Rozhovor s legendární death metalovou kapelou z Dánska - DETEST.
Odpovídal John Petersen (kytara), děkujeme!
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Recenze/review - DETEST - We Will Get What We Deserve (2021):
Ave DETEST! Zdravím do dánského undergroundu. Než jsem začal sepisovat otázky pro tento rozhovor, řekl jsem si, že si najdu staré CD „Dorval“ z roku 1994. Bohužel, mám tak velkou sbírku, že jsem nic nenašel. Musel jsem na internet. Přesto si říkám, že jste tenkrát měli neskutečně našlápnuto. Mluvilo se o vás jako o evropských DEATH. Jak vnímáš tohle album ty? Co pro tebe znamená a jak vznikalo? Zavzpomínej pro nás prosím.
Myslím, že je to dobré album a jsem s ním stále velmi spokojený (a taky trochu hrdý). Přišlo na svět v době, kdy jsem od rána do večera kouřil hašiš, byli jsme mladí a mysleli si, že všechno je možné. Když jsme byli ve studiu, potkali jsme spoustu lidí, kteří nám pomohli udělat to tak, jak to je. Outro na „Gathering Of Darkness“ nahrál kluk, kterého jsme potkali ve městě (Aarhus), když jsme byli na párty, uměl na flétnu a kytaru, od všeho tak trochu, takže se musel přidat. Nastal také den, kdy nám došel hašis, takže Andreas z Progress si musel udělat výlet z Odense do Aarhusu, abychom mohli pokračovat v nahrávání.
Zmizeli jste potom na dlouhou dobu ze scény. V promo materiálech k nové letošní desce „We Will Get What We Deserve“ se píše o boji se závislostí na drogách a alkoholu. Bylo přesně tohle důvodem rozpadu kapely? Nebo jste se neshodli v tom, jak a co dál hrát? Byli jste mladí, doba divoká.
Svým způsobem to byly drogy a alkohol, protože to byly pravděpodobně ony, kdo nás přiměl začít více diskutovat, než hrát. Jak říkáš, nemohli jsme se dohodnout, jak máme pokračovat dál, no a pak jsme se vzájemně odcizili a v tichosti se rozpadli.
Vrátili jste se až v roce 2019 s EP „A Moment of Love“. Co jste dělali v mezičase? Johne, hrál si vůbec, zajímal se o muziku? Vím o tom, že si působil i v jiných kapelách. Co jste hráli za styl? A co vlastně bylo důvodem k tomu, znovu oživit DETEST?
Byl jsem fotbalovým trenérem týmu svého syna a poznal jsem spoustu nových lidí a mluvili jsme o hudbě. Pak jsem se přidal k rockové kapele, ale postupem času jsem začal mít pocit, že to není dost těžké. Začal jsem tedy znovu hrát metal, protože to je to, na čem jsem vyrůstal a k čemu mám nejblíž a kytara byla opět naladěna do temných tónů, nikdy jsem si nedal pauzu od hraní na kytaru, zatímco Detest si dlouze zdřímnul. Ale vždy jsem psal novou hudbu, je to něco, co budu dělat navždy. V roce 2013 nás zlákali abychom zahráli koncert a byli jsme tam čtyři z 90. let (Peter, Bonne, Ole a já). Ale po 2 letech jsem to byl jen já a s Detest jsem chtěl mnohem víc.
Pojďme k nové desce. Osobně se mi „We Will Get What We Deserve“ fakt líbí. Charakterizoval bych ji jako nahrávku, kde jsou na starých základech vystavěny nové konstrukce. Působí na mě svěže, zajímavě. Zároveň ale hodně temně. Jak album vznikalo a jaké z něj máš pocity?
Za prvé, moc děkuji a máš naprostou pravdu, přemýšlel jsem o tom, jak bych napsal skladby, kdyby to bylo v roce 1995. Jak už jsem zmínil, hudbu skládám celý život, takže jsou to staré skladby, které dostaly nový život a konečně mohou vyjít a dostat se do éteru. Mám z nového alba opravdu dobrý pocit a hodně jsem přemýšlel o tom, co a jak a jaké by skladby měly být, protože jsem se ve všem trochu zlepšil (stal jsem se starým a trochu moudřejším mužem).
Jak bylo těžké najít k sobě spoluhráče? Nevím jak je to v Dánsku, ale u nás v Čechách je třeba dobrých bubeníků velký nedostatek. Navíc chtějí mladí hrát přeci jen trošku něco jiného. Jak jste se dali dohromady? A jsou dnes DETEST klasickou kapelou? Myslím tím, jestli nejsou tví spoluhráči jen „najatí“ muzikanti.
Stejný problém s bubeníky je i v Dánsku, navzdory tomu, že jsem hrál s mnoha lidmi, takže znám spoustu muzikantů, najít ty správné lidi mi dalo zabrat. Takže to jsou dva staří přátelé, které znám mnoho let a jsou skvělí, dávají mi hodně síly dělat to, co je potřeba. Protože jsou mladší než já, tak mají energii, kterou je potřeba k udržení ohně.
Novinka má surový, chladný zvuk. Kde jste nahrávali? A kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Jak vnímáš pokrok v nových technologiích? Užíváš si je nebo nahráváš raději „postaru“?
