Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
Zatímco proti sobě ve virtuálním světě bojovali příznivci levice s pravicí, pejskaři s bio matkami, cyklisti s chodci, odmítači s vítači a všechno bylo prokládáno tangama zaříznutýma až do krku a vyzývavými pózami dívek, co hledají co největší dildo na světě, chodil jsem po lesích a četl si. Samozřejmě, také poslouchal muziku. Rok jsem nebyl na koncertě a abych pravdu řekl, tak se mi nikam ani nechtělo. Četl jsem kolem sebe až příliš nekrologů svých kamarádů, známých. Spoustě z nich puklo srdce, i když byla diagnóza jiná. Moc pracovali, moc dělali pro druhé. A tak jsem raději zvolnil, změnil práci a víc koukám do zelenýho.
Původně jsem si říkal, že pojedu až na Symbolic fest (info zde: https://www.symbolic.cz/cs/), jenže pak na mě čistě náhodou vyskočilo na modrobílé zdi, že jsou v Praze SINISTER. Bylo to příjemné osvěžení, přiznávám, mezi těmi všemi kozatými dívkami, pečlivě naaranžovaným jídlem a zaručeně zajímavými informacemi o životech všech (které nikoho moc nezajímají), mohla tahle informace zapadnout. Jen tak mimochodem, proč už kapely neinzerují svoje koncerty na hudebních webech? Jedu tedy náhodou. A neskutečně se těším. Ten smrádek zpocených těl, piva a testosteronu dole pod pódiem mi už docela chyběl a ne že ne.
Procházím zase po dlouhé době kolem kostela na Chodském náměstí v Plzni. Zrovna vylézá ze dveří mladá hezká křesťanka (byla si u zpovědi, co?). Přemýšlím, co by mi řekla o tom, jestli provozuje anální sex, když už musí být do svatby panna. Mě tyhle filozofické otázky vždycky zajímaly. Mine moji maličkost, podívá se mi do očí a asi divně koukám, protože se pokřižuje. Nevím, jestli už je oočkovaná a vidí mi do hlavy a čte myšlenky nebo ji vyděsilo moje triko UNDERGANG s krásným hororovým motivem. Nechme ale víru věřícím, pojďme na metal.
Jakmile mi zastaví běloskvoucí dodávka Michala, roztáhne se mi huba do úsměvu. Metal vole, konečně zase vyrážíme. Máme si toho tolik co říct. Stalo se fakt hodně věcí a změn. Můj panský kočí, Kleki Petra death metalu a já, který ho v šedivosti zdatně doháním, jedeme ku Praze. Klasika. Blondýny s čivavami v jedné ruce sjíždějí za jízdy instáč, protože i na dálnici se ve 100 km v hodině toho stane ve virtuálním světě tolik důležitého, že by byla škoda o to přijít. Zároveň se předjíždějí a předhánějí s klukama v nadupaných autech, kdo má kurva větší koule? Kdo bude dřív v zácpě před Prahou? A kdo to všechno nasdílí?
Chápeš to jo, fakt to chápeš? My jeli na setkání s reálnými lidmi. Z masa a kostí. Žádný hologramy s upravenými filtry. Potkali jsme spoustu známých, vypláchli si hlavu, užili si vzácné okamžiky, kterých poslední dobou moc není. Srpen je možná pro mnohé obdobím, kdy vám každý na potkání nabídne cuketu nebo dýni, ale my tentokrát řešili hlavně metal. Jak říkal jeden můj kamarád, který je už rok ve věčných lovištích, když ho někdo naštval v práci - mrdat dýni, mrdat cuketu! Možná mě kvůli tomuhle vyznání zase zablokují na jedné ze sítí světa, ale to je jedno. Stejně píšu hlavně pro lidi, kteří vše tak nějak cítí podobně jako já.
Klub Black pes býval legenda. A ta se teď vrátila. Chutné pivo z Plzně mi čepovaly hezký a milý slečny, na člověka padla taková ta hrozně příjemná nostalgie a užíval jsem si jak prostředí, tak atmosféru místa. Genius loci. Tady jsem viděl jedny z nejlepších koncertů v životě. Kdysi v pravěku, jako mladý mlíko. Doufejme, že se znovu podaří oživit ducha starých dobrých časů. Místo, lidi, prostředí, všechno se mi upřímně líbilo. A nebylo to jen kvůli tomu, že jsem starej veterán, nemyslete si. Pevně doufám a věřím, že bude klub pokračovat, protože znáte to - dobří lidé, metal, pivo, hezký holky - toho není nikdy dost. Ne, vážně. Mě se v Klánovicích fakt hodně líbilo.
Koukni sem:
PERFECITIZEN jsem chtěl vidět, ale bohužel, ředitelství českých dálnic a silnic nám nepřálo. Stihli jsme jen půlku posledního songu. Ale kamarádi říkali, že dobrý. Jen zvuk nebyl z nejlepších. Nevím, nebyl jsem tam, zacpaná dálnice od Plzně až do Prahy byla naší společnicí. Škoda.
FLESHLESS - hele na rovinu, když se o někom řekne, že je veterán, tak si každý pomyslí, že zajde pod pódium na pár skladeb, aby neurazil. Jenže FLESHLESS se poslední roky vydali směrem, který se mi opravdu líbí. Možná ubylo grindu, ale zase je vše temnější, chladnější, nelidské. Už jsem je neviděl dlouho a tak jsem si naplno vychutnal kilogramy syrového masa, které mi kapela hodila z pódia rovnou do ksichtu. Za mě velká spokojenost, bylo hrozně příjemné tyhle bardy zase jednou vidět. Jen jsem si říkal, že mi chyběli někteří kamarádi pod pódiem. Totální death grindový masakr!
FLESHLESS are stick to the old, honest death grind practices. The concert has everything I need for my rest in the morgue - the pressure, energy, dirt, darkness and bloody strength that we all like in this style. What about the dead bodies coming back to life and wanting to kill me? After all, I'm actually here. Death grind machine that wakes the dead!
CUTTERRED FLESH - poslední roky tuhle partu opravdu žeru. A to teď myslím smrtelně vážně. Temný brutální death metal, který vám vyrve vnitřnosti z těla. Navíc mi připadá, že každé vystoupení je lepší a lepší. Praha nebyla výjimkou. Brzy vyjde nové album a já se neskutečně těším. Uvolněné songy totiž znějí skvěle. A parádní byl i koncert v Praze. Zpráva z pitevny: Pacient zemřel v důsledku devastujícího, zničujícího death metalu vysoké kvality. Jeho mozek se uškvařil ve vlastní šťávě a lebka pukla tlakem. Ano, přesně takhle jsem se cítil i já. To byl buldozer, pod kterým praskaly kosti!
Each songs, each theme has its own idea, interesting melody, and atmosphere. All is driven forward by perfectly pounding drums and the rhythms are appropriately frantic. Guitars cut and burn, no need to talk about vocals, vocal is as good as ever. The performance was unusually colorful, interesting, very good to listen to. As if some rusty nails were hammering into my head. Hell!
SINISTER - poslouchám snad od doby, kdy jsem přičichl k extrémnějšímu metalu. Za ty roky jsem se stal někým, komu se říká kmenový fanoušek. Znáte to, máte celou diskografii kapely, několik triček a jste věrný v dobrých i zlých časech. SINISTER jsou pro mě kult, důkazem budiž moje přítomnost (reálná!:)) pod pódiem. Těšil jsme se moc a zase po dlouhé době prožíval jemné chvění v žaludku. Neumím být nad věcí, neumím zbytečně hledat chyby (kamarád by řekl píčovat). Čekal mě mohutný kobercový nálet. Představte si bomby, jak padají na starý hřbitov. Zombie zmateně hledají stín, kosti a shnilá těla se válejí všude kolem. Nad rakvemi stojí rozkročený Aad Kloosterwaard ve svém typickém postoji a řve jako bestie. Old school death metalové riffy se mi zařezávaly hluboko do tkání, maso odpadávalo od kostí díky skvělým bicím. Byl jsem zase jednou ve svém světě, propojený s kapelou. Přesně pro tyhle okamžiky mě živá vystoupení baví, ale zrovna vám to nemusím vysvětlovat. Bylo to mocné, masakrující, démonické!
SINISTER played a raw moldy concert, which has a drive and great power. It is quoted on it from old death metal manuscripts and is thus performed with great feelings. The Dutch immediately engulfed me, threw me into the darkness, and cursed forever. I'm very happy about that. This was pure, unadulterated death metal made of quality iron. Kneel and bow your head, Satan is coming!
Po koncertě chvilku pokecám se zpěvákem Aaadem i bubeníkem Toepem. Známe se hodně dlouho a tak se stane čtvrtek i po této stránce velmi příjemným zážitkem a budoucí vzpomínkou (mimochodem, kapele se v Praze opravdu hodně líbilo). Pro mě osobně jsou tohle přesně ty okamžiky, které mám tolik rád. Ano, tomuhle se říká metal. Hezky po staru, na pohodu.
Zvuk byl po stranách klubu divný, neživý, zahuhlaný. Ale když jste si stoupli dozadu ke zvukařovi (což jsem s chutí činil), tak byl v pořádku. Prostor je, byl a bude celkem malý a dle mého velmi těžko nazvučitelný, ale za moji osobu to mistr zvukař zvládl v pohodě. Když jdu po posledním pivu na záchod, tak přijela policie a že byly překročeny limity hluku a podobný kraviny. Asi nějaký hodný soused, jak už to je v Čechách zvykem. Hej člověče, co místo bonzování zajít na pivo? Fakt byl takový problém, že se pár lidí zase po nějaké době bavilo?
Organizaci lze vytknout snad jen to, že o koncertě nebylo nikde moc slyšet ani vidět (propagaci dávám 4-). Také by bylo dobré dodržovat časový harmonogram. Protože znáte to, dneska jezdí na metal pánové v letech, kteří musí druhý den do práce makat (třeba já vstával ve čtyři) a pro nás je každá půl hodina dobrá. Jinak ale velká spokojenost. Black pes neztratil ani po těch všech letech svoje kouzlo. Taky jsem potkal spoustu kamarádů, pokecal a načerpal asi tunu pozitivní energie. Díky moc všem. Co se týká návštěvnosti, tak na to nemám vůbec odhad, ale klub byl velmi příjemně zaplněn.
Domů jedeme hned. Není času nazbyt. Musíme zítra brzy vstávat a budovat kapitalismus. Jsem hrozně rád, že jsem vyrazil. Bylo na čase prolomit ledy a nechat smutek smutkem. Život svým kamarádům nevrátím (jmenovat musím určitě Juraje Immortala Haríňa, Honzu z Music Records, kolegu z práce, všichni už s námi na koncertě nemohli být a já bych jim hrozně rád věnoval vzpomínku alespoň takto, chybíte mi hrozně moc!) a život jde dál a i když se někdy trošku stydím za to, že jsem veselý, tak musím, kluci by byli určitě taky rádi.
Je možná fakt, že by se lépe dívalo na koncert gothiček v upnutých korzetech, ale to bych zase musel mít na uších sluchátka. Dle mého skromného názoru se i tak akce opravdu vydařila. Pořád ještě věřím v obyčejné věci. V poctivý death metal, v živé koncerty, v lidi, se kterými si můžete plácnout rukou, usmát se, prohodit pár vtípků, které možná ani nejsou vtipné, ale vy se zasmějete, protože jste rádi, že metal ještě nechcípnul na úbytě. Stále tvrdím manželce, že až mi bude padesát, tak už budu psát jen o knihách, oholím si hlavu, stanu se budhistou a s korbelem piva budu se štamgasty vzpomínat v hospodě na starý dobrý časy. Uvidíme, zatím mě muzika pořád neskutečně baví, zatím mě naplňuje o ni psát. Pořád to jde i fyzicky. Syn mi sice říká, že vypadám jako starej baset (ve vodě zase kapustňák), ale slibuju, že se budu snažit být pořád tak "zasraně pozitivní". Já totiž jezdím na muziku hlavně odpočívat, vyčistit si hlavu. Nás nedostanou!
Už jenom proto, že ve virtuálním světě jsou všichni umělí. Přemýšlím nad tím, kecáme o tom s Michalem. Také o spoustě dalších věcí. Domů se dostanu takový spokojený. Utahaný, ale odpočatý, jestli mi rozumíte. Nejen za to patří pořadatelům velký dík. A jaké že z toho všeho plyne ponaučení? Inu, jednoduché. Asi jsem divnej, ale mě se fakt nevyplatí sedět doma na prdeli a čumět do mobilu. Stále je lepší si číst, vypadnout do lesa a nebo právě na koncert. Metal nesmí nikdy zemřít! Opatrujte se a dobrou noc, dobrý den, slunce v duší a doufám, že tenhle článek nezapadne v mediálním balastu mezi zaříznutýma tangama, fotkama jídel, politiky a jinýho svinstva. Dobře bylo! Váš death metalový mamut, elegán pohřebních síní, milovník starých pohřebišť - vlastní rukou. Mrdat tykev, mrdat cuketu, přátelé!
about bands on DEADLY STORM ZINE:
SINISTER:
Recenze/review - SINISTER - Deformation of the Holy Realm (2020)FLESHLESS:
CUTTERRED FLESH:
PERFECITIZEN:
Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
twitter:
instagram:
facebook: