Duna - Frank Herbert
1965, 1988, Svoboda
Budiž omluvou mé mládí, ale ve dvaceti jsem tuhle knížku vůbec nepochopil. Připadala mi děsně nudná, nezáživná. Obdivoval jsem sice autorovu nesmírnou fantazii, ale znáte to. Mládí, člověk u ničeho pořádně nevydrží. Vrátil jsem se zpět až po letech, když jsem viděl v jednom malém kině v Tanvaldu filmové zpracování od mistra Lynche. Vím, teď někdy půjde do kin další, zbrusu nový film, na který se opět neskutečně těším. Ukázky vypadají dobře. Na tlustého červa jsem opravdu zvědavý.
Co mě po letech opět zarazilo, jsou paralely s naším světem. Nedostatek vody, postupné nesmyslné ničení planety na jedné straně, na druhé zase marný a špatně zacílený boj. Sladké řeči politiků, všem jde jen o moc. Kde já jsem tohle všechno jenom viděl? Knihu jsem si přečetl znovu (již po třetí) a musím na rovinu napsat, že teď mě oslovila nejvíce. Měl jsem pocit, že žiju, prožívám celý příběh někde v poušti (snad s Beduíny). Franka Herberta považuji za génia. Opravdu. A myslím si, že jeho knihy by měli číst lidé, kteří už mají trošku rozhled a vzdělání. Jinak je asi nepochopíte.
Duna je nicméně opravdový kult sci-fi. Jestli se nepletu, tak se díky ní začal používat i termín space opera (to sice nemám ověřené, ale vnímám to tak). Je hrozně zajímavé rozplétat celý příběh, jeho jednotlivé větve. Jako bych se díval na divadelní adaptaci, na kterou se musím opravdu pečlivě soustředit. Časté popisy, dialogy, které jsem si četl třeba desetkrát, abych je vůbec pochopil. Možná chvílemi chybí vášeň, trošku víc napínavosti, ale o tom knížka není. Je o vizi, kam bychom to mohli dotáhnout, pokud...a teď mi řekněte, kolikrát vás napadlo při čtení, že se spousta věcí už dávno děje?
Stejně jako jsem pokorný k hudbě, vnímám tak i knihy. Dunu jsem si zkrátka musel znovu přečíst, odehnat všechny věci kolem, naplno se ponořit do písku, nechat se spálit sluncem a přemýšlet, jaké vyhlídky vlastně jako lidé máme? Třeba nás jednou nakonec všechny sežerou tlustí červi:)). Snad od šedesátých let minulého století se neustále dokola tvrdí, že se řítíme do záhuby. Pravda by to zrovna být nemusela, přeci jen, svým, ani vašim dětem bych to nepřál. Přesto tu je vykřičník lidské hlouposti a nabubřelosti! Duna je takhle po letech neskutečně pravdivá kniha. Náročná, složitá, vyžadující absolutní pozornost. Dejte mi napít vody, dokud je levná. A do toho kina zase půjdu, to si pište. Děkuji za přízeň!
--------------------------------------------------------------------------------------
První kniha z cyklu kronik o planetě Duna, fenomenálního díla světové sci-fi.
První díl šestidílného sci-fi románu vypráví o pouštní planetě Arrakis s naprostým nedostatkem vody a jediným známým nalezištěm zvláštního koření, které má moc prodloužit lidský život a které poskytuje člověku mimořádné psychické schopnosti. Román vyšel poprvé v roce 1966, získal několik literárních cen (např. Nebula) a měl u čtenářů omračující ohlas. Podle románu vznikl o dvě desetiletí později i film, který natočil známý režisér David Lynch. Frank Herbert svůj úspěch rozvinul v pěti pokračováních zachycujících následné osudy planety Arrakis a boje o její ovládnutí. Šestisvazková sága Duna amerického spisovatele Franka Herberta patří do zlatého fondu světového science fiction.
-----------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: