Memento - Radek John
(1986), 2014, BETA
Knížka My děti ze stanici Zoo mě zaujala tak, že jsem se v devadesátkách znovu vrátil do knihovny a hledal něco dalšího o drogách. Knihovnice mi tenkrát doporučila Radka Johna a jeho Memento. Byla to zvláštní doba. I u nás, na malém městě, se najednou objevily partičky, které lákaly nové ovečky. Bohužel do toho kdysi spadl i jeden můj kamarád. Nevěděli jsme nic, všechno nové bylo tak přitažlivé. Kolem zuřila svoboda, nadšení z demokracie se nedalo snad ani popsat slovy. Bylo to krásné, ale dole pod povrchem už bublalo zlo. Hodně známých drogám neodolala. Na extrémní muziku se nabalila spousta různých dealerů. Marihuana se kouřila kde to šlo.
A já četl a připadal si trošku jako blázen, protože jsem pil pořád dokola jen pivo a rum. Jasně, že člověk sem tam nechtěl být za trhače party a tak potáhl i něco málo zeleného. Memento je kniha tak trošku i o mém mládí. Syrovém. Vyrůstal jsem na sídlišti, s partou a měl jsem vlastně obrovské štěstí, že jsem uměl vždycky říct ne a někdy to nebylo vůbec lehké. Drogy jsou přeci tak lákavé. Zpočátku legrace, uděláme si dobře. Vzorem nám byly máničky, který pocházely z doby, kdy se na nějaký to fetování zase tolik nehledělo. Můj kamarád vše odnesl neskutečně, viděl jsem v přímém přenosu, co je s člověkem schopen udělat pervitin.
Varoval jsem ho, říkám, přečti si Memento. A on se smál, tenkrát už nafrčený. Prošel jsem si s ním všemi stádii, věřil mu. Věřím i Radku Johnovi. Za trošku radosti nakonec věčné zatracení. To mi jednou řekl u dveří léčebny kámoš a mě se dodnes spousta momentů prolíná právě s četbou téhle knížky. Věřím ji. Není určitě literárně "dokonalá", ale možná právě proto tak dobrá.
Mám rád příběhy ze života, líbí se mi, když mě umí autor přenést přímo do děje. Zajímavé je, že ostatní knihy od Radka Johna mě moc nebavily. Možná ještě Džínový svět. Obě jsem si teď, v době svých retro návratů, znovu přelouskal a musím říct, že se nedivím, že jsem ji tolik prožíval. Drogy jsou neskutečný svinstvo. Znali jsme ze sídliště davy opilců, alkáčů, ale tohle bylo ještě horší. Často o podobných příbězích přemýšlím. Mohli jsme pro kamaráda udělat ještě něco, čím jsme ho mohli zachránit? Litoval toho pak celý život. A jsou to dva roky, co zemřel. Na selhání srdce.
Memento bylo vlastně svým způsobem i mým mementem. Čtivou, zajímavou knížkou, příběhem, který se mé osoby až osobně dotýkal. Je v něm spousta bolesti, lží, strachu, beznaděje. I teď, po více než dvaceti letech, jsem knihu odložil a přemýšlel. Ano, už tenkrát jsem četl dobrou literaturu:)). Pořád je to silný příběh. Osobně doporučuji!
Hele, a až na vás padne splín, bude vám blbě, tak si radši pusťte muziku, jděte se vyřvat do lesa nebo si ožerte hlavu pivem a rumem nad dobrou knihou. Hlavně nedejte na sladký řečičky magorů, co vám chtějí vnutit jed. Děkuji za přízeň a pozornost!
---------------------------------------------------------------------
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, pro něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají po šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze.
V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.
-----------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: