DEADLY STORM zine: Recenze/review - WOMBBATH

WOMBBATH - Agma

CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Všechny cesty nakonec vedou do pekla. Ale než se tak stane, tak musíte projít tajemnou cestou přes záhrobí. Zbloudilé duše nemrtvých, které nemohou ani na jednu, ani na druhou stranu. Smrt se usmívá, Satan kývá nadšeně hlavou. Nedivím se, i já jsem velmi spokojený. Poslouchám totiž novou desku mé oblíbené švédské kapely WOMMBATH. Kobka s jejich jménem vydala další svědectví z onoho světa. Charakteristické mrazivé melodie, zničující bicí, nálady přesně znázorňující, co se s vámi stane po smrti.

"Agma" je trošku jinou nahrávkou, než jsme od kapely zvyklí. Přijde mi pestřejší, chladnější, démoničtější, rozmanitější. Je až překvapivé, že si i po tolika letech (vznik skupiny se datuje do roku 1990) zachovává svěžest a mají spoustu nápadů. Našel jsem si zde vše, co mám na death metalu rád - silné melodie, devastující pasáže i neurvalost a rebelii.

Desku jsem si nejvíc stejně užil vždy ráno, cestou do práce, která vede kolem starého hřbitova. Přidával jsem neustále hlasitost, aby mě hudba bolela, chtěl jsem tančit na hrobech spolu s démony, kteří posedávali na hřbitovní zdi a volali na mě. Ze skladeb je neskutečně cítit, že byly nahrány s radostí a zkušenostmi. Nikde nic nechybí, nikde nic nepřebývá. Je tu jen starý švédský death metal, zahraný jak z partesu (do smrtící hry vás uvede již obal, který měl na starosti skvělý Juanjo Castellano). Navíc je přidána spousta zajímavých momentů v mnoha odstínech černé. Z alba je cítit i určitá melancholie, vlastní rukopis a ochranná známka v podobě velkého množství temné energie. Jsem rád, že jsem si na jednu ze svých toulek záhrobím vzal právě nahrávku "Agma". Zdravím se se svými předky, potkávám kamarády, kteří už nejsou mezi námi. Jsem tu doma, v chrámu nekonečné smrti. Cítím se v podzemí s WOMBBATH opravdu dobře. A vůbec mi nevadí, že je deska dlouhá. Dobré muziky není nikdy dost. Už nesou další tělo, rakev se otvírá. Vítej mezi námi, napij se a bedlivě poslouchej, máme totiž co do činění s hudbou, která je zahraná od srdce. Ledová, tradiční, nekompromisní, přesně jak to mám rád. Mimochodem, pasáže s violou jsou skvělé, ono vlastně celkově bych se nebál napsat, že je "Agma" v rámci stylu progresivním albem. Devastující symfonie smrti!

pro fanoušky: Carnage, Grave, Entombed, Gatecreeper, Revel In Flesh, Heads For The Dead, Hypocrisy, Edge of Sanity, Desultory

Asphyx says:

All roads eventually lead to hell. But before that happens, you must walk a mysterious path through the grave. The lost souls of the undead who cannot on either side. Death smiles, Satan nods enthusiastically. No wonder, I'm very happy too. I'm listening to a new album by my favourite Swedish band WOMMBATH. The dungeon with their name bore another testimony from the other world. Characteristic freezing melodies, destructive drums, moods showing exactly what will happen to you after death.

"Agma" is a slightly different record than we are used to from the band. I find it more colorful, cooler, more demonic, more diverse. It is surprising that even after so many years (the formation of the group dates back to 1990) it retains freshness and they have a lot of ideas. I found here everything I like about death metal - strong melodies, devastating passages as well as rudeness and rebellion.

I still enjoyed the board the most every morning, on the way to work, which leads around the old cemetery. I kept turning up the volume to make my music hurt, I wanted to dance on the graves with the demons sitting on the cemetery wall and calling to me. It is incredibly felt from the songs that they were recorded with joy and experience. Nothing is missing anywhere, nothing is left anywhere. There is only old Swedish death metal, played both from the party (the cover, which was in charge of the great Juanjo Castellano, will introduce you to the deadly game). In addition, a lot of interesting moments are added in many shades of black. The album also shows a certain melancholy, its own handwriting and a trademark in the form of a large amount of dark energy. I'm glad that I just took the recording of "Agma" for one of my wanderings through the grave. I greet my ancestors, meet friends who are no longer with us. I am here at home, in the temple of endless death. I feel really good underground with WOMBBATH. And I don't mind at all that the record is long. There is never enough good music. They are already carrying another body, the casket is opening. Welcome among us, drink and listen carefully, because we are dealing with music that is played from the heart. Icy, traditional, uncompromising, exactly as I like it. By the way, the viola passages are great, in fact I wouldn't be afraid to write that "Agma" is a progressive album in terms of style. Devastating symphony of death!

for fans: Carnage, Grave, Entombed, Gatecreeper, Revel In Flesh, Heads For The Dead, Hypocrisy, Edge of Sanity, Desultory

about WOMBBATH on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - WOMBBATH - Tales of Madness (2020)

Recenze/review - WOMBBATH - Choirs Of The Fallen (2020)

Rozhovor - WOMBBATH - Hrát death metal staré školy je pro nás naprosto přirozené.

Interview - WOMBBATH - Playing old school death metal falls naturally for us.

Recenze/review - WOMBBATH - The Great Desolation (2018)

Recenze/review - WOMBBATH – Downfall Rising (2015)

Minirecenze/minireview - WOMBBATH / REVEL IN FLESH - Dragged into the Obscure (2016)

Wombbath are:

Håkan Stuvemark: Guitar

Jonny Pettersson: Guitar, Vocals