Author of photos - Jakub Asphyx.
Když je vám tolik jako mě, tak máte v podstatě dvě možnosti. Buď se z vás postupně stanou starý zakyslý dědci, kteří nadávají na všechno kolem a nebo si budete i přes nelehké věci, které střední věk přináší (mládí v prdeli, do důchodu daleko), život užívat a dívat se na svět z té lepší stránky. Mám skvělou ženu i děti, dobrou práci, přesto mám občas pocit, že mi něco chybí. Začnu se ošívat a moje toulavé nohy o sobě dávají vědět. V Teplicích mám kamaráda Bohouše a to bych nebyl já, abych návštěvu nespojil s nějakým dobrým koncertem.
Už dlouhé roky mám raději komornější záležitosti. Pár kapel, jen fanoušci, kteří opravdu jdou na muziku. Nezbývalo než vstát brzy, sednout na vlak a vydat se na dlouhou cestu z Plzně. S novým albem Voivod na uších (Recenze/review - VOIVOD - Synchro Anarchy (2022)), s povídkami od pana Kinga na očích. Tak jedu k vám na sever, death metalový ambasador na výletě. Přemýšlím o tom, jak bylo moje metalové srdce ukováno kdysi na konci osmdesátých let. Příliš se toho u mě v tomto směru nezměnilo. Pořád se snažím bojovat proti většinové představě o zachmuřených metalistech trávících celý svůj život v temnotě.
Naopak přátelé. Ze všeobjímajících sítí se může zdát, že je mezi námi (stejně jako mezi všemi) spousta žluče, ale nenechte se mýlit. Úsměvy, pohoda, klídek, relax a spousta skvělých lidí, to jsou pro mě pořád ty největší důvody, proč na koncerty jezdím. Vymlátím si palici, vypiju nějaké to pivo, pak se z toho půl týdne léčím, ale moje mysl je čistá jako hladina horského jezera. Voivod dohráli, kapitola je dočtena. Je čas vystupovat. Teplice jsou z v některých částech fakt hezké město, v jiných ale smrdí jak kůže prašivého psa. Asi jako všude. Je to v závěru o lidech.
Je o mě velmi dobře postaráno. U Bohoušovců je fajn, díky moc! Kecáme o starých i nových časech. Pryč z nostalgie, vzpomínky jsou hezké, ale jako správný čtenář sci-fi se dívám raději dopředu. Usmívám se, užívám si nové technologie, ano, tlemím se, protože jsem vše zvládl a jsem tu. Jdeme do hospody, skvěle pokecáme, jak to jen my umíme. Budiž pochváleny podobné chvíle, o tomhle je život přátelé. Doporučuji všem, kteří raději leští obrazovky, než aby vyrazili do špinavých ulic. Odložte internet a jděte ven, fakt, je to skvělý:))).
Klub HVJEZDA mě přesunul po časové ose zpět do mého mládí. V podobných klubech a hospodách se kdysi utvářel můj pohled na svět. Díváme na na sebe zase přes sklenice půllitrů a těšíme se na metal. Přijel jsem na HYPNOS a FLESHLESS. Tak tedy hurá na to. Zase jsem stál dole pod pódiem a neskutečně se těšil, až se mi do uší zaříznou první riffy. Určitě znáte ten krásný pocit očekávání. Pořád je vše ve mě a nedá se to přenést ani popsat. Možná napětí, chvění, těšení. Pojďme do plnejch, metal bude!
PIKODEATH - o rozcvičku se postarala kapela, kterou jsem už párkrát tady na severu viděl. Jsou na scéně tuším skoro 25 let a bylo to znát. Death a brutal metal, thrash, ale i grind. Zajímavá směs s třeskavým účinkem, říkal jsem si po několika skladbách. Kapela se toho nebála, vařila co to šlo, ale uměla se poprat i s melodiemi. Vystoupení bylo divoké, šílené, ale zároveň propracované a hlavně dobře zahrané. Extrémní metal s devastujícím účinkem!
FLESHLESS - s novým bubeníkem bylo na veteránech vidět, že mají hroznou chuť nás roztrhat na kusy. Death metal, grind, ale hlavně pořádná porce nadšení. Jednou jsem viděl krásný horor o člověku, který házel své nepřátele do obrovské drtičky na kosti. FLESHLESS na mě působili hodně podobně. Pánové jsou už dlouhé roky ve velmi dobré formě a znovu ji v Teplicích potvrdili. Stejně, mě se na starých pardálech nejvíc líbí to, že jsou opravdoví, na nic si nehrají. Bylo to mocné, masivní, nasypané jako sůl do čerstvé rány. Masakr!
HYPNOS - když jsem v nejhlubším a nejpřísnějším lock downu jezdil z práce a v prázdných ulicích Plzně se vznášel strach, poslouchal jsem velmi často album "The Blackcrow". Ten zvláštní pocit smíchaný z temnoty, chladu a tajemna se mi vrátil i při koncertu této legendy. Znám skladby nazpaměť, jsem starý věrný fanoušek a celý set jsem si neskutečně užil. Netřeba se bavit o provedení, pánové zvládají své černé řemeslo s elegancí i zručností starých mistrů. Mě se ale nejvíc líbila energie, která ke mě z pódia proudila. Jako bych měl do hlavy zatlučený obrovský trychtýř se smrtícím koktejlem uvnitř. Byl jsem mimo, v jiné, mrazivé dimenzi. Perfektní, dokonalé a zároveň divoké a živočišné vystoupení. Magický death metalový rituál!
V klubu se mi moc líbilo. Chutné pivo, pohoda, klídek. Vypíchnout musím i velmi dobrý zvuk. Kapely bylo vyloženě radost poslouchat. Přišlo opravdu hodně lidí. Netipnu si množství, ale pod pódiem bylo náležitě živo.
Musím opět poděkovat jak organizátorům, tak všem, kdo se za mnou stavili, pokecali a třeba i pochválili moji mravenčí práci, kterou se snažím pro ten náš underground odvádět. Víte, jsou to právě podobné drobnosti, které mě vždy nakopnou do dalších dní. Díky moc přátelé, opravdu od srdce si toho vážím!
Postupně mi dochází, že už mi není dvacet. Únava ale není na pořadu dne. Když už jsem se vydal na tak dlouhou cestu, chci si to užít. Pivo. Pokec a zase úsměvy. Jak stárneme, tak si nemusíme nic dokazovat. Koncerty bývají většinou pohodovým setkáním osobností, které mají rádi muziku, ševel klubů, trika vyskládaná a vyvěšená v rohu, LP a CD, holky, který jsou pořád krásný. Je to náš svět a jsem v něm hrozně rád. V žádném jiném prostředí jsem nepotkal tolik milých a vstřícných lidí. Jasně, neplatí to o všech, ale jak říká jeden můj kamarád, na metalu pořád potkáš víc těch skvělejch kousků, než zmrdů. Pevně věřím, že tomu tak bude i nadále. Ale teď jsem už fakt unavenej, jakobych zestárl o deset let. Jde se spát.
To se vám to odpočívá, když můžete, co? Mě čeká ještě půl neděle na cestách. Studený vlak, tentokrát noví SAXON na uších, ale pořád Stephen King. Dívám se z okna a sleduji, jak se rozkousaná krajina severu pomalu mění v krásné lesy a chmelnice Žatecka. Asi chvilku usnu, protože se mi začne v hlavě přehrávat celý včerejšek. Vzpomínám na hlášky a je mi i přes únavu tak nějak děsně fajn. Vím, že mě bolí záda, koleno a spal bych až bych brečel, ale to jsou drobnosti.
Doma mě vítají a musím vyprávět. "Hele, ty tam na ty koncerty stejně jezdíš hlavně čerpat energii, co?". Má skvělá žena má pravdu. Jako vždycky. Vždyť mě dobře zná. Jdu udělat fotky, sepsat pár řádek a jsem hrozně rád, že jsem nezahořkl, že se dívám na svět pozitivně. Buďte dobří! Poslouchejte metal a choďte na koncerty! Tam je totiž svět ještě v pořádku. Děkuji za pozornost.
Author of photos - Jakub Asphyx.
about HYPNOS on DEADLY STORM ZINE:
about FLESHLESS on DEADLY STORM ZINE:
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: