopí tak za tři dny a Hyperion jsem četl hned první. Zabalen do spacáků jsem se nechal pozvat ke konci světa. Armageddon si představuje každý čtenář sci-fi asi trošku jinak, ale zde je vykreslen velmi uvěřitelně. Na cestu se vydává sedm poutníků a každý vypráví svůj příběh. Jeden by mohl mít recept na zastavení konce. Od autora skvělý nápad, který spolu s tím, jak je celý příběh vystavěn a napsán, řadí tuhle knihu mezi nejlepší v žánru. A nejen v něm.
"Dáš si něco k jídlu?": ptá se mě blondýnka. Nevnímám, musí ke mě přijít, obejmout mě a nahlédnout do knihy přes rameno. Ne, promiň, jsem moc zmrzlej. Odmítám ji. Ale já nechci do postele, ptám se na jídlo. Působím zmateně. Koukám, že tebe to fakt hodně baví, co? Diskutujeme pak u lunch meatu o kapitolách, které jsem přečetl. Zpočátku na mě vše působí trošku zmateně a nepřehledně, ale to je možná zimou, která je dnes nějaká vlezlá a otravná. Dáme si ruma, jen trošku, na zahřátí. Pak si ještě chvilku čtu a někdy kolem půlnoci se zabalíme do peřin. Tělo na tělo, jsme mladí a já pak nemůžu zamhouřit oči, protože musím pořád nad knihou přemýšlet. Jdeme také každý svoji cestou? Jaký bude náš cíl? Je to smrt, rozhřešení, láska? Nevím, jsem mladý, pořád se ještě trošku hledám. Blondýnka se odkope. Opatrně ji přikryji, ale ještě předtím se na ní chvilku dívám. Je nádherná.
Stejně je to zvláštní nebo vlastně ne, na chalupě toho vždycky přečtu nejvíc. Mám tam svoje dávno vysezená místa. Už od dětství. Cítím se na nich dobře. Teď už je to rituál, zvyk, co je opravdu železnou košilí. Jezdím na ní pořád, teď už s dětmi a pořád s tou krásnou a milou blondýnou. Tak nějak spolu pomalu stárneme a klid je pro nás čím dál tím důležitější. Odpočinek na louce, schovaný ve stínu, tam je pro mě nejlepší dovolená. "Hyperion" jsem si sehnal znovu v antikvariátu v Jablonci nad Nisou. Knížka mi padla ihned do oka. Hele, to jsme kdysi četli, pamatuješ? Dělám teď každý pátek takový svůj čtenářský deník a sci-fi bylo a je mojí nedílnou součástí. To si musím znovu přečíst. Děti nevědí, která bije, ale my se spokojeně usmíváme. Jasně, že je to o prioritách. Většina lidí dnes "projebe" neskutečnýho času na sociálních sítích nebo v diskuzích, kde ze sebe dělá tupce. Jsem rád, že to máme jinak. Manželka nemá žádné socky a já jen ty, které "musím" kvůli stránkám. Ale moc je nežeru, jestli mi rozumíte.
Vydal jsem se znovu na cestu. Užíval jsem si jednotlivé příběhy, tentokrát již poznamenaný více zkušenostmi, snad i vědomostmi. A všechno jsem vnímal jinak. Víc mě oslovily zcela jiné pasáže. Zajímavé je, že si je pamatuji opravdu hodně. Pořád jsem běhal do chalupy, když žena vařila a neustále ji předčítal některé kousky. Hele, tohle je zajímavý. Nepřipomíná ti to něco, co se nedávno stalo? Tohle je fakt neskutečný výlet do lidských myslí. Souhlasím asi s ostatními, že nejlepší je Sola, to jsem byl opravdu naměkko. 500 stránek uteklo za několik večerů jako voda v nedaleké Nise. Bavil jsem se, usmíval, i mi bylo chvílemi smutno. Díval jsem se na Ještěd, když zapadalo slunce a nechtělo se mi dovnitř. Zvuky lesa, klid a pohoda. Co náš svět čeká? Filozofovali jsme u pivka a vína, probírali, co kdo jak a kdy četl. Potřebuji si občas odpočinout, dát svému životu další směr. Urovnat si myšlenky. A v lesích mi to jde nejlépe. Mimo společnost, která je poslední dobou nějaká chorá, nepřipadá vám?
Dan Simmons je mistr ve svém oboru. Akce se střídá s emocemi. Každý příběh je jiný, kněz, voják, básník, každý je odlišný ze své podstaty. A jako v běžných životech má své radosti i trápení. Jenže brzy bude konec světa. Je třeba také něco udělat, nejen kecat (co jen mi to připomíná? Že by současnost?). Autor se dotkne všeho, od politiky až po zabíjení, někdy je citlivý a vnímavý (básník), jindy krutý. Každý je originál a dohromady bylo stvořeno dílo, které nemá obdoby. Je to opus, který má i pokračování Pád Hyperionu, díky němuž budete mít celý děj více ucelený. V určitých momentech mi kniha připomíná Dekameron (Giovanni Boccaccio) nebo Dantovo peklo. Je to složité čtení, které vám nedá nic zadarmo. Pro někoho to může být opravdu výzva, ale nezoufejte, zároveň je čtivé, zajímavé. Budete mít chuť pokračovat. Nejsme přeci žádní hlupáci, ne?
Táta se s vámi půjde projít a vykoupat asi až večer, copak nevidíte, že je mimo? Ve svým světě, v jiném vesmíru? Slyším z dálky, jak se moje skvělá žena směje. Je to tak, dejte mi ještě chvilku. Pár stránek, dočtu kapitolu, jo? Mám to takhle pořád. Rád se ztrácím mezi písmenky. Možná utíkám, možná taky ne? Kdo to ví? Já ne. Je léto, určitě máte také dovolenou. Tak vám přeji, abyste si ji pořádně užili, odpočinuli si. Třeba vám k tomu pomůže i Hyperion. Mě ovlivnila hodně. Štír čeká...
Opatrujte se, ať jste kdekoliv. Hezký den přeji! A děkuji.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
První kniha hyperionského cyklu.
Na planetě zvané Hyperion, mimo dosah zákonů Hegemonie Člověka, čeká bytost zvaná Štír. Někteří ho uctívají. Někteří se ho bojí. A někteří přísahají, že ho zničí. V údolí Hrobek Času se obrovské Artefakty s neznámým obsahem pohybují proti proudu Času. Štír čeká...
V předvečer Armageddonu, kdy se celá Galaxie připravuje k válce, se sedm poutníků vydává na poslední Pouť na Hyperion, aby nalezli odpovědi na nevyřešené hádanky svých životů. Každý v sobě nese zoufalou naději - a strašné tajemství. A jeden z nich možná drží v rukou osud celého lidstva...
-------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
