Rozhovor s legendární death metalovou kapelou z USA - NUNSLAUGHTER.
Odpovídal Don of the Dead (bass, vocal), děkujeme!
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Recenze/review - NUNSLAUGHTER - Red Is the Color of Ripping Death (2021):
Ave NUNSLAUGHTER! Zdravím do katakomb a děkuji moc za vaše nové album „Red Is the Color of Ripping Death“. Já si desku neskutečně užívám. Jak říká jeden můj kamarád, to je starej prašivej metal, u kterýho ti budou vždycky šlehat ze zadku plameny! Je to po dlouhé době dlouhohrající album z vaší strany. Jak deska vznikala a jak jste si nahrávání užili? Změnili jste nějak přístup oproti minulosti?
Toto album vzniklo rychle a snadno. Máme velmi hezkou zkušebnu, která je zároveň studiem, takže tvorba rychlých ukázek riffů nebo skladeb je velmi snadná. Měli jsme nějaké staré nápady, které jsem chtěl rozvinout, ale většina složeného pochází od této aktuální sestavy. S Tormentorem hrajeme spolu asi 7 let a on má skvělý smysl pro to, jak by NunSlaughter měli znít. Veškeré nahrávání, mixování a mastering zvládl sám, takže nebylo mnoho lidí s odlišnými představami. To je největší rozdíl oproti starším nahrávkám.
Je to už šest let, co mezi námi není bubeník Jim Sadist. Já jsem jeho hru na bicí měl hrozně rád. Podle mého byl on jedním z poznávacích znamení NUNSLAUGHTER. Pod novinkou je podepsán již nováček Wrath. Jak jste se dali dohromady a proč právě on? Muselo to pro něj být velmi těžké, nastoupit po Jimovi. Ale myslím, že se své role ujal velmi dobře. Byli jste nuceni změnit způsob nahrávání?
Wrath je velmi dobrý bubeník. Několik let skládal a vystupoval s Tormentorem v jiných projektech, než byl požádán, aby se připojil. Chápal, že při převzetí postu po Sadistovi může dojít k určitým reakcím, ale řekl, že se toho úkolu zhostí. Má výjimečný vztah k vystupování a dokáže se rychle přizpůsobit. Není to jen bubeník, ale také baví lidi a nás. Je to dobrý chlap a výborný muzikant.
Mně se na novince hrozně líbí zvuk. Ono všeobecně jsou NUNSLAUGTER v tomhle směru zárukou kvality. Podepsán je pod ním Tomentor (Noah). Znamená to, že poslední roky je zvuk kompletně v rukou kapely? Jestli se nepletu, tak dřív jste ale nahrávali jinde?
Noah pracoval s NunSlaughter za posledních deset (možná více) let na různých úrovních. Někdy jen nahrával a někdy taky míchal a nebo masteroval. Po mnoho let jsme mohli nahrávat s kýmkoli a kdekoli a různá kvalita zvuku to ukazuje až příliš dobře. Nemáme budget od vydavatelství, takže všechny nahrávky platím já. Bez ohledu na mou pracovní situaci musím více či méně pokrýt náklady spojené s nahráváním.
Dalším poznávacím znamením vaší kapely jsou i obaly. Motiv k „Red Is the Color of Ripping Death“ se mi tak líbí, že jsem si musel objednat i tričko. Teď je někde na cestě nad oceánem. Budu zase jednou za fešáka! Kdo je autorem obalu a jak souvisí motiv s tématem alba?
Oním umělcem je Guang Yang. Oznámil jsem mu, že chceme rohy, oheň, obracené kříže a krev. Rozhodl se vzít ikonický obraz Michelangela a spárovat jej se satanskými výjevy. Myslím, že obal vyšel velmi dobře a sedí k NunSlaughter.
V textech se zaobíráte satanismem, antikřesťanstvím, smrtí. Dalo by se říct, že se jedná o klasická metalová témata. Vy je ale umíte podat tak, že mě baví je poslouchat. Kdo je autorem textů a jak vznikají? Kde pro ně berete inspiraci?
Napsal jsem většinu textů, ale Tormentor napsal Annihilate the Kingdom of God a Red is the Color of Ripping Death s mým drobným přispěním. Je to sám o sobě velmi dobrý textař a velmi nápomocný, pokud jde o frázování. Trochu se s ním radím a opírám se o něj a právě to vdechuje skladbám život. Stále jsem hluboce zakořeněný ve starověké tradici, satanismu a čarodějnictví. Tady čerpám inspiraci a proto si myslím, že texty pro NunSlaughter by se neměly a nebudou měnit.
Hrozně dlouho mi vrtá hlavou, proč vlastně máte tolik splitek? Připadá mi, že snad každou chvíli vydáváte nějaké EP, split, kompilaci. Přiznám se, že už v tom mám trošku chaos. Musí to být hrozně náročné organizačně. Navíc vydávat v dnešní době fyzické nosiče se snad ani nevyplatí. Nebo ano? Jaký nosič máš nejraději ty? Jsou to kazety? Vinyl? CD a nebo máš hudbu v mp3 v telefonu?
Většina sběratelů má s NunSlaughter divoké časy. Nabízíme všemožná média, vždy je pro mě vášní vydat něco, co se lidem bude líbit. Mými osobními favority jsou 7" a zejména split 7". Je to způsob, jakým se kapely spojují a lidé slyší 2 kapely za cenu jedné. V posledních letech jsou 7" ale tak drahé, že nová cesta je stará cesta ... kazety. Vydali jsme tolik kazet a split kazet, které jsem ztratil. Mám v telefonu digitální hudbu a při práci poslouchám CD z počítače, ale nic není tak uspokojivé, jako když si sednete a pustíte si desku.
Když jste v roce 2014 jeli turné po Evropě (se zastávkou na OBSCENE EXTREME), byl jsem zrovna nemocný. Hrozně mě štvalo, když pak kamarádi vyprávěli, jak se jim vaše vystoupení líbilo. Nechystáte nové turné pro podporu novinky „Red Is the Color of Ripping Death“? Jak jste na tom teď vůbec s koncerty a jak vás ovlivnila pandemie covid?
Máme naplánované evropské turné na rok 2022, ale vzhledem k tomu, že pandemie je stále v kurzu, nikdy si nemůžeme být jisti, že k němu dojde. Pokud země zavřou své hranice, nemůžeme dělat nic. Covid nám pomohl album dokončit, ale brání nám v jeho podpoře pořádnými koncerty a turné. Covid mě osobně vzal přátele a rodinu. Dalo mi to větší pocit naléhavosti dělat v životě věci, které chci, aby se staly. Doufejme, že to nebude trvat mnoho dalších let.
Jste už pamětníci, historie NUNSLAUGHTER sahá až ke konci osmdesátých let. Jak se podle tebe undergroundová scéna změnila? Jak tě ovlivnily moderní technologie jako muzikanta? Co fanoušci? Musel si nějak změnit svůj přístup i ty? Já mám někdy pocit, že jde spoustě lidem spíš o to, se s kazetou vyfotit a dát to na fuckbook, než že by ji doopravdy poslouchali.
Underground už není takový underground, jakým kdysi býval, ale takový už je život. Věci se ne vždy mění k lepšímu, ale mění se. Už to není tak osobní, ale zase je snazší psát a komunikovat s lidmi z celého světa. Technologie pomohla NunSlaughter a mnoha kapelám získat pořádnou nahrávku za mnohem méně peněz, než mohla poskytnout 80. léta. Nesnažil jsem se změnit náš přístup, ale jsem si jistý, že se v mnoha ohledech změnil. Jim Sadist vždy říkal: „Příliš mnoho kapel a málo fanoušků“. Byl jsem metalovým fanouškem, než jsem se začal považovat za muzikanta.
Když už jsme u těch sociálních sítí. Mně se třeba pravidelně stává, že nám naše stránky blokují. Třeba na dva měsíce, kvůli nakreslené bradavce na obalu black metalové kapely. Jaké máte zkušenosti s cenzurou vy v NUNSAUGHTER? Na vašich deskách taky nejsou zrovna růžoví králíčci:). Zažil jsem za svého dětství socialismus a cenzura je dnes snad ještě horší.
Nejpozoruhodnější bylo, když jsem se pokusil zaregistrovat název NunSlaughter. To vláda USA zamítla na základě „Násilí vůči náboženským osobnostem“. Od té doby je to vyřešeno. Náš Hells Unholy Fire byl stažen z obchodů v Německu kvůli scéně znásilnění na zadní straně původního alba. Naše jméno bylo také změněno v tisku a na štítcích. Třeba jako Sun Slaughter, NoneSlaughter, atd.. Hloupá cenzura v USA.
Jsem starej pes a tuhle otázku si vždycky hrozně užívám. Jak si se dostal vlastně k muzice? Kdo byl tvým vzorem? Jaký byl tvůj první koncert? Jak se dali NUNSLAUGHTER kdysi dohromady? Zavzpomínej pro nás prosím.
Už v útlém věku jsem slyšel Kiss. Líbila se mi ta prezentace a nápady, a tím začala moje fascinace hudbou. Můj vůbec první nákup LP byl “Double Platinum”. Nevěděl jsem, že je to kompilace, ale líbil se mi obal a 2 LP stálo 8,88 $, což pro mě bylo hodně peněz. Koupil jsem ho v obchoďáku v obchodě jménem ‘’Zares”. Můj první koncert, který jsem zaplatil, byl Ozzy/ Motley Crue a Waysted. Vyšlo mě to na 13 dolarů a nemohl jsem uvěřit, jak skvělá show to byla. To bylo 1983 nebo 1984 Bark at the Moon tour. V roce 1985 jsem ve škole potkal kluka, který mi vyprávěl o undergroundové hudbě, dal mi nějaké kazety a řekl mi o obchodu s deskami, do kterého jsem musel jít. Byl to Eides v Pittsburghu, PA a tehdy tato odysea skutečně začala. Poté jsem narážel na letáky punkových a metalových akcí a začal na ně chodit s několika přáteli. Potkal jsem se s Tedem Williamsem z Dream Death a ten mě pozval na setkání se starším Davem, kteří byli všichni v kapelách. Nakonec jsem se já a moji přátelé rozhodli, že chceme hrát death metal, protože v oblasti Pittsburghu nebyly žádné kapely, které by hrály tento druh hudby. Řekl jsem to Tedovi a on byl natolik “cool”, že mi dal svou basu, abych mohl být basákem v naší nové kapely. Tou kapelou byl NunSlaughter.
Pořád si i po těch všech letech poslechu metalu myslím, že je vždycky hrozně poznat, pokud jej kapela hraje srdcem. Z NUNSLAUGHTER ten pocit pořád mám. Co pro tebe hudba znamená? Je pro relaxem, životním stylem? Jak bys definoval svůj vztah k muzice?
Hudba je pro mě uměleckým uvolněním i katarzí. Vzdělalo mě to v historii a fungování světa. O lidskosti a naší hlouposti s náboženstvím. Je to jako dýchat. Málokdy na to myslím, protože hudba je v mém životě všudypřítomná a bez ní bych zemřel. Neposlouchám jen metalovou hudbu, ale mnoho forem hudby. Pomáhá mi to stát se dobře zaobleným člověkem a muzikantem.
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si jej. A víš co? Jdu si „Red Is the Color of Ripping Death“ znovu pustit. A to pořádně nahlas. Těším se, až mi zase budou „ze zadku šlehat plameny“! Přeji vám jen vše dobré a ať se vám daří i v soukromí. NUNSLAUGHTER rules!
Díky kamaráde! ‘’METAL IS DEATH DEATH IS METAL NUNSLAUGHTER DEATH METAL.’’
Recenze/review - NUNSLAUGHTER - Red Is the Color of Ripping Death (2021):
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: