CULTIST - Manic Despair
CD 2022, vlastní vydání
for english please scroll down
Chce to trpělivost, říkala stále dokola. Měla divný zastřený pohled. Jakoby se dívala do své temné duše. Netrpěla svědomím, ale její představivost byla bohatá. A také zahalená do tisíců odstínů černé. Dělala ji dobře bolest druhých, líbilo se ji, když někomu slezly vlasy, změnila se pleť a trpěl neskutečnými křečemi. Pomalé umírání má něco do sebe, říkávala vždycky. Jed dávala v přesně odměřeném množství. Trpělivost, ano trpělivost.
Starý death metal mám samozřejmě ze všech druhů muziky nejraději. Stejně jako kanadští maniaci CULTIST, kteří na tom jsou úplně stejně jako já. Hned na začátek musím zmínit, že jsem si kapelu oblíbil hlavně kvůli tomu, že nejsou jen obyčejnou retro smečkou dnešní doby, ale snaží se přeci jen dodat alespoň nějaké množství vlastních nápadů, invence a lehké progresivity. Tenhle jed mi opravdu velmi chutná.
Během "Manic Despair" zažijete surové, syrové umírání. Budete se dívat do tmy i během slunného dne. Ve stylu starých dobrých DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, ale třeba i MERCYLESS, PESTILENCE. S dobrým zvukem, obalem i produkcí. Se spoustou morbidních riffů, s vokálem, který řeže jako ostrá pila. Jasně, že se dá o podobných kapelách napsat jen pár odsuzujících vět (ale to bychom mohli dnes vlastně o úplně každém). Jenže CULTIST mě hlavně baví poslouchat. Jako kulisu v práci, cestou po městě i doma v klidu. Oceňuji černou jiskru, drive a sílu. Je hodně znát, že Kanaďany jejich práce baví. Jsou naplno oddáni temnotě. Zabíjejí ale s rozmyslem, s elegancí a nadšením. Možná právě proto mě zaujali a rozhodl jsem se o nich napsat. Je to old school jako řemen, ale zahraný přeci jen trošku jinak, odlišně, nápaditě. Dívám se do rozbitého zrcadla a moje tvář se postupně mění. Další song, další dávka jedu té nejvyšší kvality. Ne, já už se dávno smrti nebojím. Přeci jen, po tak dlouhé době poslechu death metal tak nějak vím, do čeho asi jdu. Navíc, do té doby, než se tak stane, můžu poslouchat právě nahrávky jako je "Manic Despair". Rád se nechávám pozvat do podobných katakomb. Parádní debut, to si zapište za uši vlastní krví. Těším se na jakoukoliv další muziku od téhle skupiny. Death metal, který je jako prudký jed!
sumarizace:
Máte rádi klasický death metal devadesátých let s lehkými progresivními prvky, když své nejlepší časy zažívaly kapely jako DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, ale třeba i MERCYLESS, PESTILENCE a spoustu dalších, které kdysi utvářely i můj názor na hudbu jako takovou? Pak by se vám mohli líbit i CULTIST, které ctí staré pořádky bezezbytku. A to jak po zvukové stránce (produkce Jan Loncik), tak i obalem (Constance Knight). Deska je hudbou pro všechny staré prašivé psy, pro fanoušky temnoty. Nemrtví se usmívají, ve stoce se převalují další nafouklá těla. Smrt je při poslechu hodně blízko. Občas sice kapela možná až moc popustí uzdu své fantazii a některé momenty jsou trošku roztříštěné, ale to rozhodně nemůže pokazit celkový hnilobný dojem, který z nahrávky mám. Toulám se rád a často podzemím. Nahlížím do temných koutů, vyhledávám si pro sebe jen zkažené kousky masa. CULTIST se stali na nějaký čas mými velmi schopnými průvodci záhrobím. Jejich album má v sobě totiž pradávnou energii, kterou mám tolik rád. Dokáží zahrát neurvale, syrově, přikovat mě na zeď. Exhumovat mé tělo a znovu mě pohřbít. Death metal, který je jako prudký jed!
Asphyx says:
Do you like the classic death metal of the nineties with light progressive elements, when bands like DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, but also MERCYLESS, PESTILENCE and many others experienced their best times, which once shaped my opinion of music as such? Then you might also like CULTIST, which honors the old order to the fullest. Both in terms of sound (produced by Jan Loncik) and cover (Constance Knight). The record is music for all old dusty dogs, for fans of darkness. The undead are smiling, other bloated bodies are rolling in the sewer. Death is very close when listening. Sometimes the band may unleash their imagination and some moments are a bit fragmented, but it certainly can not spoil the overall putrefaction impression I have from the recording. I wander around and often go underground. I look into the dark corners, looking for only rotten pieces of meat for myself. CULTIST became for a time my very capable guides to the grave. Their album has an ancient energy that I love so much. They can play rudely, raw, nailing me to the wall. Exhume my body and bury me again. Death metal, which is like a severe poison!
Tracklist:
01. Manic Despair
02. Synesthesia
03. Vicissitudes
04. Triumph
05. Missing A Soul
06. Locked In Time
07. Regression
08. Vexatious Seizures Of Thought
Cultist is:
Jim Petigo - Drums
Vanessa Grossberndt - Bass, Vocals
Brodie Wylie - Guitars (tracks 1, 2, 3, 4, 6), Backing Vocals
Depresor - Guitars (tracks 5, 7, 8, solo on track 6)
Artwork by Constance Knight
Recorded, Mixed and Mastered by Jan Loncik
Recorded at Richobo Studios
.JPG)