Příběh tří stý sedmý - Borské koleje se staly svědky jedné pořádné pařby.
Přede mnou stojí vysoký černoch. Žádáme oba znovu o kolej. Zase máme smůlu. Nedají nám nic. Asi neumíme podplácet. Prý nesplňujeme požadavky. Přitom jsem z Boleslavi a George ze Zairu. Studuje elektrotechnickou fakultu a poprosí mě o cigáro. Dámě řeč a pak i pivo v nejbližší hospodě. Bydlí na nějakým podnájmu, ale štve ho to tam. Paní domácí je kolem padesáti, má velkou nadváhu a pořád se před ním promenáduje ve spodním prádle. Má kočky, pije víno a když je ho moc, tak by chtěla do postele černouška, jak říká. Asi je zblblá z videa, směje se George a navrhne mi, že bych mohl zachlastat s několika jeho kámošema na koleji. Hele, jsem tady široko daleko jedinej černoch a nebudeme si nic nalhávat, některý lidi na mě koukají skrz prsty.
Jo, bylo tomu tak. Plzeň dávala mému novému kamarádovi někdy pěkně za uši. Párkrát ho nechtěli obsloužit, v autobuse nebo tramvaji si toho vyslechl na román. Asi to máme v sobě, strach z cizího, soudíme lidi podle toho jak vypadají. Přitom jsem už dlouho nepotkal někoho tak hodnýho. Zvláštní, co?, já, kterej byl vždycky středem pozornosti, mezi studentíky nezapadnu a nakonec se mým kamarádem stane kluk z Afriky. Byla prdel, to bylo hlavní. Je teda fakt, že v klubech po něm šla spousta holek, který si chtěly vyzkoušet, jaký to je s černochem, ale George byl na tohle poměrně zdrženlivej (a taky slabej). Říkám mu, ty vole, já bejt v tvý kůži, tak toho asi pěkně zneužívám. On se na mě smutně podíval a povídá mi, že tohle už má dávno za sebou. Hledal, stejně jako já, tu pravou. Děláme to tak všichni. Krátkodobý šukačky vás nakonec stejně vždycky omrzí. Když si nemáte co říct, je to spíš smutný.
Nojo, jenže mě bylo dvacet, dva roky jsem pracoval v továrně a měl jsem za sebou několik vztahů. Spousta mých kolegů přišla do Plzně a bylo to poprvé, kdy vylétli z hnízda. Neuměli chlastat, nechtělo se jim ani makat po brigádách. Já musel, našetřený prachy mi rychle došly a tak jsem víkendy uklízel v Boleslavi ve Škodovce. Kdysi jsem to už dělal, byla to těžká práce, opravdu jsme dřeli, ale peníze byly. Víkendy jsem vůbec nespal, po práci jsem mizel na pivo s holkama a Vencou. Pondělí až úterý mě bolelo celý tělo, kašlal jsem prach a různý chemický svinstva. Ale vydělal jsem si. Tohle mí spolužáci nechápali. Většinu živili rodiče. Oni tak mohli vysedávat v drahých barech, zatímco my s Georgem chlastali v nálevnách. Byl to náš biotop, prostředí, kde nám dali všichni pokoj. Prolezli jsme spolu všechny plzeňský pajzly a užívali si skvělý pivo. Tenkrát tomu tak opravdu bylo, pro výčepáka byla čest mít dobrou míru, pěnu a chuť.
Hele budou tam i prý nějaký holky, říká mi nadšeně a já se nakonec taky těším. Ty jeho bílý zuby, který na mě cenil z tý jeho neustále se tlemící huby, byly neodolatelný, nakažlivý. Padli jsme si fakt do oka. Stejná krevní skupina, chcete-li. Když se ohlásíme na vrátnici, ihned přehodíme do jedný takový hry. Jsem jako pán a George můj sluha, kterýho jsem si přivezl z Afriky. Jo, chtěli jsme být děsně zajímavý, dnes by to asi neprošlo, ale studentky byly okouzleny. Vyprávěl jsem smyšlené příběhy, George mě vykreslil jako zachránce, safari nám bylo malý. Jako, takový kraviny, očividný smyšlenosti, jsme vybrousily k dokonalosti. Slečny nám zobaly z ruky. Už po hodině nám byla v kuchyňce nabídnuta trojka s jednou náruživou brunetkou. Já tedy odmítl, ale můj kámoš ne.
Sedl jsem si na gauč a čekal, až dodělají ty hezký věci, který mezi sebou muž a žena mívají. Mohl jsem jen kývnout a smočit kladélko, ale z nějakýho důvodu jsem se rozhodl, že ne, že už chci vážnej vztah. Bylo ale těžký odolat. Já sice nebyl žádnej fešák, ale s holkama jsem problém nikdy neměl. Asi je nudily kecy mých spolužáků. Oni mluvili jen o škole a když změnili téma, tak jenom o sobě. Já nechal slečny mluvit, občas se jen trefně a vtipně na něco zeptal a šlo to samo. Problém byl ve mě. Většinou, když už se ke mě nakláněla a asi by i chtěla pusu, odešel jsem. Asi jsem byl fakt divnej, protože každý student by situace s chutí využil. A tak jsem radši chlastal. George si s brunetkou slibovali, že se ještě potkají. A můj naivní kamarád zase jednou věřil tomu, že nešlo jen o sex. Slyšel jsem ji pak, jak rozebírá a ostatními, jaký to bylo s černochem.
