Mikulášovy patálie - René Goscinny & Jean-Jacques Sempé
1973 (1964), Albatros (ČR)
Když jsem minulý týden psal o Knoflíkové válce, říkal jsem si, jestli čtenáře našich stránek trošku nepopudím. Máme tu spoustu ohavných death metalových alb, zaobírajících se různými nechutnosti a najednou dětskou knížku. No považte! Jenže vaše ohlasy byly natolik pozitivní, že jsem si vzpomněl ještě na několik výtisků, ke kterým se hrozně rád vracím. Koneckonců máme advent a třeba vybíráte i vy nějakou tu knihu pro své děti. Mikulášovy patálie jsem doslova hltal. Opět to byl můj skvělý děda, který přesně vystihl, co se bude malému klukovi líbit. Pochopil, že v tomhle věku musí být příběh poutavý, veselý, musí v něm být trošku toho malého darebáctví. Mikuláš je prostě skvělý.
Konkrétně tohle vydání je po okraj našlapáno vtipnými historkami. Mikuláš je prostě kluk, kterého by chtěl každý otec. Jednoho takového taky doma mám a byl jsem až překvapen, že i po tolika letech knížka funguje i na dnešní děti. Ono totiž ze všech stran útočí brutalita, krev, sex a je hrozně těžké tomu odolat. Obrazovka je přeci jen přitažlivější. Jenže pak je venku ošklivo a hry omrzí. Knížku musíte nabízet opatrně, vzhledem k věku. Ony jsou v tomhle současné děti trošku opožděné (v něčem jsou zase hrozně napřed). A tak jsem si dal taky jednu dávku a za sobotu přečetl knížku jedním dechem. Hele, smál jsem se i po letech. Tvrdím to pořád, on francouzský laskavý humor býval vždy hodně podobný našemu, českému. Je to obrovská porce radosti. Navíc, člověk taky chvilku řeší něco jiného, než hovadiny, co máme všude kolem.
Líbily se mi i oba filmy, v každém hrají jiní kluci, ale třeba tatínek je úžasnej, o mamince ani nemluvím. Takhle nějak jsem si vše představoval i v křesle pod lampičkou, když jsem se uculoval, někdy smál nahlas a hodně často zamýšlel. Ono napsat podobnou knihu musí být hrozně těžké. Trošku jsem Mikulášovi a jeho kámošům záviděl. My měli jen sídliště a na Staré město jsme nesměli, protože u nás tahle oblast patřila lidem, o kterých se dnes snad ani nesmí psát. Na Mikulášových patáliích se mi líbí nadhled, ten krásný dětský svět, ze kterého bychom si měli všichni začít konečně pořádně brát inspiraci.
Když člověk dospěje, ztratí totiž spoustu základních obyčejných instinktů. Zjistí, že svět není jen dobrý nebo zlý, ale musí se začít svým způsobem přetvařovat. To děti neumí, jsou naivní, ale čistí, nepopsaní. Je dobré číst podobné knížky i v dospělosti, protože pak možná občas pochopíte, proč se vaše ratolest rozčiluje, kroutí hlavou nad vaší trapností a zbytečnými starostmi. Je dobré a osvěžující se na svět podívat i jejich očima. Já vím, my máme zodpovědnost apod. atd. Ale zkusme si taky jen tak pokecat, udělat nějaké blbosti a něco zakázaného, případně si prachobyčejně hrát. Najednou zjišťuji, že se učím od Mikuláše i od svých dětí, které mě v pubertě pořád nádherně školí.
Poslední roky nechápu současný trend neustálého nadávání na vánoce. To jako fakt? Stres? Tma? Proč? Jaký si to uděláš, takový to máš. Mám nakoupeno už třicet knih. Pro manželku, pro syna, babičky, pro sebe (no protože on by mi je nikdo nesehnal:))). A neskutečně se těším, až se bude pod stromečkem rozbalovat. Mikulášovy patálie jsem v tomto vydání sehnal v jednom antikvariátu v Liberci a jsem hrozně hrdý, že budeme mít doma právě takovýto kousek. Vyloženě sběratelská záležitost. Už se těším, až si sedneme a probereme znovu všechny příběhy. On je totiž ten Mikuláš správnej raubíř. Abych pravdu přiznal, tak mi dneska podobní hrdinové trošku chybí. Nadsázka, pokora, kus vobyčejný lásky a spousta dobrodružství, laskavost. Vybodněte se na leštění obrazovek, svět je jinde.
Ještě jsem si přichystal jednu knížku. Když už je ten advent a budou vánoce, kdy má být klid a máme se usmívat. Má to něco do sebe a neříkejte mi, že nejste taky naměkko. Přiznávám, že já jo, stejně jako když jsem si po více než 35 letech znovu četl Mikulášovy patálie. Naučily mě kdysi se nebrat tak vážně, naslouchat těm, o kterých mnozí říkají, že jsou blázni. Ani nevíte, jak mě těší, že se vám moje Knižní tipy líbí. Tak to ještě chvilku vydržte. Za pár týdnů se samozřejmě vrátím k detektivkám i sci-fi. Ještě je ale čas, venku je totiž zima a vyhlížím sníh jako malé dítě. Hergot, Mikuláši, to je taková dobrota, ta tvoje knížka.
Opatrujte se a buďte dobří! Přeji příjemné světlo, pevný zrak a spoustu radosti. Jako Mikuláš! Nebo šprt Celestýn, vejtaha Augustýn , Kryšpín (jako takovej jsem fakt byl i já!:))) i ten protiva Polívka!
Z ukázek posuďte sami:
… Nebyl jsem nijak nadšený, když mi maminka řekla, že k nám přijde na čaj jedna z jejích přítelkyň se svou dceruškou. Nemám holky rád. Je to protivné, neumí si to hrát na nic jiného než na prodavačku nebo s panenkou, a pořád to brečí. Já samozřejmě někdy taky brečím, ale vždycky jen z vážných důvodů...
… Večer jsem nedostal moučník, ale to nevadí, Lojzička je správná, až budu velký, vezmu si ji za ženu. Má senzační šupy!
a nejvíc je stejně:
Džosef, fujtajbl darebáku žalobníčku smradlavej!
----------------------------------------------------------------------------------------------
Mikuláš je malý nezbedný kluk s partou kamarádů, kupou bláznivých nápadů a úžasným dětským pohledem na svět.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
