Recenze/review - TEMPLE OF VOID - Summoning The Slayer (2022) ~ DEADLY STORM zine

TEMPLE OF VOID - Summoning The Slayer

CD 2022, Relapse Records

for english please scroll down

Někdo právě položil květiny na tvůj hrob. Rozpadly se v prach, stejně jako ty, jako tvé nebohé tělo. Na pohřeb ti příliš lidí nepřišlo. Říkalo se o tobě, že jsi prokletý. Proslov byl krátký a stručný. Jak si žil, tak si i zemřel. Kdyby jen věděli, kdyby jen tušili. Pamatuješ? Jak si snídal zkaženou krev? To si byl ještě v plné síle. Konečně se potkáváme. Vítej na onom světě! Jsem rád, že si mezi námi. Mezi přízraky.

Tvorbu amerických death doomařů TEMPLE OF VOID sleduji od jejich začátků. Dokonce jsem byl letos i na koncertě. Líbí se mi na nich, že jsou svým způsobem originální, jiní, zajímaví. Při společných setkáních cítím blízkost Smrti. Jakoby mi podávala svoji kostnatou ruku a zvala mě na dlouhý výlet. Bez konce.

Nejdřív si netušil, kde jsi. Zmatený z toho všeho chladu a tmy. Z mlhy, ze které vystupují postavy zahalené v pavučinách. Jsme zpátky v devadesátých letech minulého století. V močálech, kde kdysi vládly a vládnou kapely jako PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMIA, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER. Při poslechu "Summoning The Slayer" je hrozně příjemné být fanouškem dlouhých stínů. TEMPLE OF VOID sice nepatří mezi tvůrce stylu, ani jej nikam neposouvají, ale to se mi na nich právě líbí. Nová deska je jako tajná návštěva staré kobky. Nikdo sem už dávno nechodí. Všichni na tebe zapomněli. Ležíš na kamenném stole a rozpadáš se v prach. Už to nebude dlouho trvat a zmizíš. Navěky, amen. Užívám si zvuk (Arthur Rizk), který je čitelný, studený a zřetelný. Pálí mě v kostech. O obalu (Ola Larsson) netřeba diskutovat, jedná se o monumentální skvělé dílo. Procházím se dlouhými chodbami podzemí a nasávám shnilou atmosféru. Přemýšlím o posledních věcech člověka a zdravím všechny nemrtvé. Jsou s novým albem spokojení jako já. Užívají si jej. Někdo právě položil květiny na tvůj hrob. Rozpadly se v prach, stejně jako ty, jako tvé nebohé tělo. Na pohřeb ti příliš lidí nepřišlo. Hrály se skladby z "Summoning The Slayer" a černé mraky byly nízko. Pohřbili tě za hřbitovní zeď. Doom death metal pro všechny prokleté!

Asphyx says:

Someone just put flowers on your grave. They crumbled into dust, just like you, just like your poor body. Not many people came to your funeral. They said you were cursed. The speech was short and brief. As you lived, so you died. If only they knew, if only they knew. You remember? How you ate corrupted blood? You were still in your prime. We meet at last. Welcome to the other world! I'm glad you're with us. Among ghosts.

I've been following the work of American death doomers TEMPLE OF VOID since their early days. I even went to a show this year. What I like about them is that they are original, different, interesting in their own way. I feel the closeness of Death when we meet together. It's like she's holding out her bony hand and inviting me on a long trip. Without end.

You had no idea where you were at first. Confused by all this cold and darkness. The fog, with figures emerging from it, wrapped in cobwebs. We're back in the 1990s. In the swamps where bands like PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMY, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER once ruled and dominate. Listening to "Summoning The Slayer" it's awfully nice to be a fan of long shadows. TEMPLE OF VOID are not the creators of the style, nor do they push it anywhere, but that's what I like about them. The new album is like a secret visit to an old dungeon. Nobody comes here anymore. Everybody's forgotten you. You're lying on a stone table, crumbling into dust. It won't be long now before you disappear. Forever, amen. I enjoy the sound (Arthur Rizk), which is clear, cold and distinct. It burns in my bones. The cover (Ola Larsson) needs no explanation, it is a monumental great work. I walk through the long corridors of the underground and soak up the rotten atmosphere. I think about the last things of man and salute all the undead. They're as happy with the new album as I am. They're enjoying it. Someone just put flowers on your grave. They crumbled into dust, just like you, just like your poor body. Not many people came to your funeral. "Summoning The Slayer" was playing and the black clouds were low. They buried you behind the cemetery wall. Doom death metal for the damned!