Bylo nás pět - Karel Poláček
1979 (1943), Československý spisovatel
Tak dneska to vypukne co? Mámy budou smažit, připraví cukroví a dětem budou zářit oči. Vždyť vánoce jsou hlavně pro ně. Važme si toho. Přiznávám, já svátky miluju. Máme je poslední roky hrozně hezké, vyloženě si užíváme, že jsme, že jen tak vegetujeme, vyprávíme si. Je klid, pohoda. A k tomu patří dobrá knížka, co říkáte? Už moje babička byla schopná vyběhnout do města, když zjistila, že děda nekoupil žádnou knihu. Pod stromečkem musí nějaká být. Bylo nás pět jsem dostal, když mi bylo řekněme sedm. Je to srdcovka. Neskutečný dílo a jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Karel Poláček měl hodně těžký život a tak je až s podivem, jaké byl schopný sepsat dílo. Milé, laskavé, klukovsky rošťácké. Někde jsem četl, že knihou vlastně vzpomínal na hezké chvíle, když byl malý. A kolem zuřila válka.
Když je ten Štědrý den, doporučuji si nalistovat, jak probíhali vánoce u Bajzů. Víte co je zajímavé? Málo dárků, neřku-li? Ony dřív ty vánoce fakt nebyly jen o věcech. Samozřejmě ovlivněné křesťanstvím, stejně jako celá naše společnost. Pamatujete si na lesklé oči babiček, když měly děti radost z jejich dárku? Těšíte se na to i dnes? Víte, tyhle svátky jsou hodně o tom, jaké si je uděláme sami. Už dávno jsme rezignovali na nějaký stres. Odpoledne se jde do hospody, dáme nějaké to pivko, pokecáme, pak je táta (já) rozkecaný a vypráví. Puberťáci kroutí hlavou, manželka mi říká, abych se krotil. Těším se jak malej, jak Petr Bajza. Až si dáme večeři, posedíme a pod stromečkem budeme sledovat, jestli jsme se trefili do vkusu.
Na Bylo nás pět si vzpomenu každé vánoce. Protože jsem se k téhle knížce hodně často vracel ve chvílích, kdy mi nebylo úplně dobře, když byl můj brácha kdysi v nemocnici a nemohl sedět u štědrovečerní večeře. Když mi umřela holka, co jsem miloval, když kamarád, když jsem byl zamilovanej po sto padesáté druhé. Zalezl jsem si bokem, do rohu, pod lampičku a znovu hltal všechna dobrodružství. Další dětská kniha, plná laskavého humoru a fantazie. Jako malý jsem chápal víc horečnaté stavy malého Petra a jeho imaginární výlet do Indie, jako dospělý už je tolik nepobírám, přesto sedím a po každé kapitole se dívám z okna. Jo, taky jsme byli malí. Taky jsme byli rošťáci. Tak to má být a tak je to v pořádku.
Mám rád i seriál, pouštím si jej vždy o vánocích, stejně jako nejlepší film na světě - Krakonoš a lyžníci. Jsem stará škola, táta od rodiny a stejně se pořád rád vracím do klukovských let. Protože si myslím, že děti jsou naše budoucnost a vlastně to jediné, co po nás jednou zbude. Knížka je dle mého i nádherně česká, naše, obyčejně zázračná, milá a s obrovským srdcem. Kdo neměl ve svém životě kamarády jako jsou Pepek Zilvar, Čeněk Jirsák, Eda Kemlink, Petr Bajza a Antonín Bejval i ostatní? Někdy sedím na poradě, poslouchám v práci nekonečné plácání jater některých mých kolegů a přemýšlím, kým si byl, když si byl malý? Edou? Postavy jsou v knížce opravdu krásně vykresleny. Lidé byli tenkrát samozřejmě chudí a neměli takové možnosti. Ale na rovinu, nedovedli si některé věci užít víc než my? Poslední roky nad tím často přemýšlím.
Karel Poláček zemřel v koncentračním táboře. Ale o tom zase někdy jindy. Dnes máme být veselí a jsme, protože chceme, protože se máme, protože pokud nebudete, tak s vámi nepromluvím do smrti smťoucí. To si zapište za uši. Psát o knihách je pro mě radost. Dnes vás nebudu dále zdržovat. Běžte za rodinou. Dejte pusu své ženě, obejměte mámu, udělejte někomu radost. Jen tak, aby tenhle svět nebyl tak zachmuřenej a nasranej. Děkuji vám moc za přízeň a užijte si svátky. Třeba najdete pod stromečkem i tuhle knížku. Jen si dejte bacha, ať vám nechytne od svíček jehličí i byt. Pokoj všem lidem dobré vůle. A nepřežírejte se, bude vám blbě a poblijete se. Milujte se a množte se a čtěte!
Jo a abych nezapomněl, jako každý rok přispívám Světlušce. Taky už prd vidím, tak pokud máte chuť, tohle má smysl! Zde odkaz:
ukázky z knihy, které mě dostaly a rozložily na prvočástice:
"Připletla se do toho chumlu krajta tygrovitá a praštila ocasem jednoho ministra. Bylo to jako bejkovcem přes záda, pročež ministr ukrutně zaječel, popadl levorvér a střelil hada do břicha a had křičel žalostným hlasem: Pánové, on mne načisto, ale načisto zavraždil, a já jsem ho jenom trošku pohladil."
"Křesťané oslavují příchod Krista zpěvem, cukráři řevem!"
"A teď mi okamžitě sežeň borůvkovej koláč"
Péťa Bajza: (vypráví) „Tatínek jako každé Vánoce obdržel bačkory a pravil: No to je ale překvapení! A políbil maminku. Maminka obdržela šátek a pravila: Ale to nemuselo být! A políbila tatínka. Já jsem věděl, že dostanu rukavice a taky jsem je dostal.”
Petr Bajza: (jako vypravěč) „Toto je pan Fajst. Penzista. Předtím byl pokladníkem v záložně a jelikož teď nemá nic na práci, tak otravuje.”
--------------------------------------------------------------------------------------------
Půvabná vyprávění o dobrodružstvích pěti nezbedných chlapců z malého českého městečka, psaná formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy.
Klukovskýma očima viděný rok na maloměstě připomíná všechny sezónní dospělé i dětské zábavy, životní styl i hierarchii obyvatel malého města za první republiky. Kouzelná knížka, napsaná v době okupace, byla zároveň i autorovým posledním dílem a našla velkou odezvu mezi čtenáři všech kategorií.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)