V dnešní době si můžete skoro všechno nahrát/vyrobit doma, takže bicí se nahrávají u kamaráda, který má malé studio (Anvil Pro.) a zbytek jsme nahráli u Simona doma (Terror Studios). Pak to produkoval a mixoval Marco Angioni (Angioni Studios), je skvělý, přesně rozuměl tomu, co jsme chtěli a věděl, jak se k tomu dostat, takže nebyl problém dosáhnout našich nápadů a cíle. Myslím, že je fajn, že můžete sedět a strávit nad tím kolik času chcete, není tu žádný tlak jako za starých časů, kdy máte dva dny ve studiu a máte nahrát 10 skladeb. Také je čas na změny, pokud zrovna máte nějaký nový nápad.
Jsi zkušený muzikant, který se na scéně pohybuje dlouhé roky. Kdybys měl porovnat současnost a minulost, jaké rozdíly ti vadí nejvíc? A co si naopak oproti minulosti užíváš? Máme internet v kapse, sociální sítě. Mě třeba přijde, že jsme sice všichni propojeni v jedné síti a komunikace je o hodně jednodušší, ale máme k sobě možná dál, než v dobách mého mládí. Jak vnímáš tyto změny ty?
Nejvíc mi vadí, že nemáte volno, protože ten telefon máte neustále u sebe a v minulosti, jako by šlo všechno trochu pomaleji (v současné době jde vše až moc rychle). Ale pokud se jedná o moji hudbu/kapelu, je mnohem snazší ukázat ''tady jsme'', protože už nemusím posílat dopisy, ale stačí napsat něco na facebook nebo sdílet odkaz (takže to má své pro i proti). Ale nejhorší je být 16ti letý chlapec uvězněný v těle starého muže (ha ha).
Ona se samozřejmě nevyvíjela jen společnost, ale i death metal. Dnešní kapely hrají rychleji, hlasitěji, techničtěji, ale také více plastově, uměle. Osobně jsem stejně jako u žen příznivcem spíše přirozenosti, ale jak to máš nastavené ty? Oslovují tě nějaké nové smečky? Sleduješ dění na scéně, vyhledáváš nové kapely?
Jsem na tom stejně, taky si myslím, že je zvláštní, že je mnoho těch, kteří se nemohou smířit s tím, jak vypadají a prostě se musí změnit. A ta hudba se stává rychlejší, hlasitější, techničtější, kapely se musí rozhodnout samy, ale pro mě to není soutěž (jako ve fotbale), protože jde přece o to dělat dobrou hudbu. Musím se přiznat, že nejlepší jsou všechny staré kapely a z nich poslouchám heavy metal, thrash a death metal, začal jsem poslouchat i rock ze 70. let (to je pro mě novinka). Protože hraji s některými hráči, kteří jsou mladší než já, občas řeknou, že bych se měl na něco podívat, takže nové kapely poznávám díky nim.
DETEST se vrátili. Jaké máte s kapelou plány do budoucnosti? Máte nějaký cíl? Třeba zahrát si na velkém slavném festivalu? Vydat další desku u obrovského labelu? Kam až chcete DETEST směřovat?
Nejdůležitější je bavit se a užívat si to a brát to tak, jak to přichází. Ale bude super zkusit si zahrát na velkých festivalech a v Emanzipation se cítím dobře, takže tam zůstanu. Samozřejmě se chci dostat se svou hudbou co nejdále, ale vím, že bych neměl opustit svou práci (malíř), protože ta mi vydělává peníze.
Bývávalo vždy dobrým zvykem uspořádat turné k nové nahrávce. Chystáte nějaké? Víš, já už jsem starý metalový pes a zrovna vaše kapela je na mém soukromém seznamu smeček, které bych ještě rád viděl naživo. Hrajete koncerty? Já si pořád myslím, že živé hraní je skvělým zážitkem a spojením fanoušků a kapely.
Momentálně nejsou žádné plány na turné, ale mluvíme o tom, tak uvidíme, co přinese čas. V roce 2022 máme koncerty v Dánsku a jak říkáš, je fantastické hrát koncerty, je to místo, kde se cítíte nejvíc naživu a je to něco, co opravdu miluji. Takže doufám, že se jednoho dne potkáme a že Detest odehrají spoustu koncertů i jinde, než v naší zemi.
Když se dnes řekne death metal, tak si každý představí něco jiného. Co znamená pro tebe? Jak bys jej charakterizoval?
Znamená to, že se mohu zbavit některých svých myšlenek o všem, co si myslím, že je špatné (když píšu texty), ale musíte si uvědomit, že je to jen zábava a že nejsem politik, takže to neberte příliš vážně . Mohu být kreativní, když píšu riffy a to je to, co miluji na hře na kytaru, není nic lepšího než dělat hudbu, je to něco, co mě nikdy neomrzí.
Co chystají DETEST v nejbližších měsících?
Vyrazit ven a odehrát spoustu koncertů (tak doufám, že se jednoho dne potkáme), také se pustit do příprav dalšího alba. Existuje spousta skladeb, které chtějí ven a nemohou čekat, protože už to dělají příliš dlouho. A nezapomenout na to nejdůležitější a to je užívat si, a my si to kurva užijeme, míříme kupředu, aniž bychom se ohlíželi.
Svoje stránky nejen o death metalu jsem před lety zakládal hlavně kvůli tomu, abych podpořil kapely, o kterých si myslím, že stojí za to je poslouchat. Navíc si tím plním spoustu snů. Rozhovor s DETEST patří k jedněm z nich. Děkuji moc za jeho splnění. Přeji vám co nejvíc úspěchů s kapelou i v osobních životech.
Recenze/review - DETEST - We Will Get What We Deserve (2021):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: