Řeznice z Malé Barmy - Håkan Nesser
2021, MOBA (Moravská bastei)
Byl jsem zrovna na horách a jeden starý pán mi vyprávěl, co se u nás ve vesnici dělo po válce. Nasával jsem jeho příběhy, nechával jsem plynout jeho vzpomínky a pak o nich dlouze přemýšlel. Všechno se mi spojilo v jeden celek i s knihou od Håkana Nessera - Řeznice z Malé Barmy. V ní řeší můj oblíbený inspektor Barbarotti také jeden hodně starý případ. Je povolán do služby, i když mu nedávno zemřela žena. Často rozmlouvá s bohem a možná právě v těchto momentech mi je nejblíž. Autor dokáže přesně vykreslit postavy, jejich stav duše, chcete-li. Možná právě proto jej mám tolik rád. Žádní dokonalí sérioví vrazi, kteří po sobě nikdy nezanechávají stopy, ale obyčejní lidé, se svými problémy, nadějí i strachem.
Celé vyšetřování má mnoho odboček, často i slepých. Mám tak pocit, že i vyšetřovatel je jen člověk, který dělá chyby, mýlí se. Vše je takové lidské, znásobené tím, že vedle v kamnech praská dřevo. Několikrát mi dokonce celá vyhasla a musel jsem znovu zatápět. Přecházel jsem ze zimy do tepla, s náručí plnou čerstvých polen a příběh mi vrtal hlavou. Nedovedu si představit, co to musí být za utrpení žít vedle hrubého a hnusného manžela. Na samotě někde daleko ve Švédsku. Rozplétat hnusný násilný čin, který se stal tak dávno, že je možná spíše noční můrou, vzpomínkou, kterou chcete vytěsnit. Přesto tu s námi pořád je. Ve vyprávění, v nenávisti, která nejde nikdy ututlat. Chodili jsme pak na dlouhé procházky a já manželce všechno vyprávěl. Ne, děj ne, knížku bude také číst, ale některé myšlenky, kterých je knížka plná.
Představte si sychravé ráno, když ještě všichni spí. Včera jsme trošku popili, v noci zapomněli přiložit a tak je i v kuchyni neskutečná zima. Nechci dělat hluk a tak si sednu v tlustém svetru do rohu, rozsvítím lampičku a občas se leknu, protože větve dělají dlouhé stíny. Každý poctivý čtenář tohle ví. Nesser mě dokáže vtáhnout do příběhu. Většina jeho děl začíná opatrně, lehounce, zdánlivě jednoduše. Pak se začne vše zamotávat. Vina a trest, utrpení a bolest, vše je vykresleno v jasných a zřetelných barvách. Nikde nic nezadrhává, nemusím se vracet. Mám jasno a přesto se mnohokrát mýlím. Říkám si, kdo by to mohl být, kdo je vrah? Je to opravdu Řeznice, která také vypráví. Přeskakuje se mezi současností a minulostí. Na závěr se všechno spojí a já seděl několik minut a říkal si, kolik je mezi lidmi temnoty. Možná je lepší, že je naše paměť nedokonalá. Něco je opravdu lepší zapomenout.
K vánocům jsem si koupil zbytek knih, co mi od mistra Nessera ještě chybělo přečíst a už teď si troufám tvrdit, že Řeznice z Malé Barmy patří k nejlepším. Možná je to tím, že jsem ji četl na horách, plný vyprávění souseda, který zná historii celé vesnice. Kdo ví? Cesty páně jsou nevyzpytatelné. Faktem ale je, že na mě na chalupě pokaždé padá určitá nostalgie. Navíc si sem beru vždy jen určitý typ knížek, o kterých vím, že na ně potřebuji větší klid. V přírodě, která vám nedá nikdy nic zadarmo, ale zároveň je neskutečně čistá, se mi čte nejlépe. Daleko od obrazovek, jen s tím nejnutnějším. Takhle teď odpočívám nejraději. Možná je to zvláštní a nijak to nesouvisí, ale dost často si u knih od Nessera vzpomenu na Dostojevského. Ani ne tak způsobem psaní, ale spíše tématy, které řeší. Jak jsem již zmiňoval. Zločin a trest. Někdy se vrah vlastně potrestá sám. A občas bývá dobré, když je spravedlnost slepá. Ale nebudu vám napovídat, to se přeci nedělá.
Právě jsem zaklapl Řeznici z Malé Barmy a dívám se z okna. Za chvilku půjdu ven. Musím probudit i ostatní a konečně zatopit. Knížka zůstala na stole, se záložkou položenou ledabyle vedle. Ihned všichni poznají, že jsem ji dočetl. Jak se ti líbila? Ptají se mě a já mám zase ten svůj zasněný výraz. Chci být tajemný a nic nenaznačovat, dostal jsem se do podobného stavu, jako po dobré muzice, jako po filmu, který vás rozdrásá. Potřebuji les a louku, trasu už mám vymyšlenou. Vyrazíme nahoru na kopce. Tam je ukrytý starý opuštěný statek. Přesně takhle si představuji Malou Barmu. Mohlo by to tak být. Vylezu před chalupu a zhluboka se nadechnu. Fouká a mrzne. Ale svítí slunce. Dnes půjde inspektor Barbarotti s námi. Vím o něm jenom já a tak trošku moje žena, která už mě dobře zná. Tak zase příště, ještě mi zbývají tři knihy. A letos vychází další. Budu připraven.
Jinak mě zaujala tato věta: "Ona už přestala porovnávat svůj život s životy jiných". Kdyby jen autor věděl, jak mu rozumím. Nesser ve skvělé formě, Nesser stárnoucí, rozjímající. A pořád neskutečně čtivý.
Tak se opatrujte a zase za týden. Děkuji za pozornost.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Toto je první a zároveň jediná kniha pojednávající o Ellen Bjarneboové, známé jako „Řeznice z Malé Barmy“.
Inspektor Barbarotti je vzhledem ke své rodinné situaci pověřen, aby se podíval na starý nevyřešený případ, který leží v policejním archivu v Kymlinge. Jenže pokud nemá na kusy rozsekanou oběť vraždy z roku 1989 na svědomí Ellen Bjarneboová, která byla za tento čin odsouzena a odpykala si jedenáct let ve vězení, tak kdo tedy? Inspektor Barbarotti je nucen vydat se na cestu Švédskem, která ho od statku poblíž Kymlinge, kterému se říká Malá Barma, zavede až k odlehlému penzionu v horách.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
