DEADLY STORM zine: Recenze/review - CHURCH OF DISGUST

CHURCH OF DISGUST - Weakest Is the Flesh

CD 2022, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Někdy stačí jenom sejít z cesty. Vypadá to, že tam leží už pěkně dlouho. Nejdřív mě zarazil nasládlý pach. Rozkládající se tkáně. Oční důlky bez očí. Jak si zemřela a proč? Ptám se do ranního rozbřesku. Kolem se válí mlha. Je ticho. Podivné, těžké a bolestivé ticho. Někde tady ještě musí být. Stala si se obětí, teď už to vím. Proříznuté hrdlo, vykuchané vnitřnosti. Po zádech mi přeběhne mráz. Slyším její šepot. Varuje mě. Ale marně. Jsem další na řadě. A aby byl můj přechod na druhou stranu ještě víc šílený, hraje mi k tomu nová deska amerických tmářů CHURCH OF DISGUST.

Pánové jsou opět ve skvělé formě. Se skvělým zvukem, s obalem, který probouzí temné stránky mé fantazie, s nápady, které se mi ihned zadřely hluboko do hlavy. Tohle je ryzí, klasický a tradiční death metal, který smrdí úplně stejně jako mrtvola, kterou najdete u cesty.

CHURCH OF DISGUST obdivují a inspirují se podobnými kapelami jako já. Jsme stejné krve. Je zkažená a tepe v rytmu takových smeček jako MASTER, CIANIDE, HELLHAMMER, AUTOPSY, INCANTATION, POSSESSED, VITAL REMAINS. Oproti předchozím nahrávkám (odkazy na recenze a rozhovor jsou dole pod článkem) mi připadá novinka temnější, chladnější, doomovější. Jako bych proséval mezi prsty prach svých předků. Smrtící kov býval vždy o ošklivých věcech. Zhmotňoval ty nejhnusnější myšlenky. A nové album splňuje mé nejvyšší požadavky. Stačí otevřít staré rezavé dveře do katakomb, kam už dávno nikdo nechodí. Leží tu v otevřené rakvi ona. Dívka z úvodu dnešní recenze. A z reproduktorů zní na plnou hlasitost "Weakest Is the Flesh". Všechno se spojilo v jedno. Život i smrt. Bolest a utrpení. Temnota, nekonečná tma, která vás při poslechu zcela pohltí. Každý den chodím stejnou cestou, ale tenhle zážitek si budu pamatovat až do smrti. S letošní novinkou to mám podobné. Rád se k ní vracím, užívám si jednotlivé motivy. Procházím se spolu s kapelou záhrobím, navštěvujeme místa, kde se staly násilné činy. Modlíme se ve starých kobkách. K pravému smrtícímu kovu, k muzice, která nezná slitování. Uléhám každé ráno do stejné rakve a jsem moc rád, že jsou na světě ještě kapely, které hrají od srdce, upřímně a opravdově. Smrt číhá za každým rohem. Shnilý a prašivý death metal ze starých pohřebišť!

Asphyx says:

Sometimes you just have to get out of the way. Looks like it's been there a long time. I was first struck by the sweet smell. Decomposing tissue. Eye holes with no eyes. How did you die and why? I ask into the early dawn. The fog rolls around. It's quiet. A strange, heavy, painful silence. It must still be here somewhere. You've been a victim, I know that now. Throat slit, intestines eviscerated. A chill runs down my spine. I can hear her whispering. She's warning me. To no avail. I'm next. And to make my transition to the other side even crazier, the new album by American CHURCH OF DISGUST is playing.

The gentlemen are in great form again. With a great sound, with a cover that brings out the darker sides of my imagination, with ideas that immediately sink deep into my head. This is pure, classic and traditional death metal that smells just like a dead body you find by the roadside.

CHURCH OF DISGUST admire and are inspired by bands like me. We are of the same blood. It is corrupt and beats to the rhythm of such bands as MASTER, CIANIDE, HELLHAMMER, AUTOPSY, INCANTATION, POSSESSED, VITAL REMAINS. Compared to previous releases (links to reviews and interview are below the article) I find the new one darker, colder, doomier. It's like sifting through the dust of my ancestors. Death metal used to always be about ugly things. It was about the ugliest thoughts. And the new album meets my highest standards. Just open the old rusty door to the catacombs where no one goes anymore. There she lies in an open coffin. The girl from the opening of today's review. And "Weakest Is the Flesh" is blasting out of the speakers at full volume. It's all coming together. Life and death. Pain and suffering. A darkness, an infinite darkness, that completely engulfs you as you listen. I walk the same path every day, but I'll remember this experience until the day I die. With this year's new release, I feel the same way. I love coming back to it, enjoying the different themes. I walk through the afterlife with the band, visiting places where violent acts have happened. We pray in old dungeons. To the true death metal, to the music that knows no mercy. I lie down in the same coffin every morning and I'm so glad there are still bands in the world that play from the heart, honestly and truly. Death lurks around every corner. Rotten and dusty death metal from the old burial grounds!