Příběh tří stý třicátý - Svatba nesvatba.
Bylo na ní vidět, že by mě chtěla. Hned a tady, ve sklepě u nás v domě. Vyrušil nás soused, který šel pro okurky a taky si přihnou z lahve vodky. Mačká mě přes kalhoty a má v očích vášeň. Nejde to, přišla kvůli úplně něčemu jinýmu. Zapomněl jsem na to jako na smrt. Tomáš a Buddha, naši dva teploušci si usmysleli, že uspořádají pro pár kamarádů svatbu. Tenkrát to nebylo nic oficiálního, spíš taková sranda. No ale, znáte to, několikrát se rozešli, hlavně Buddha dělal hysterku. To už je fakt zítra? Za chvíli jdu na noční do škodovky. Prej mě vyzvednou rovnou po práci. Asi zemřu na nedostatek spánku, ale to doladíme a dospíme během týdne ve škole. Poslední lavice v posluchárně to jistí. Jen nesmím zase chrápat nahlas.
Dám si studenou sprchu, mám ještě chvilku a tak si chci vzít staré Leo, jen tak se pokochat, jestli mi rozumíte. Abych šel jako na brigádu uvolněný. Jenže je tu další zvonek. Ester se vrátila, jestli bych ji nedoprovodil domů. Už není tak vzrušená, ale spíš vážná a promlouvá mi do duše. Ráda by náš vztah posunula dál. Naznačuje spoustu věcí a já blbec jen smutně kývám hlavou. Vymlouvám se na školu, ale důvod je jiný. Mám ji moc rád, šíleně hodně moc, ale láska to asi není. A to víte, pořád si žiju ve svých snech a fantaziích o té jediné pravé, na kterou čekám. Ty vole, ty si jak nějaká týnka, co si myslí, že přijede na bílým koni. Bude mít nádherný kozy a kouřit bude umět jak bohyně. Venco, jsi vůl, odpovím mu vždycky, on totiž nechápe, proč si nechci Esterku nechat navěky, amen. Jsem mladej a blbej. Co asi jinýho?
Přes noc se ploužím továrnou a představuju si, že jsou všude kolem zombie. Vlastně tak trošku i jo. Makají tu se mnou propuštění vězni, spousta cikánů, o svačinách jsou všichni napnutí, jako nějaký šelmy, pořád ve střehu. Připadám si jako v džungli. Každou chvíli na tebe někdo může skočit, protože blbě čumíš vole. No, ale abych jen nehanil. Je tu i spousta dobrých chlapů, kteří prostě jen neměli štěstí. Mají velký ruce, svaly a chudý svačiny, jestli vůbec. Na dej si, já už nemůžu, nabídnu jednomu mladýmu cikánovi. Podívá se na mě a vše zhltne jak malinu. Pak mi pomůže odnést obrovskej pytel s odpadky. Chvilku kecáme. Hodnej kluk, co sem tam někoho pobodá. Ale jen, když se napije. Dneska to nějak neutíká, tak si zpívám. Tiše a neuměle, sem tam se někdo přidá. Je tady nekonečná temnota. Vzpomenu si na některé death metalové texty.
Že svítá poznám až ve chvíli, kdy si jdu zapálit. Je mi zima. Mám pytle pod očima a hlad. Teď by se hodil ten chleba, co jsem nabídl. Píchnu si a už z dálky vidím, jak na mě všichni čekají. Tedy mimo teploušků, kteří jeli napřed. Unavený a smradlavý ocením koblížky a teplý čaj. Ester, ty jsi tak moc hodná, jsem i přes šílenou únavu nadržený jako kůň. Ty půsty v Plzni nejsou nic pro mě. Není to zdravý. Sedneme si do autobusu a já během minuty vytuhnu. V Doksech vystoupíme a motám se jak po opici. Hele, támhle uklízí výčepák včerejší hospodu. Co se tam stavit, udělat na něj smutný oči? Holky jdou dopředu. Pán od pípy natřásá svůj břich a že jako klidně. Usedáme i přes dost velkou zimu na terasu. Hodí nám nějaký deky a pivo. Hodní lidí existují. V chatkách máme být až za pár hodin. Snídám utopence. Jdu na záchod a potkám tam mladou holku, co je na brigádě. Ohne se přede mnou a já zase myslím na sex. Je to jak prokletí. Achjo.
Pijeme, klábosíme a ptám se, jak to, že mají teploušci svatbu, co to jako zase je? Ono to jde? Ale ne, jen prostě chtějí udělat pro pár kamarádů akci, že jako budou navěky spolu a tak. Taky trošku hra, ale hlavně důkaz, že láska má mnoho podob. Hele, já myslel, že se rozešli, pohádali, neměli rádi. Nojo, ale vrátili se k sobě, protože zjistili, že bez sebe nemůžou být. To je krásný, jen nevím, jestli jsem ten správnej typ na oslavu vztahu dvou lidí stejného pohlaví. Ser na to, neřeš, bude tam pivo a bude prdel, vždyť kluky znáš. Hm, ale svatební noc jim fotit nebudu. Byli to kamarádi. Teplí kamarádi. To si nevybíráte. Už jsem pochopil, už dávno. Asi jsme byli na tehdejší dobu nějaký osvícený nebo co. Je ale fakt, že se o podobných věcech pořád dokola nikde nemluvilo. Tak jo, dopijeme a jdeme za buzničkama. Dnes nás čeká teplá svatba.