Poslal jsem ji do prdele, asi jsem na tyhle věci háklivej. Neměl jsem sice kolej, pořád bydlel v Plasích, ale konečně tu byl někdo, s kým se dalo normálně bavit, zasmát. Já když už začnu někomu věřit a považuju jej za kamaráda, tak ho i chráním, jsem tak naučenej. Radši se opiju a zpívám. Já neumím moc zpívat. Když jsem v polovině sloky nějaký punkový klasiky, tak ze mě jdou oříšky ven. Pobliju stůl, gauč, i slečnu, co mě možná i chtěla, nakrmím skaláry v akvárku. Znečistím všechno. Normálně nás vyhodí ven. George ještě něco zahlásí o tom, že on jako černej má stejný práva jako ostatní, ale nic mu to nepomůže. Potkáme ale nějaký kluky s lahví slivovice. Usadíme se v kuchyňce a děláme na chodbě takovej bordel, že na nás vyleze asi deset studentíků v pyžamech. Že se prý musí učit. George na ně ale udělá bubububu a řve, že u nich v Zairu jsou všichni lidojedi. Normálně bych mu to věřil.
Neváží si nás, neváží si naší milé a rozverné společnosti. Zavolají na nás starýho správce, kterej v sobě nemá ani kousek taktu. Mě nadává, že se paktuju s opicema, na Georgeho se ani nepodívá. Naseru se. Chytnu toho zabedněnýho debila pod krkem. Prskám mu do ksichtu, že je zmrd. Nakonec mě musí odtrhnout George, prý si zvyknu. Ne, na tohle nikdy. Nesnáším tupce. Nevzdělanost a neslušný vychování. Jasně, že nás vyhodí před kolej. Ještě chvilku sedíme u ohniště s nějakejma holkama a vyřváváme pod okny pana správce, ale pak přijedou policajti a zdrhneme podél zdi škodovky do města. Trošku vystřízlivíme, zapadneme do prvního baru. Jenže je to tam samej cikán a prodávají tam drogy a ženský. Kurva, to nemůžou mít dva mládenci fakt nikde klid? Koupíme v non stopu lahev tvrdýho a nějaký piva.
Chlastáme do rána v parku. Nikde nikdo, jen my dva. Kecáme o životě, jde to samo, najednou mám někoho, komu se můžu svěřit. Zjišťuju, že ty mý problémy jsou v porovnání s Georgovými jen malichernými zbytečnostmi. Patřil sice v Zairu k těm, co se měli dobře, ale některý věci bych snad ani raději neslyšel. Jsme dva opuštěný mladý kluci uprostřed velkýho světa. Kecáme a nakonec k ránu usneme. Jak dva bezďáci, ale je nám fajn. Ranní pivko v bufáči, sereme na školu, to se nedá, jedeme dál. Vlašák a rohlík, utopenci, kde otvírají? Najdeme jednu hospodu hned u náměstí. Nešlo ani tak o ty hektolitry chlastu, ale o pokec. Několik mých spolužáků se sice podivilo, že kamarádím s černochem. Dívali se na mě, oblečenýho stále v metalovém, jako na ještě většího vyvrhele. Prej svůj k svému.
V Boleslavi jsem něco podobného zažil s buzničkama. Těm taky lidi nadávali, nechápali, jak můžou být dva kluci spolu. Doba byla prostě taková. V tomhle zlá a nepřátelská. Alespoň tak jsem to vnímal já. Plzeňáci dávali Georgovi to, že je černoch, někdy pěkně sežrat. Zajímavý bylo, že to většinou byli poměrně vzdělaní lidé. V hospodě čtvrté cenové skupiny jsme byli všem u prdele. Největší sranda stejně byla, když jsem se snažil naučit George poslouchat metal. To někdy řvali všichni smíchy. Zase jsem byl v tom, už mi nebylo tak smutno. Sice se mi stýskalo po Ester, ale s ní to bylo někdy takový - sejde z očí, sejde z mysli, měla to ve vlnách a já vlastně taky. Chápal jsem to, byla mladá, krásná a chtěla se vdávat. Když jsem ji v posteli vyprávěl o svém kamarádovi, nechápala mě. Náš vztah pomalu vyšuměl (nebo ne?). Dodnes si říkám, že je skvělý, že jsem na nabídku pařby na borských kolejích kývl. Za chvíli sice ztratím holku, se kterou se tak krásně spalo, ale zase mám novýho kámoše. Hej Georgi, kde je ti konec? Poslední dobou na tebe dost často vzpomínám. Chybí mi ta tvoje lámaná čeština, huba roztáhnutá pořád do rohlíku. Dáme někdy pivo? A co rum? Hele pustím ti Sepulturu, pamatuješ? Teď tam taky zpívá černoch a je skvělej, to by se ti mohlo líbit...
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):