DEADLY STORM zine: Recenze/review - OPHIS

OPHIS - Spew Forth Odium

CD 2021, F.D.A. Records

for english please scroll down

Rozhrneš listí a lekneš se. Je sychravo a její oči jsou prázdné. Setkání se smrtí bývá vždy těžké a bolestivé. Neznal si ji, ani nevíš, kdo by to mohl udělat. Přesto se díváš do kraje a slyšíš její šepot. Naříká nad svým osudem, pláče a bojí se. I když je už dávno na druhé straně. Posloucháš novou desku německých doom metalistů OPHIS a náš přechod na onen svět je tím pádem méně bolestivý.

Kapelu sleduji od jejich počátků. Jejich alba jsou pro mě vždy soukromou záležitostí. Pokaždé se zavřu do pokoje a čtu si nějakou dobrou knihu. Temnota, chlad, beznaděj a nekonečný smutek. Někdy na člověka padne splín a musí zklidnit svoji mysl. Odejít do země stínů, s dívkou, jejíž pohled je dávno mrtvý.

Poslouchám dál a říkám si, jak se kapele zase povedlo znázornit nihilistické nálady podzimních dní. Umět hrát doom metal je svým způsobem dar. Musíte jej mít v sobě, v krvi. Příliš nevěřím, že se dá naučit. Na výrazu hodně záleží a OPHIS jsou neskutečným způsobem uvěřitelní, silní, tajemní, magičtí, záhadní. Pokud máte rádi tvorbu skupin jako MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, ASPHYX, MOURNING BELOVETH, ATARAXIA, ANHEDONIST, THORR´S HAMMER, mohla by se vám líbit i deska "Spew Forth Odium". Němci hrají doom metal klasického střihu, bez zbytečností. Sází na silné melodie, na motivy, které vás opravdu zavedou na podzimní hřbitov. Nekonečná mlha, vzduchem zní ostrý riff. Líbí se mi zvuk nahrávky, obdivuji obal. Ano, opět se jedná o dílo, které mě zasáhlo přímo do srdce. Usadilo se v mé hlavě, ve vnitřnostech. Jako nějaká stará choroba, která tlela v opuštěných kobkách. Někdy je mi smutno a vlastně ani nevím proč. Možná proto, že svět kolem mě je až moc rychlý a nehodím se do něj. Jsem starý pes, který se čím dál tím raději zavírá do pokoje s dobrou knihou a hudbou, která má v sobě vnitřní sílu. Jako bych se díval na převalující se řeku Styx. Platím za převoz svojí duší. Krása smutku, krása nicoty, krása samoty. Dokonalá death doom metalová definice utrpení!

Asphyx says:

You will scatter the leaves and be frightened. She is dry and her eyes are empty. Meeting death is always difficult and painful. You didn't know her, and you don't know who could do it. Yet you look at the region and hear its whispers. He moans over his fate, cries and fears. Although it's been a long time on the other side. You are listening to a new record by German doom metalists OPHIS and our transition to the other world is therefore less painful.

I've been following the band since their beginnings. Their albums are always a private matter for me. I always lock myself in a room and read a good book. Darkness, coldness, hopelessness and endless sadness. Sometimes a spleen falls on a person and he has to calm his mind. Go to the land of shadows, with a girl whose gaze is long dead.

I continue to listen and wonder how the band managed to portray the nihilistic moods of the autumn days again. Being able to play doom metal is a gift in a way. You must have it in you, in your blood. I don't really believe it can be learned. Expression matters a lot, and OPHIS are incredibly believable, powerful, mysterious, magical, mysterious. If you like creating bands like MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, ASPHYX, MOURNING BELOVETH, ATARAXIA, ANHEDONIST, THORR´S HAMMER, you might also like the album "Spew Forth Odium". The Germans play doom metal with a classic style, without unnecessary. He relies on strong melodies, on motifs that will really take you to the autumn cemetery. Endless fog, a sharp riff sounding through the air. I like the sound of the recording, I admire the cover. Yes, again, it is a work that struck me right in the heart. It has settled in my head, in my entrails. Like an old disease that wandered in abandoned dungeons. Sometimes I'm sad and I don't even know why. Maybe because the world around me is too fast and I don't fit into it. I am an old dog who prefers to close himself in a room with a good book and music that has inner strength in it. It's like looking at the rolling Styx River. I pay for the transport of my soul. The beauty of sadness, the beauty of nothingness, the beauty of loneliness. The perfect death doom metal definition of suffering!