RAGWEED - Bones & Caskets
CD 2022, vlastní vydání
for english please scroll down
Některé staré rakve vypadají natolik shnile, že si říkám, jestli to má vůbec cenu je otevírat. Nechávám je po exhumacích ležet někde vzadu. Jsou polozapomenuté a dál se rozpadají v čase. Občas se jimi prohrabu a vyberu ty nejlepší kousky. O kterých si myslím, že si zaslouží, abych se o nich zmínil. RAGWEED mi doporučil strejda bandcamp a zaujali mě původně vlastně hlavně obalem. Stačilo pár kliknutí, na to je dnešní doba skvělá. A objevil jsem si pro sebe další z kousků shnilého masa, který rád a často ochutnávám.
Založeni již v roce 1997, pouze se dvěma EP na kontě a jedním splitkem, kapela rozhodně netrpí nadprodukcí. Letos přicházejí poprvé s dlouhohrajícím albem. Je to stará škola, dokonce nemají ani žádné profily na sociálních sítích. Možná i právě proto jsou mi velmi sympatičtí. Pojďme ale k hudbě. Ta je divoká, prašivá, špinavá, jak vystřižená z doby, kdy jsem se smrtícím kovem začínal. Nic nového, přesto v sobě mají skladby kus něčeho zajímavého, morbidního, přitažlivého. Alespoň pro mě.
Poslech je jako procházka starým pohřebištěm. Zombie si pochutnávají na čerstvých mrtvolách a vy, návštěvníci se chovejte slušně a podle všech nepsaných i psaných pravidel podsvětí. RAGWEED to tak rozhodně činí. Zajímavé je, že čím jsem starší, tak mívám na podobné desky čím dál tím větší chuť. Jasně, že je v tom kus nostalgie, zamotané kazety, džísky, do kterých se už nikdy nevejdu. Ale také musím cítit z hudby odhodlání a opravdovost. Mám to takhle nastavené. Proto mě možná zaujali tihle maniaci nejvíce. Protože si na nic nehrají. Nasázejí do vás salvu z notoricky známých riffů, vše zničí a odejdou středem. Vy pak chvilku sedíte, vzpomínáte na společné chvilky a i když máte kolem sebe stovky nových nahrávek o hodně zvučnějších jmen, vrátíte se znovu k "Bones & Caskets". Z rakve sice hned vyletí neskutečný smrad a pavučiny dávají jasně na vědomí, že tu máme doopravdy co do činění s neskutečnou starobou. To se mi líbí nejvíce! Ta patina, rezavý povlak, nečistý zvuk, dva vokalisté naštvaní a vzteklí jako nakažení psi. Houpu se do rytmu a je mi jedno, že dnešní svět je dávno jinde. Podobná alba jsou pro mě vzpomínkou, ale i důkazem, že smrtící kov stále žije. Buďme za to rádi. Je to kus historie, která znovu a znovu ožívá. V tomto případě s velkou silou a energií. Prašivé death metalové kusy shnilého masa!
sumarizace:
"Bones & Caskets" doporučuji poslouchat zásadně večer, když se na hřbitově začne stmívat a pozůstalí odejdou pryč. Mezi náhrobky budete potom jen vy a hudba, zahraná ve stylu starých dobrých MASSACRE, MORBID ANGEL, PESTILENCE, EXHUMED, DEATH, OBITUARY. Zkrátka a dobře, perfektně zahraná stará škola se vším, co k tomu patří. Živelné rezavé riffy, chorobný vokál, zvuk jak z kamenné hrobky. NECROTIC DIVINITY rozhodně nejsou kapelou, která by bourala mantinely a posouvala death metal dosud netušeným směrem. Drží se zavedených pořádků a dělají to na výbornou. Cítím ze skladeb pach rozkládajících se mrtvol, slyším, jak červi nahlodávají tkáně. Vidím před sebou duchy dávno zemřelých, kteří tančí na svých vlastních hrobech. "Bones & Caskets" je albem pro všechny fanoušky plesnivého smrtícího kovu. Berte a nebo nechte být! Tady se na nějaké zbytečnosti nehraje, vše je ohlodáno až do morku kostí. Mokvající smrtící kov, který smrdí starobou! Prach jsme a v prach se obrátíme! Z rakve sice hned vyletí neskutečný smrad a pavučiny dávají jasně na vědomí, že tu máme doopravdy co do činění s neskutečnou starobou. Možná právě to se mi líbí nejvíce. Ta patina, rezavý povlak, nečistý zvuk, dva vokalisté naštvaní a vzteklí jako nakažení psi. Houpu se do rytmu a je mi jedno, že dnešní svět je dávno jinde. Podobná alba jsou pro mě vzpomínkou, ale důkazem, že smrtící kov stále žije. Buďme za to rádi. Je to kus historie, která znovu a znovu ožívá. V tomto případě s velkou silou a energií. Prašivé death metalové kusy shnilého masa!
Asphyx says:
I recommend listening to "Bones & Caskets" in the evening, when it gets dark in the cemetery and the survivors leave. Among the tombstones will be only you and music, played in the style of the good old MASSACRE, MORBID ANGEL, PESTILENCE, EXHUMED, DEATH, OBITUARY. To sum up, a perfectly played old school with everything that goes with it. Elemetal rusty riffs, sick vocals, the sound of a stone tomb. NECROTIC DIVINITY are definitely not a band that would break down the barriers and move death metal in a hitherto unsuspected direction. They stick to established order and make it great. I can smell decaying corpses from songs, I can hear worms gnawing on tissues. I see the ghosts of the long dead, dancing on their own graves in front of me. "Bones & Caskets" is an album for all fans of moldy deadly metal.Take it or leave it! Some useless things are not played here, everything is gnawed to the bone. Soaking deadly metal that stinks of old age! We are dust and we will turn to dust! Forever, amen! An incredible stench comes out of the coffin and the cobwebs make it clear that we are really dealing with an incredible old age. Maybe that's what I like best. The patina, the rusty coating, the unclean sound, the two vocalists angry and rabid like infected dogs. I sway to the rhythm and I don't care that today's world is long gone. Albums like this are a memory for me, but proof that the deadly metal is still alive. Let's be glad for that. It's a piece of history that comes alive again and again. In this case, with great power and energy. Dusty death metal pieces of rotten meat!
Tracklist:
01. Intro
02. Hefty Body Bag
03. Chainsaw Dildo
04. Diarrhea 666
05. Full Metal Ejaculate
06. Dirty Slut
07. The Bitch
08. Demonic Terror
09. Severe Head Trama
10. Bones And Caskets
11. Throw Up
12. Four 4 Norsemen
13. Love Butcher
14. Paint It Black
15. Turn On The Pain
band:
Guitar – Joe McKenna
Guitar – Alex Phillips
Bass – Biaggio D'Anna
Drums – Aaron Digirolamo
Vocals – Paul Mooneyham
Vocals – Scott McClung
