... a bude hůř - Jan Pelc
1990, Maťa
Hele, tahle kniha mě kdysi fakt hodně ovlivnila. Přinesla mi ji pravá, tehdy již zastydlá mánička, kámoš. Prý si ji mám přečíst, abych věděl, jaký to tady kdysi v undergroundu bylo. Bitky s policajtama, praví vágusové ví své. Byl jsem mladej a hltal každý slovo. Taky jsem chtěl být jako Olin, hlavní hrdina. Jsem rád, že mi rodiče vždycky hodili záchranné lano, ale tak to vidím s odstupem. Příběh je skvěle napsaný, i když nevím, jestli se autorovi všechno opravdu stalo. Něco je už trošku přitažené za vlasy, ale zase na druhou stranu, aspoň se něco děje. Číst jen o tom, jak hlavní hrdina chlastá a chlastá, by mě asi nebavilo.
Netuším, jak knihu vnímají dnešní mladí, odkojení sociálními sítěmi. A je to vlastně úplně jedno. Pro ně ani není určena. Svět se za poslední roky hrozně změnil. Sedím zrovna na chalupě s pivem pod kaštanem a pokračuji ve své soukromé výzvě, že si přečtu znovu všechny knížky, které jsem kdysi jako mladý čítával. Ale jo, ...a bude hůř mě pořád baví. Ve spoustě momentů se tak trošku vidím, taky jsem toho hodně slyšel ve vyprávěních po hospodách.
Pokud si představím, že bych své brzké mládí strávil celé v socialismu, asi bych byl určitě aspoň trošku jako Olin. I když kdo ví? Dnes těžko soudit. Každopádně, mě se na knížce nejvíc líbí právě taková ta syrovost, opravdovost. Pelc není bůh ví jaký spisovatel, ale příběh je napsán od srdce. Věřím mu, je čtivý. A vůbec nejde jen o sex a chlast.
Je to zvláštní. Máme demokracii, svobodu, každý si může říkat, co chce (někdy bohužel). Tak proč mám někdy hroznou chuť, i jako fotr od rodiny, zalézt do rohu toho největšího pajzlu ve městě a vypnout? Ta Olinova rebelie, soukromý vztek, je pořád ve spoustě z nás. Jak říká jeden můj kamarád. Občas je dobré si říct - mrdat na to! Jinak bych se mohl taky zbláznit. Víš s kolika debilama se musím každý den bavit? A to nemá facebook:)).
Lidi často zapomínají. Tahle knížka je nádherným příkladem toho, kam to soudruzi dopracovali. Proč mám poslední dobou pocit, že se historie pomalu vrací? Občas jsem, jako již zkušenější čtenář, knihu odložil a zahleděl se do dáli. Je to fakt, potvrzuji i po letech. ... a bude hůř mě fakt hodně ovlivnilo.
Děkuji všem, kdo ještě čtou, děkuji všem, za kladné ohlasy na mé KKNIŽNÍ TIPY!
Lidé čtěte a když vám bude jako Olinovi - tak se naučte kouzelné - mrdat na to! Hergot, já mám chuť na pivo:)).
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Třídílný kultovní román odehrávající se převážně v totalitních severních Čechách poutavým způsobem a barvitým jazykem popisující život tehdejších mániček. Podle románu byl v roce 2007 velice úspěšně natočen stejnojmenný film v režii Petra Nikolaeva a podle scénáře samotného Jana Pelce...
Tři hlasy nad knihou A bude hůř: Ivan Sviták: Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu. Rio Preisner: Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury. Egon Bondy: Rio Preisner a snad i jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. (...) Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští.
-------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
