Poslední lov - Jean Christophe Grangé
2020, XYZ (ČR)
Pamatuji si to jako by to bylo dnes. Zase jsme byli s dědou v lese. Dal mi do rukou pušku a řekl, že musím být trpělivý. Srnci se přemnožili. Díval se na mě. Na krásné planině v ranním slunci. Nedokázal jsem to. Nemohl jsem vystřelit. Nešlo to. Jeho oči vidím dodnes. Když jsem začal číst Poslední lov od Jeana Christopheho Grangého, ihned jsem si na tenhle zážitek vzpomněl. Byl krásný a děsivý zároveň. Napětí, pach krve. V knize je hned na začátku zavražděn člen starého degenerovaného šlechtického rodu v Německu. V Černém lese. Komisař Pierre Niemans a Ivana Bogdanovičová jsou vysláni, aby spolu s německými policisty vše vyšetřili.
Začne se rozplétat příběh, který sahá do dávných dob (to mám moc rád). Nebudu vám napovídat, ale pokud jste viděli/četli Purpurové řeky, tak budete určitě spokojeni. Mimochodem, už tuším, u koho si můj další oblíbený francouzský spisovatel Minier bral inspiraci, způsob vyprávění je hodně podobný. Mám rád styl, jakým je kniha napsaná. Když Niemans vyšetřuje, tak si pořád představuju Jeana Reno, což je docela pochopitelné. Navíc se ponoříme i do německé historie, do světové války a to já také rád.
Není moc co řešit, knížka je neskutečně napínavá, zajímavá. Odsýpá, o akční scénky také není nouze. Hlavní vyšetřovatel je už opotřebovaný životem, občas vzpomíná, ale příběh má spád. Mám rád tyhle detektivy ze starý školy, kteří rádi řídí auta na benzín, pijí pivo, líbí se jim ženský. Četl jsem po večerech, byl jsem doma sám a chvílemi jsem se díval do tmy...ale to už bych vám napovídal. Jsou v téhle knížce scény, které si asi budu pamatovat navždy. Manželka mi říkala, že si musím knihu přečíst ihned po ní. Byla mým dárkem k vánocům a teď už ji s klidem můžeme probrat. Jsou v ní staré křivdy, temný les, lovci, kteří působí děsivě.
Mám tentokrát opravdu velký problém o knize něco napsat, nic neprozrazovat a nenapovídat. Bylo by to ode mě sprosté. Jenže příběh je vystavěn tak skvěle, že mě od začátku do konce pohltil. Jestli máte rádi starou dobrou detektivní školu, jděte do toho. Podivná místa, kde se v určitých věcech zastavil čas a báli byste se sami v noci v lese, tak neváhejte ani chvilku. Musím zmínit i perfektní autorovu znalost jak lovu, tak historie. Je hodně znát, že si dal na sepsání opravdu záležet a nepodcenil vůbec nic. Stal se pro mě mistrem, který ve mě zanechal šrám.
Díky téhle knížce jsem uplaval svůj rekord v bazénu. Chodil rychle, zapomínal se najíst - šetřil jsem čas na čtení. Raději jsem pod lampičkou šustil stránkami, nevnímal nic okolo a pak se druhý den ráno cestou do práce neustále otáčel, ale to už bych vám zase napovídal. Byl jsem svým způsobem také celou dobu na lovu. A když jsem vše dočetl (vrah není zase tak překvapivý, ale o to nejde), zavřel jsem knihu, pečlivě ji zabalil znovu do obalu, vyndal záložku, podporující malé nemocné děti a dlouho, opravdu dlouho jsem se díval do noci. Přemýšlel jsem.
Proto pořád rád čtu. Cvičím si mozek, paměť. Jsem. Žiju. Jitřím fantazii. Poslední lov nelze jinak, než hodnotit hodně vysoko. V knížce je úplně vše potřebné pro to, aby se líbila všem fanouškům detektivek.
Opět a znovu musím poděkovat za skvělé ohlasy na můj páteční čtenářský deník. Moc si toho vážím. Zdravím všechny knihomoly a knihomolky!
----------------------------------------------------------------------------------------------
Po téměř dvaceti letech přichází autor s pokračováním kultovního thrilleru Purpurové řeky. Komisař Pierre Niemans a Ivana Bogdanovičová vyšetřují vraždu bohatého švábského dědice, jehož tělo bylo nalezeno v Německu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: