Germania - Harald Gilbers
2016 (2013), Garamond
Když jsem kdysi dávno chodil na civilní službu, tak jsem míval často sny, jako bych byl přímo ve válce. Zdávalo se mi o tom, že jsem voják a bojuju na východní frontě. Vše bylo neskutečně živé a já přemýšlel, jak se to vlastně stalo. Pátral jsem v paměti, zda jsem neviděl nějaký film, něco, co by mi mé sny vyvolalo. Nikdy jsem na nic nepřišel. Je ale prostým faktem, že mě téma První i Druhé světové války zajímá. Nejsem šílenec v maskáčích, co si po práci hraje na vojáčka, ani nestavím modely lodí a letadel, ale co se týká knih, tak ty si přečtu vždy rád.
Líbí se mi ale i detektivky, obzvlášť ty chladné, syrové. Asi jako každý čtenář mám rád napětí, zápletky, sympatického hlavního hrdinu. Tak a teď si tohle všechno představte dohromady a zasaďte do Berlína ke konci války. Židovský vyšetřovatel, kterého povolají do služby (ano, zde to trošku hapruje, ale máme fantazii, přátelé) Richard Oppenheimer zažívá všechna možná příkoří, jako všichni z jeho národa. Zůstal (i když degradovaný a totálně nasazený) jen díky tomu, že má za manželku Němku. Vraždy jsou šílené, jejich objasnění velmi těžké, náročné. Každý den (někdy i několikrát) je Berlín bombardován. Příběh se mi moc líbil, bylo osvěžující zase po delší době číst něco jiného.
V některých momentech mi kniha připomínala svým tématem skvělého Strašáka: https://www.deadlystormzine.com/2021/04/knizni-tipy-strasak-frank-goldammer-2021.html z Drážďan.
Mrazilo mě, válka musela být hrozná. Pokud jsme ji nezažili, nedovedeme si ji představit a Harald Gilbers si dal za úkol nám vše vykreslit ve velmi reálných barvách. Za sebe mohu s klidným svědomím napsat, že se mu to povedlo na výbornou. Reálie trošku připomínají i vynikající seriál Babylon Berlín, který vám také doporučuji. Je skvěle natočený, stejně jako je perfektně napsána Germania.
Už vím, teď mi to došlo. Možná jsem si vše spojil s vyprávěním svého strýce, který zažil koncentrák v Rumunsku nebo mých drahých tet, které byly jako dvojčata přímo v Osvětimi. Hodně často jsem knížku odkládal a přemýšlel jsem. Jak bylo vlastně možné tolik lidí zblbnout a nechat je páchat taková zvěrstva? Zasadit vraždění sériového (tady bych měl snad jedinou připomínku k překladu - vrah opravdu není masovým, to je jiný termín) do bombardovaného Berlína je samo o sobě skvělý nápad. Už dlouho jsem nečetl příběh, který by byl pro mě tak silný a zajímavý. Dokonce mi někdo říkal, že prý díky přesně popsanému Berlínu, situaci i stavu za války, se uvažuje o zařazení do povinné četby v Německu. Nedivím se, u nás bych to udělal taky. Ono totiž ty vraždy jsou v kontextu doby spíše dalším hnusem v řadě.
Na základní škole se nás vždycky paní učitelka ptávala, jaké ponaučení z knížky máme. Já si jedno odnáším - jak říkal kdysi pan Švejk - proboha nestřílejte, vždyť tu jsou lidi!
Germanii jsem dočetl už před 14 dny. Občas se mi zase začaly zdát sny z války. Zvláštní. Možná opravdu převtělení existuje. Ještě, že jsou to jen představy. O knížce ale pořád přemýšlím, stále se mi určité (spíše takové menší, ale o to víc zajímavé) pasáže vrací. Jsou to momentky, drobnosti, černé a chmurné, které z vyšetřování pana Oppenheimera udělaly vskutku mocný čtenářský zážitek.
Děkuji za pozornost, za kladné reakce, zachovejte si zdravý rozum a opatrujte se! Tak zase za týden.
-----------------------------------------------------------------------------------------
V rozbombardovaném hlavní městě Říše dochází k sérii vražd žen, jejichž zohavené mrtvoly pachatel aranžuje k válečným pomníkům, přičemž všechny oběti mají nějaký vztah k NSDAP. Podle znalce však vrahem není odpůrce režimu, ale naopak oddaný nacista.
Židovský komisař Richard Oppenheimer, kdysi nejúspěšnější vyšetřovatel berlínské kriminálky, je Gestapem znovu povolán do služby. Oppenheimerovi nyní nejde jen o přežití jiných, ale i o své vlastní. Co by následovalo, pokud by případ vyřešil?
-----------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: