Příběh tří stý dvanáctý - Plzeňské toulky
Stejně je to zvláštní. V Plzni jsem byl teprve pár týdnů a zrovna za dobrý start jsem ji nepovažoval. Město mě schlamstlo a začalo mlít. Byl jsem samozřejmě pořád převážně sám. Učil jsem se, já se fakt poprvé v životě musel učit. Odpoledne jsem si vždycky vzal skripta, sešity a skončil v nějaké hospodě. Čekal jsem, až mi pojede autobus do Plasů. Někdy jsme zašli s Carlosem, sem tam i s holkama z kruhu. Ale to spíš výjimečně. Ty hezký byly dávno zadaný a na strojárnu jich stejně moc nechodilo. Navíc, na mě vždycky letěly úplně jiný typy. Mladý kluci hledají mladý dívky. Tak tomu vždycky bylo a vždycky bude. Jenže já měl za sebou několik vážných vztahů a už jsme chtěl něco trošku jiného. Bavíme se o tom s Vencou, kterej přijel před hodinou do Plzně.
U Šenků je fajn, klasická hospoda, dobrý pivo, číšnice ze staré školy, se kterými je ještě sranda. Nikdo si na nic nehraje, mají tu jen smažák, slanečky a utopence. Spokojenost, sem se chodí chlastat. Kam jinam byste vzali svýho nejlepšího kamaráda? Hele, spát moc nebudeme a když jo, tak v Plasích. Plány jsou ale jedna věc, realita druhá. Venca je punkáč vyléčenej z pervitinu. Nechci mu fandit, ale zase tolika lidem se to nepovedlo. Občas upadá do šíleně smutnejch stavů, ale tenhle víkend si chce užít. Po hodně dlouhé době se dal konečně na pivo. Pokec je tak ihned takovej pestřejší a je větší sranda. Čekáme na Georgeho. Dává si načas, ale ona dochvilnost nikdy nebyla jeho silnou stránkou. Vždycky se vymlouval na svoji rasu, že na nějakej čas není stavěnej.
Konečně je tady. Známe se všichni už z chalupy a tak pokračujeme v započatých rozhovorech. Jsem hlavním tématem, protože jsem potkal Kateřinu třetí. Tak to bude hezký odpoledne, protože mi oba pánové pěkně nadávají. Ona byla původní Kačenka už takovou modlou, mojí milou i bolestivou vzpomínkou. Házíme do sebe piva a přemýšlíme, co bude dál. Takovou partu bych chtěl v Plzni mít. Jeden metalák, jeden punkáč a černoch, no nejsme k zulíbání? Jdeme se projít, lehneme si do parku. Tenkrát ještě nebylo v Plzni tolik bezdomovců a různý svoloče, prostě pohodička. Studentky měly deku hned vedle nás. Někdo vytáhl lahev tvrdýho. Musel jsem pít i za Vencu, ale seznámili jsme se, to by nám šlo. Slovo dalo slovo a večer se šlo na E!E. Punková legenda. Tedy, oni tenkrát zase ještě taková legenda nebyli, ale Vencovi se hrozně líbili.
Bylo dobrým zvykem na ně zajít, stejně jako na Tři sestry. Neměl jsem vůbec nic proti. Tyhle kapely jsem sice nekupoval, ale dole pod pódiem se vždycky něco dělo a hlavně, byla to neskutečná sranda. Mladý lidi se chtějí bavit, to je přece normální. Koupíme si na náměstí curkovou vatu. Venca nás pak opilý učí, jak se dělá kohout na hlavě. Mám krásnej kokrhel, jak mám dlouhý vlasy, tak jsem snad dva a půl metru vysokej. V tramvaji na nás všichni koukaj, je to jak za starých dobrých časů v Boleslavi. Potkáme další týpky s křiváky a vestami, posetými nápisy jako The Exploited a Sex Pistols, Vibrators. Byl jsem tu už na dvou metalových koncertech a byla to pro mě docela nuda. Byl jsem šokovanej, že se tam nikdo nebavil, všichni stáli jako strnulí a jen čuměli. Punkáči sice asi byli nafrčený, ale byla s nima fakt prdel. A to myslím opravdu.
Sloupek z kelímků, je to parket kousek za městem. Venca chodí kolem mě a říká mi, že si mám sehnat punkovou holku, že jsou divoký a skvělý. Nikdy jsem žádnou neměl, ale líbily se mi. Podmalovaný oči, roztrhaný džíny, trika, kokrhele. Dělám před jednou páva, jakože tokám, ale ona mě pošle do prdele. Asi musí bejt drsná před kámoškama. Pak se mi u baru omluví a dáme panáka. Nepamatuju si jméno, ale byla malinká, šlachovitá a měla krásný oči i prdelku. Pogujeme na nějakou místní kapelu, je nás asi pět, chci se předvést. Řveme ožralí nějaký texty, je jedno, jaký volíte slova, v tom rachotu se to ztratí. Dávám jen refrény, ale vypadá to, že jsem děsně dobrej, protože si pamatuju texty. Svlíknu se do půl těla. Pak padnu ožralej hned pod pódium. Moje nová kamarádka si mě odtáhne za lavičky na trávu.
Stahuje mi kalhoty, těším se na sexík, ale místo toho se ozve řacha. Těšil jsem se, ale nevyšlo to. Co se děje kámo, čumím na Vencu, kterej děvče vyhání. Měla v ruce stříkačku a chtěla tě píchnout. Kurva, kurva, kurva, nadávám. Chci ji jít vynadat, ale zmizí u takovejch obrovskejch punkáčů s řetězy. Nebudem se pouštět do žádnejch akcí, jsme tu na pařbě. Jdeme ke stolu, kde má kolem sebe George nějaký další punkačky. Takový mírnější, hezčí, řekl bych. Jsou punk, ale zároveň si zachovávají ženskost, jestli mi rozumíte. George jim hustí do hlavy, že on byl prvním punkáčem v Zairu a pak si vymýšlí úplně debilní příběhy o tom, jak byl francouzskej otrok. A že by jako pokračoval v tom, že jako otrok musel projít školením na francouzáky a tak, znáte to. Nechal jsem ho. A smál se, po dlouhý době fakt od srdce.
Zapomněl jsme na chvilku na Kačenku třetí, což bylo jen dobře. Díky chlastu mi připadalo, že už nejsem zamilovanej, uvažoval jsem jasněji, než když jsem byl střízlivej. Achjo, se mnou je kříž. A heleme se, zase jedna dáma, která vůbec sice neposlouchala punk, ale byla tu s kámoškou. A toká s Vencou. Mám ze svého kamaráda radost. Kouřím v rohu, užívám si atmosféru. Pak začnou konečně hrát E!E. Vůbec se nedivím, že jsou tak oblíbení. Tlemím se, pařím, je mi fajn. Jako ještě nedávno v Boleslavi. Najednou chci bejt punkáč, říkám si, že je super, že se tolik nežerou jako metalisti. Pročísnu si kokrhel a jdu do kotle. Mám okopaný nohy, pošlapaná marteny a špinavýho křiváka. Ale jsem spokojenej. Někdo po nás hodí pivo a jsme celí mokrý.
Dokonce jde pařit i George, kterej jako první punkáč v Zairu musí ukázat, jak se tančí u nich. Všichni stojí v kruhu a on předvádí šamanský tanec jeho kmene. To jsou paradoxy, co. Kluk černej jak uhel, uprostřed kotle punkáčů dává lidový skočný kroky na kapelu E!E. To jinde nezažiješ. Pije se dál, pomalu se končí. Ale my chceme pařit dál. Turné po klubech bylo taky divoký. Někde nás nechtěli pustit dovnitř a když už jo, tak nás vyvedli. Měl jsem hroznou touhu tančit u tyče. Což ale vadilo štamgastům, který se přišli podívat na dívky z východu, jaký maj prdelky a nebyly zvědavý na moje krásný tělo. Ale bavili jsme se dobře. Jdeme Americkou třídou a George zase dává svůj oblíbený song - Černý muž pod bičem otrokáře žil. Je tam asi pět diskoték, divnejch klubů a všechny ty dívky v elasťákách zařízlejch naschvál zepředu i zezadu, na nás kouká jak na zjevení.
Kašna! Hurá konečně kašna. Vůbec nevíme, kde jsme. Je tu nějaký náměstí a my se koupeme. Skáčeme placáky, prdeláče, kufry. Máme s sebou pořád statečnější punkerky. Jedna se stále dokola svléká. Máme dost. Říkám jí, kde budeme spát. A ona, že by nás chtěla všechny najednou. A co ostatní děvčata, ptám se a ona, že na ně sere. Což rozhodně od ní není hezký. Bydlí v nějakým baráku na kraji Plzně. Usnu na chodbě. Vůbec nevím, co se děje. Vím jen, že za mnou občas někdo přišel a jestli bych si nechtěl zašukat. Vždycky jsem odpověděl, že až po svatbě. Taky jsem nablil do květináčů. Ale psst. Ráno se k tomu u míchaných vajíček nepřiznám. Naše hostitelka už totiž není milá dívka, co se ráda svléká, ale totálně nasraná saň. Talíř přede mě hodí a my sedíme jak oukropečkové.
Normálně zdrhneme. Ještě, že je na Slovanech otevřenej venkovní bazén, tak se tam vykoupeme. Splihne mi pod sprchou kohout a jak jsme pořád ještě opilí, tak děláme vorvaně, kosatky a děsíme maminky s dětmi. Přijde dokonce plavčík a musíme se vymluvit, že ukazujeme jenom pohostinnost kamarádovi z cizí země. Mávne rukou a když mu koupíme pivo, tak je celej spokojenej. Jako delfíny klidně, tuleně taky, ale kosatky jsou už fakt moc. Domluveno. Po vodě vždycky vyhládne. Nad bazénem je super hospoda, klasika, to máme rádi. Mají tam skvělý utopence. Typický český jídlo, říká George a servírka na něm může oči nechat. Je macatá, tu bych si mohl přivést i domů, směje se můj kamarád a dostaneme slevu, když platíme.
A že prej ukážeme Vencovi studentskej život. Jdeme na koleje, pak do klubu, děláme rotyku, ale už to není taková prdel jako včera. Studenti kluci, jakoby měli pravítka v prdeli a studentky jsou děsně upejpavý. Když už narazíme na nějakou pěknou, co by jako byla přístupnější, tak má šamstra. Uprostřed noci, před kolejí číslo tři, kde zrovna kouřím, najednou vyběhne Venca. Ty vole, ona je fakt celá Kačenka. Zná jí sice jen z fotek a vyprávění, ale hned ví, o koho jde. No a protože má přesně ty stavy, kdy opilec rád vysvětluje, tak jde za ní a mluví o mě. Prý hezky, ale asi po půl hodně se vrátí a říká mi, ať se na ni vyseru, že je fakt zlá, že takový mrchy chtějí jen nadržený chudáci. Že mám navíc, potřebuješ jako já normální obyčejnou holku, co tě bude mít ráda. To ses fakt za ty roky nic nenaučil? Jenže já si nemůžu pomoc. Chci s ní tančit. Ona mi to slíbí, ale naschvál pak tancuje s někým jiným. Zajímavý, jak může člověk ztratit hrdost. Kvůli přeludu.
Ještě, že mám kamarády. Mám chuť se děsně ožrat. Jako doga. Činím tak s pečlivostí sobě vlastní. Normálně se vyresetuju. Našrot. Na žal. Jak mladej Kubík. Achjo. Někdo mi dává na hlavu mokrej hadr. Taková oplácaná dívka s krásným úsměvem. A když jí po několika setkáních s keramikou na záchodě a potrubní poště řeknu, že je anděl, vím, že by pro mě udělala první poslední. Nechal tě tu George a takovej hodnej kluk z Boleslavi. Ráno jsem jako přejetej, bolí mě všechno. Ale dostanu najíst, jen tak, protože je hrozně hodná. Úplně slyším Vencu, jak mi říká, že tohle je holka přesně pro mě. Má pravdu, jako vždycky. Ale znáte to, člověk, když je mladej, tak je prostě blbej. Když se loučím, tak mi chce dát francouzáka. Omluvím se, že jsem zadanej. Jsem fakt blbec.
Hledám na místech, kde by tak mohl George s Vencou být. Trefím se až ve třetí hospodě. Už mají pěkně naloženo. Hele, zůstaneš do pondělí, kámo? Musím ti toho ještě tolik ukázat. Volá od Šenků šéfovi domů, že se zdrží. Máme před sebou ještě hodně plzeňských toulek, spoustu míst, které mají obrovské kouzlo. Klubů, koncertů, musíme poznat ty nejkrásnější a nejhodnější holky na světě. Takhle s Vencou a Georgem si nepřipadám vůbec sám. Jsem šťastnej. I když zamilovanej jak zákon káže. Na to taky přijde řeč. Všichni víme, o co jde. Tohle se stane někdy každýmu. Láska je kurva, jak praví klasik a nic s ní neuděláte. Pravděpodobnosti, že potkáte někoho pravýho, musíte jít naproti. Já se zrovna léčím pivem, řeknu kamarádům. Uvnitř mě pořád bolí představy na tu mrchu, ale navenek jsem to zase já, ten starej dobrej Smrťák. Jen už mi tak nikdo neříká.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):