Cestou jsem už navátej, taky máme z konzumu rum. Bludnej kořen, samej bludnej kořen, říkám a prskám mech z huby. Smrdím už i bahnem a zatuchlinou. Řekne mi to Tomáš, když se zdravíme. Oba pánové jsou ve skvělé náladě. Hele, támhle jsou sprchy, chatku máš s Ester, hned vedle holek. Běžím si odložit, půjčím si od Jany ručník a plácnu Ester po zadku. Přijď za mnou. Jenže ve sprše je hrozná zima. A jsem utahanej, tak svoji milou jenom nažhavím a jak nějakej padouch nechám jen tak, usnu během mazlení. Ještě slyším, jak mi šeptá prasárničky do ucha a pak jsem v říši snů. Zdá se mi o svatební noci mých kámošů. Nic moc sen, to vám povím. Jsem trošku vyděšený, když se ve sprchách objeví jeden kluk z Plzně a začne mě kouřit. Uff, probudím se, zlatá Ester, kdybys věděla, jak rád tě vidím. Vybouchnu, protože jsem mladej a plnej touhy.
Tulí se a je vláčná. Po hodině se vrátí s pivem a špekáčkem. Po studenu, dívá se mi do očí a konečně se dočká. Řekni, že mě miluješ, šeptá, ale já nemůžu. Jsem fakt blbej. Beru si čistý triko, co mi vzali s sebou. Žádný kraviny, obleky, jenom dlouhý stůl ve stodole, na něm milión dobrot, pivo a kytary. Je nám líto, že tu nemůže být s námi Sabath, ale srdíčko mu nedovoluje. Původně měl být oddávající, ale nakonec je to Venca. Nejdřív chtěli mě, ale po tom snu jsem byl ještě trošku otřesený. Venca ale mluví krásně, určitě bych to lépe nezvládl. Vzpomíná, jak je potkal poprvé, jak jsme si z nich dělali prdel, protože se o teplých vůbec nikde nemluvilo. Tomáš doslova září a Buddha dokonce pláče. Jste kámoši, máme vás rádi vy kurvy. Buďte pořád takoví, jací jste. Na nic si nahrajte a hodně štěstí.
Rozbíjí se hrnec, dělají se všechny zvyky, jako u obyčejný svatby. Pak se zpívá, chlastá jako duhy a hraje na kytary. Když o tom tak přemýšlím, tak bylo super, že tam nebyli nasraní strýčkové, ale nepřející babičky. Bylo to normální, děsná sranda. Prostě a jednoduše, chtěli jsme lidem, co patřili do naší party, udělat radost. Absolutně nezištně. Hele a přemýšleli jste někdy, kdy něco podobného udělal někdo pro vás? Památná věta, kterou opakuji dodnes, zazněla pozdě večer. Ožralý Venca stojí na stole proti našim svatebčanům. Hele, mě je úplně jedno, jestli je někdo bílej, černej, teplej, ale hlavně to nesmí bejt debil. A vás mám rád. Pak spadl ze stolu a když se pokoušel znovu postavit na nohy, tak se zeblil jako kůň. Beru ho k potoku, co se vlévá do Mácháče. Blábolí, ale je milej. Jsem mezi svými, mezi kámošema, co si přát víc?
Chtěl bych Esterce trošku vynahradit zkažené odpoledne, ale místo toho piju s holkama a teplouškama rum. Kecáme a pak usnu ve stoje. Normálně mě to sundá jak nějakýho rusáka. Padnu, odtáhnou mě do postele a mám zase divoký sny. Tentokrát ale normální. Ráno je mi blbě, musím vyrazit do Plzně. Obejmu kluky ušatý, oni mi poděkují a já zase jim. Bylo mi tu s vámi krásně. Kdyby byl všude svět takovej jako tady, bylo by to hrozně fajn. Vůbec nikam se mi nechce. Dívám se z okýnka, na uších sluchátka. Každej má někoho. Jen já jsem sám. Ona to tedy není tak úplně pravda, ale já se cítím děsně opuštěnej. Závidím klukům, že se našli, že mají někoho, komu se můžou svěřit. S kým vstávají, usínají a s kým se můžou smát. Už ze mě není divokej mladej metalista, ale víc o věcech přemýšlím. Někdy možná až moc. V Plzni jsem ve čtyři odpoledne. Dopotácím se do postele a spím až do rána. A je mi úplně jedno, že se na koleji zrovna zase někde slaví život.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):