Lov - Bernard Minier
2022, XYZ (ČR)
Dost často přemýšlím, co se vlastně stalo s dnešním světem. Připadá mi, že se společnost postupně rozpadá. Tam kde kdysi vládlo nadšení a odhodlání něco tvořit a vymýšlet, se dnes jen ničí. Jakýkoliv názor je spálen již v zárodku a dobré úmysly často shoří jen tak, protože si to lůza žádá. Možná jsme v jádru opravdu jen trošku chytřejší zvířata. Tedy někteří z nás. Chci hrozně moc věřit v lepší budoucnost svých dětí, ale je to čím dál tím těžší. Takový mám i pocit z nového thrilleru mistra Miniera. Kniha Lov je takovým průřezem toho nejlepšího, co mám na tomhle stylu literatury tolik rád. Je napínavá, nedá mi vydechnout. Autor je opět velmi kritický k současné situaci ve Francii a je až děsivé, kolikrát jsem kýval souhlasně hlavou. Témata jsou opravdu velmi aktuální i u nás v Čechách.
Hlavní postava Servaz, která řeší svůj již sedmý případ, je padesátník ohlodaný životem. Má zkušenosti, ví dávno své a nemusí nikomu nic dokazovat. Kolem se mění svět (hej, jak já autorovi rozumím) a on v mnohém již nestíhá. Všechny ty sociální sítě, porušování základních pravidel, youtubeři, internetoví diskutéři. Zmar a neštěstí. Apokalypsa možná už dávno začala. Nebo ne? A co uděláš proto, aby nebyla? Budeš se cpát hamburgery a koukat na nekonečné seriály? Nebo vychováš svoje děti tak, aby se za pár let samy nezničily? I o tomhle knížka je, alespoň já to tak vnímám. Hlavní děj občas ustupuje trošku do pozadí, vím, že mnohým čtenářům to bude vadit, ale mě se to právě líbí. Je v tom poselství a je trošku smutné, že jej dává autor krimi a ne hlavní kulturní scéna. Inu, ta se chce asi jen dobře nažrat.
Lovení lidí, i když zlých, není samozřejmě v pořádku. Všechno to falešné hrdinství, že vezmeme zákon do svých rukou, je možná hezké za obrazovkou, ale realita bývá o hodně krutější. Kam jsme to dopracovali, když už ani o hajzlovi nemůžete říct, že je to hajzl? Mívá v mnohých případech víc ochrany než oběti. Hej, ale má to vůbec cenu psát a nadávat na to? Nevím. Jistý jsem si jen s tím, že mě Lov neskutečně bavil. Vím o lidech, kteří jej nedočetli, ale já jsem byl chycený hned od začátku. Najednou mi nevadilo, že je kolem hluk, že je puštěná televize nebo že se mé děti hádají o nějakou hloupost. Byl jsem zabořený do knížky, byl jsem ve Francii a pátral jsem po lidech, kteří loví lidi.
Kdy se to stalo, že začala mít takové slovo lůza? Kdy jim to chytří dovolili? Kdy se k moci dostali pozéři a lháři? Psát o úpadku společnosti je dnes možná moderní, ale to dívat se na svět jen s růžovými brýlemi také. Přitom by stačilo na pár dní vypnout elektrický proud. Ve městech, kde se to stalo, začalo během několika hodin rabování. Děsí mě to, bojím se. Ani ne tak o sebe, ale o budoucnost. Nakonec je to zvláštní, protože hlavního padoucha v mnohém chápete a připadáte si jako špatný člověk, protože přece takhle to nejde, takhle se to nedělá. Jenže svět opravdu není v pořádku. Pro nás nebyl hlavním problémem covid (který je v knize v plném proudu), ale my samotní. Naše slabosti a lenost. Velebíme umělé ksichty a zapomínáme na normální syrový život.
Každá kniha, hudba, obraz i jakékoliv jiné umění by mělo vyvolávat nějaké emoce. Jinak za nic nestojí. Je to vlastně jednoduché. Začtete se, zaposloucháte nebo zastavíte před obrazem a necháte na sebe působit. A buď k propojení mezi vámi a autorem dojde a nebo nikoliv. Já jsem Lov četl způsobem, že jsem doslova spolykal pár odstavců a pak se zamyslel. Viděl jsem celý děj před sebou, jako film. Schválně, jak si představujete Samiru? Nevypadá čistě náhodou jako holka, co s vámi chodí na koncerty? A Servaz? Tohle je na knížkách právě to krásné. A to přesto, že dnešní zmiňovaný příběh je hodně temný. Je o lidské bolesti, o nenávisti, o slabostech a temných místech v naší mysli. Když jsem vše dočetl, tak jsem chodil ulicemi a díval se. Ptal jsem se, jestli je to s námi opravdu tak hrozné?
Možná jsme ztratili víru. A teď nemyslím v Boha nebo velkého Dýňáka. Proč je tolik lidí v ulicích naštvaných, podrážděných a neomalených? Lov je spíše negativní knihou, ale myslím si, že rozhodně stojí za přečtení. Je to taková detektivka s přesahem. Pro fajnšmekry.
Poslední dobou hrozně často vzpomínám na svého dědu, který mě učil skautským zásadám. Jako klukovi mě připadaly děsně trapný a samozřejmý. Jenže jsem zestárl a najednou si říkám, jak by bylo na světě krásně, kdybychom se jimi všichni řídili. Co je špatného na poctivosti? Na úsměvu? Buďte dobří a snad vám dnešní tip udělal radost. Děkuji za velkou přízeň. Fakt jsem ji nečekal a opravdu si jí vážím. Jste prostě super! Fakt děkuji.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Existuje temnota, kterou nerozjasní ani slunce. Sedmý případ kriminalisty Servaze. Jasná záře úplňku osvětluje hranici lesa, ze kterého se vynoří vyděšený jelen. Není to ale obyčejné zvíře… jeho oči jsou lidské. Kriminalistu Martina Servaze přivolají na místo nehody, kde auto srazilo nahého muže s jelení hlavou. Muže, který má na hrudi vypálené slovo „spravedlnost“. Ať už to znamená cokoli, jedno je jasné – v lesích francouzského Ariege se stal lovnou zvěří člověk. A to je pouze začátek děsivých událostí, které se daly do pohybu. Minierův nový thriller směřuje tentokrát ke složitým otázkám o úpadku společnosti. Martin Servaz se během vyšetřování zaplétá do velmi citlivé situace, kdy pomalu odkrývá důsledky morální, sociální, politické a zdravotní krize, kterou prochází francouzská společnost.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: