Nahý oběd - William Seward Burroughs
1959, Naked Lunch
Když mi bylo dvacet, tak jsem hledal. Nové knihy, nové směry. Rád jsem objevoval. Měl jsem přečtenu většinu klasiků a na dlouhé roky jsem zakotvil u sci-fi. Díky kamarádům jsem se ale dostal i k příběhům, které bych si asi jinak nikdy nepřečetl. Pro nás, kteří jsme vyrůstali v devadesátkách a svoji pubertu a počátky dospělosti prožili v nové svobodě, byli beatníci jako zjevení. Na Williama Sewarda Burroughse se můžete dívat jako na neskutečného úchyla, feťáka. My samozřejmě chtěli být také děsně svobodní a free. Tyhle knihy se k nám dostávali se šíleným zpožděním. Všechno se odehrávalo v zaplivaných pajzlech. S pivem na stole, sem tam rum. Měl jsem kamarády, kteří když přišli, tak pokaždé vytáhli ze žebradel nějakou dobrotu.
I když, tentokrát je můj vztah k této knize takový zvláštní. Je napsána dost složitým jazykem a troufám si tvrdit, že spousta z nás ji četla hlavně kvůli tomu, aby pak mohla vyfouknout před děvčetem kouř (ti zkušenější uměli i kroužky), zasněně se podívat do dálky a pokývat vědoucně hlavou a hlubokým hlasem říci: "Jojo, starý dobrý brach Burroughs". Přitom nám bylo jasné, že málokdo z nás knihu vůbec pochopil. Myslím si, že patří do období dospívání, mezi první šluky trávy, když nevíte, co s vámi THC udělá a pak se tlemíte. Ráno je vám divně a provinile a na stole leží Nahý oběd. Nezbývá než začíst číst, protože ji už četli všichni a vy jste poslední. Když jsem byl mladý kluk, prožíval (ne chápal) jsem ji asi víc. Teď jsem konzervativnější a abych pravdu řekl, tak jsem do sebe celý příběh zpočátku docela soukal. Jako bych polykal skelnou vatu, jestli mi rozumíte.
Přesto si myslím, že pokud je někdo zdatnější čtenář, neměl by knížku opomenout. Měl jsem vlastně tenkrát i trošku výhodu, protože mí dva kamarádi byli teplí jak zákon káže a v Nahém obědě je homosexualita dost často zmiňována. Nijak mě to nešokovalo, byl jsem na všechny ty kecy zvyklý. Jsem hlava otevřená, co se týká muziky i knížek tak určitě. Ale jinak jsem poměrně nepružný, mám raději staré prověřené tradiční věci. Ale občas, když potřebuje mozek nakrmit něčím neobvyklým, tak zkouším, jak na mě budou staré knížky z mého mládí fungovat i teď. Je to zvláštní, Nahý oběd jsem musel číst dvakrát. Poprvé jsem jej jen tak prolétl a kroutil často hlavou nad tím, že zkrátka nerozumím. Byl jsem i trošku vyděšený - to už jsem fakt tak starej? Ale ne, jen jsem musel napoprvé lépe rozklíčovat jazyk autora. Podruhé to bylo už o hodně lepší. Nikdy jsem nebyl nijaký kuřák trávy, spíše jsem se jen tak nachomýtl, ale tady jsem dostal na jointa hroznou chuť. Nic jsem si nedal, ale mozek mi pořád spínal a spínal.
Možná jsme chtěli být kdysi hrozně cool a in, ale přeci jen. Není lepší naskočit na módní vlnu tím, že budu číst, než jen leštit obrazovku s kozama a prdelema? Nechám to na každém z vás, to je jasná věc, ale věřte, že Nahý oběd stojí zato. Při druhém setkání (nebo vlastně už třetím, když počítám to z mládí) jsme zjistil, že je kniha svým způsobem vtipná, neotřelá. Jasně, hnusná a temná, ale ruku na srdce, nežijeme v krásné růžové reklamě, ani seriálu. Máme sice tendenci dost často přivírat oči nad zlem a ošklivostí, ale to neznamená, že tu nejsou s námi. Bylo to vlastně mezi těmi všemi detektivkami a sci-fi velké zpestření. Jednohubka, kterou jsem nakonec slupl jako malinu. Byla samozřejmě zkažená a pokrytá plísní, ale myslím si, že spoustu věcí jsem pochopil víc, než kdysi ve dvaceti. Není sice už s kým o knihách diskutovat, ale nevadí, stejně se jedná vždy hlavně o soukromý zážitek.
Svět se děsně rychle mění a i když se snažím být, alespoň co se týká moderních technologií, v obraze, tak nezapomínám na knihy a příběhy, které kdysi ovlivnily můj život. Nahý oběd pro mě sice nikdy nebyl nijak zásadní, ale je prostým faktem, že se o něm hodně diskutovalo. Napsáno v roce 1959 a my jej "žrali" v roce 1996. Po revoluci se totiž otevřela stavidla a vycházelo i to, co se dřív nemohlo vydávat. Byli jsme hodně hladoví. Televize nás nebavila a internet byl v plenkách. Chodili jsme do hospod, kecali, balili holky, snažili se být jiní. Pamatuji si, jak se o mě říkalo - to je ten, kterého Nahý oběd bavil tak napůl. Dnes je to jiné. Je to vlastně paradox. Tahle kniha patří k mládí, k období života, kdy se hledáte. Přitom jsem ji ocenil nejvíc až teď. Možná jsem ji bral trošku jako historii. Netuším, koho z vás bude vůbec bavit. Mnohé asi ne. Někteří ji odloží znechuceni. Budou nadávat, mluvit o úchylech, o feťácích. Ale vězte, že knížka není jen o tom. Možná na vás bude až příliš experimentální, jiná, moc odlišná. Inu uvidíte, čtení není přeci povinnost a měla by to být hlavně radost. O Nahém obědu jsem ale musel napsat. Jinak by nebyl můj páteční čtenářský deník úplný.
Děkuji za pozornost. Moc si vašich ohlasů vážím. Je pro mě příjemné vědět, že neležím v knihách sám. Buďte dobří a fakt díky moc!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nahý oběd býval označován za pornografický, obscénní, násilnický, necitelný, za výplod chorého či zfetovaného mozku. Dnes je považována za mistrovské dílo, v němž se mísí pekelné litanie ze světa feťáckých vizí s drsnými vtipy, nekompromisní satirou a prorockými vizemi budoucí společnosti, před kterými by i George Orwell oněměl.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: