1971, Albatros (ČR)
Šel jsem ze školy a byl jsem naštvanej, že mě nikdo nechápe. S klukama jsme se bavili o přestávce o indiánech a všichni fandili bělochům. Že prý jsou rudý kůže děsně brutální, berou skalpy a chtěli by mě vidět, jak bych vydržel jejich mučení. Přišel jsem domů, flákl taškou do kouta a řekl, že jdu ven. Nechtěl jsem nikoho vidět a zalezl hluboko do lesa. Děda mi doporučil další knížku ze řady KOD. Spousta dobrodružství, Vinetou, Petrolejový princ, Černý šíp, Černý mustang a mnoho dalších. Jenže tentokrát je to úplně jiné. Tekumseh byl první knížkou, která byla víc reálná, surová a temná. Víc podle pravdy. Ono to totiž bylo jako vždy. Na obou stranách jsou dobří i špatní lidé. A tenhle indiánský náčelník byl opravdovou postavou, která spojila několik kmenů dohromady.
Dívám se na ilustrace pana Vraštila, původně dřevoryty a připadám si opravdu jako v Americe. Kolem se potulují osadníci, vojáci i hrdí indiáni. Tekumseh není tak romantický, postrádá patos Mayovek. Možná právě proto se tahle řada nestala tolik slavnou. Je v ní totiž i bolest, strach a smutek. Mám týden dovolenou a děti jsou ve škole. Manželka v práci. Vyspal jsem se jako král a další knížka je někde na cestě. Sahám proto pro Tekumseha, chci si jako u minulých knížek vyzkoušet, jestli na mě bude fungovat i po letech. Čtu stejně jako když jsem byl malý jedním dechem. Sice mi nějak uniká, proč právě Němci umí tak krásně psát o Divokém západě, ale to nechám na jiných.
Možná byl pro mě tenhle náčelník víc sympatický než Vinetou, protože mi víc připomínal knížky od dědy o skautech, o vodácích. Dva divoši a vůbec vše od E. T. Setona jsem miloval a četl ještě dřív než KODky. Ty jsem dostal až později, prý je v nich moc krve (to bych chtěl vidět dnešní rodiče, které nechají děti koukat na tablety, kde je během úvodních titulků patnáct mrtvol). Tekumseha jsem hltal stejně jako Jacka Londona, Julese Verna. O těchto pánech ale možná až někdy příště. Pamatuji si náčelníka Horského lva připraveného ke skoku nebo také Zářící hvězdu velmi dobře. Třeba jeho hod nožem při jednání s bělošskými generály, kterým tímto činem ukázal, jak je jeho lid silný. Zabil před nimi bleskurychle myš. Chtěl jsem do divočiny, spát pod širákem, lovit bizony, najít si jednou nějakou squaw, mít s ní kupu dětí. Vlastně se mi to svým způsobem povedlo.
Děti mám v pubertě a berou je úplně jiné knížky. Řeknu vám ale jedno, je to škoda, připadají mi trošku ochuzené o zážitky, které nejsou jen o napětí a soubojích, ale také o cti, zradě, o kamarádství. Možná jsem starej boomer a asi fakt jo, protože jsem se po několika kapitolách zasnil a vzpomínal. Je Silvestr před čtyřiceti lety. Rodiče připravují večírek a mě je to jedno. Jsem ještě moc malý na alkohol a celou noc mě ruší hluk. Sedím v pokoji a čtu si jako o závod. V televizi nedávají nic, stejně jako teď a rachejtle mě nechávaly vždy chladnými. Pohladím psa, otočím stránku a pak poprosím mámu o kakao. No neměl jsem hezké dětství? Druhý den, prvního ledna, jsem šel s kamarádem do lesa a pohřbili jsme tam jak indiáni nůž, rybičku. V knížce totiž takhle nechávali vyzrát železo v zemi. Jenom jsme na jaře zapomněli, kde jsme nůž zakopali. Smějeme se tomu dodnes a pořád si říkáme, že se tam musíme někdy znovu vydat.
Tekumseh je hodně napínavá knížka. Autor si o indiánech nastudoval spoustu informací i historických faktů. A zároveň to není jen suché pojednání. Bavilo mě ji číst i po letech. Byl jsem zase znovu malý kluk. Jen jsem se trošku styděl, aby mě rodina neviděla. Pořád čtu samé detektivky a nebo staré dobré sci-fi a najednou KODku? No ale vždyť na tom vlastně není nic špatného. Jsou vánoce a dnes dokonce Silvestr. Tahle roční doba vyloženě vybízí ke vzpomínkám. Dostal jsem spoustu knih pod stromeček, ale trošku si je šetřím. Až zase začne práce a kolotoč stereotypů. Zatím CHCI BÝT malej kluk, řádný člen kmene Šavanů. KODky byly prostě skvělý. Pro nás, smráďata ze sídliště, určitě. Naši otcové ještě žmoulali staré Rodokapsy, no a my už měli vázané knížky s pevným hřbetem. Tak mě tak napadá, až pojedu příště zase na chalupu, zůstanu na půdě asi o trošku déle. Jednak musím sehnat druhý díl Tekumseha a jednak určitě objevím nějaký další poklad. Navíc, stejně jsem od malička v něčem tak trošku indián:)).
Přeji vám, aby byl Nový rok co nejlepší. Aby se vaše knihovna pořádně rozrůstala jen o samé dobroty. Ať vám k tomu hraje skvělá muzika. No a samozřejmě také pevné zdraví, bez toho bychom si nemohli číst a poslouchat hudbu. Děkuji za přízeň, jste skvělí!
AŤ VAŠE KROKY PROVÁZÍ MANITOU!
------------------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: