DEADLY STORM STRÁNKY/PAGES

pondělí 29. listopadu 2021

Rozhovor - SULPHUROUS - Žiju death metalem.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Dánska - SULPHUROUS.

Odpovídal M., děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - SULPHUROUS - The Black Mouth Of Sepulchre (2021):

Ave SULPHUROUS! Poslouchám vaši letošní novinku „The Black Mouth of Sepulchre“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?

Zdravím tě, (odpovídá M.)

Jsem úplně unesen úžasnými reakcemi od fanoušků a skvělými recenzemi, které se na nás snáší. Nemyslel jsem si, že toto album bude přijato tak dobře. Takže mám ze všeho velkou radost.

Hráli jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul druhou skladbu „Shadows Writhing like Black Wings“.

Ne, nemáme. Sulphurous nehráli živě asi 8 let. Takže na tuto otázku nemohu odpovědět, omlouvám se.

Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „The Black Mouth of Sepulchre“? Jak vlastně tvoří/skládají SULPHUROUS?

Materiál, není až tak nový, protože jsem skladby psal mezi lety 2017-2018, nebo tak nějak a jedna skladba je dokonce už z roku 2012. Já skládám vše pro Sulphurous a toto album jsem napsal doma krátce po prvním albu.


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Napsal jsem všechny texty pro “The Black Mouth of Sepulchre”. Textový koncept alba se soustředí na smrt a plíživý pomalý pochod ke konci, v kombinaci s trochou prastaré zloby. Inspiraci jsem našel u různých spisovatelů filozofie, fantasy a básníků. Staré a nové knihy.

Líbí se mi i obal k nové desce. Autorem je můj oblíbený malíř Paolo Girardi. Tentokrát se mu motiv opravdu povedl. Jak jste se dali s Paolem dohromady? A proč právě on? Je obraz malovaný na zakázku nebo jste vybírali už z hotových děl?

Díky, je to opravdu úžasný obraz. Paolo maloval obal mé další kapely Hyperdontia – album “Nexus of Teeth”. Takže jsem ho znal. A jeho práci obdivuji už dlouho. Vlastně jsem začal mluvit s Timem Ketolou těsně předtím, než zemřel. REST IN POWER. Pak jsem mluvil s chlápkem, který dělal rané věci Cruciamentum. Ale jsem rád, že jsem nakonec spolupracoval s Paolem Girardim, protože dokonale vystihl podstatu mé hudby a náladu na desce. Požadoval jsem konkrétní věci a on odvedl skvělou práci. Takže s ním určitě budu znovu spolupracovat.


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

“The Black Mouth of Sepulcher” jsme vlastně nahráli my – kapela na vlastní pěst. T. nahrál své bicí ve svém studiu sám. M.C. který na této nahrávce vypomohl na basu, to také nahrál ve svém domácím studiu. A já jsem nahrál kytary, zpěv a klavír ve studiu, kde také zkouším. Je to stejné místo, kde má Las Ballade své studio, on album mixoval a masteroval. Las odvedl úžasnou práci s touto bestií. Udělal zvuk přesně tak, jak jsme chtěli, bylo to skvělé spolupracovat s mým starým přítelem z Ballade Studia.


Jak si se vlastně dostal k tomu, že hraješ death metal? Z vaší hudby je cítit, že jste i fanoušci pravé smrti! Kdy jsi začal hrát a jakými kapelami si prošel? Co první koncert? Kdo byl tvým vzorem a koho si obdivoval ve svých začátcích?

Začal jsem chodit na koncerty, když mi bylo kolem 9-10 let, když mě můj bratr tahal na punk/hardcore koncerty v Kodani. Později se z toho vyvinula temnější a obskurnější hudba. To samé se mi stalo při hraní hudby. Začal jsem hrát na kytaru v punkové kapele a pak to šlo extrémnějším, rychlejším a démoničtějším směrem. Takže to byla určitá cesta přes různé druhy žánrů, než jsem skončil na správném místě. Tuším, že jsem začal hrát na kytaru, když mi bylo kolem deseti, ale bylo mi kolem patnácti, když jsem si koupil svou první elektrickou kytaru a opravdu začal zkoušet každý den po mnoho hodin. Uhh, chybí mi ty časy. Hehe Myslím, že přechodem od hardcore/punku pro mě byly rané crust/stenchcore kapely z Velké Británie, později kapely jako Bolt Thrower, Morbid Angel, Death a Deicide. Nepamatuji si první koncert. Byl to pravděpodobně koncert mého bratra a sestry, kteří hráli s jejich první kapelou, když mi bylo kolem devíti.


Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Dánska? Pro nás jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?

Dánsko a velká země, hehe, mám pocit, že Dánsko je velmi malé. Ale ano, neustále se objevuje spousta kapel a většina z nich je opravdu docela dobrá. Po mnoho let byla scéna docela mrtvá a nikdo nechodil na koncerty (pouze zarytí fanoušci) a lidé se opravdu nezajímali o turné kapel. Ale naštěstí pro nás, pro kapely, se věci začaly měnit a na většině koncertů je velká návštěvnost, protože lidé chtějí podpořit kapely, vidět jejich show a koupit si jejich merch. To je úžasné. Záleží na tom, o jakou show nebo festival se jedná. Pokud je to show nebo festival, kde si promotéři a bookeři dávají záležet a dobře se o kapelu starají, pak hraji rád. Ale je na hovno, když jste na turné a jeli jste třeba 10 hodin, abyste se dostali na show, kde není nikdo, kdo by vám pomohl se připravit na pódiu, žádné jídlo, žádné pití a žádné místo na spaní. Ale je úžasné, když je to naopak a vy se cítíte vítáni a je o vás dobře postaráno.


S předchozí otázkou se pojí i téma koncertů. Jak jsou na tom s nimi SULPHUROUS? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

Na tuhle otázku za Sulphurous nemůžu odpovědět, protože už nehrajeme živě. Ale můžu odpovědět za své další kapely. Ascendency, Hyperdontia, Night Fever a Taphos, které hrají živě a koncertují, jak jen to jde. Miluji turné a cestování do vzdálených míst, abych hrál před lidmi, kteří nás ještě neviděli. Když nejsem doma se svou rodinou, žiju pro koncerty. Není nic lepšího, než být na turné a vidět svět a hrát skvělé koncerty. Jsem velmi šťastný, že jsem mohl navštívit tolik zemí a zažít tolik skvělých věcí na turné, bez toho by to nešlo.

V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“?

Pokud máš na mysli ”novější” kapely, tak v undergroundové scéně bych možná volil – Dead Congregation a Kaamos. Starší kapely by byly Deicide, Morbid Angel a Nile.


Co pro tebe znamená death metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

Žiju death metalem. Pro mě je to život. Je to rozhodně koníček, ale i mnohem víc než to. Může to být také způsob relaxace, protože death metal doma hraju velmi často a je to skvělý způsob, jak se pobavit, odpočinout si nebo se naladit na skládání. Nevím, kde bych bez toho v životě byl. Pravděpodobně bych měl velmi nudný život, kdybych tohle neměl.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají SULPHUROUS v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit?

Doufám, že vydáme vinyl, hehe. Vzhledem k tomu, že to bylo téměř o půl roku zpožděno. Mimo to si nejsem jistý. Brzy mi vyjdou další dvě desky a jedna další, kde chybí už jen nahrát vokály. Takže to je pravděpodobně to, co mi v příštích několika měsících zabere čas. Poté pro vás pravděpodobně připravím zlověstnější a ohavnější skladby.

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „The Black Mouth of Sepulchre“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! Death metal forever!

Díky… ”Evig Er Kun Døden”

Recenze/review - SULPHUROUS - The Black Mouth Of Sepulchre (2021):

Recenze/review - SULPHUROUS - Dolorous Death Knell (2018):