Příběh tří stý osmý - Pod Lampou je zase tma.
Když jedu z Boleslavi, tak celou cestu kašlu. Na brigádě ve škodovce jsem čistil filtry v lakovně. Dřív to dělali vězni, teď my, kteří jsme si chtěli rychle vydělat. Dvanáct hodin v kuse, ale jako student jsou potřeboval každou korunu. Makali se mnou divný existence, ale nevadilo mi to. Měl jsem svýho discmana a spoustu hudby, Hodně jsem se uzavíral do sebe. Večer v hospodě jsem postupně ztrácel s kamarády společnou řeč. Už jsem nebyl součástí nejužšího týmu. Dvakrát jsem dokonce místo sexu s Ester usnul. Bylo to náročný, pondělní přednášky jsem často prospal. Seděl jsem vzadu a občas i chrápal. Samotář, samotář, znělo mi pořád hlavou. Studentíci mi připadali úplně jiný než já.
Ještě, že jsem měl toho svýho černýho kamaráda George. Dneska na mě čekal už na nádraží. Prej do Plasů nepojedeš, dneska je v Divadle pod Lampou tvůj koncert. Cože? No, na plakátu jsem viděl nějaký klikiháky (tohle slovo fakt tenhle kluk ze Zairu uměl!) a tak jsem si říkal, že by ti to bodlo. Vypadáš smutně. Třeba si tam najdeš i nějakou holku v černým. Koukám na něj a nikam se mi nechce. Jsem šíleně utahanej, já nemám bohatýho tatínka šamana, jak jsem mu často říkal. Tak drž hubu a pojď chlastat nebo řeknu fotrovi, aby udělal wooddoo. Rozesmál mě, zapadli jsme do nádražky a srkali pivo. První druhý třetí, už koncert nevypadal jako špatný řešení. Kráčíme Plzní a jsme děsný králové. Bral jsem výplatu a říkal si, že bych měl zajít do banky a něco si uložit. Nápad dobrý, ale peníze budou a my ne. Dáš si whiskey, Georgi?
V klubu hráli nějaký blackový kapely. Byl jsem hodně ostražitej, magor, co zase začal chodit s mojí bývalou Markétkou, taky poslouchal norskej black. My byli thrashoví, k tomu patřilo pivo, srandičky, holky. Byla to spíš jedna velká zábava. Tady už v chodbě stála fronta pomalovaných. Bubububu, udělal jsem a myslel si, že jsem vtipnej. Jedinej, kdo se zasmál, byl George, ten mě taky doplnil. Hele, voni se malujou černou, neměl bys pro mě trochu běloby, abych zapadl. Jsem černej, proto musím poslouchat black metal. Byl to hodně jiný, než u nás. I když jsem byl utahanej, nakonec jsem se těšil. A teď tohle. Připadám si jak v jiným světě. Navíc jsem Georgovi vyprávěl, jak jsou metaláci veselý kopy a jaká to bude prdel. Tak nic. Barman na mě kouká jak vyvoraná myš. Chci rum. Nemají, chápete to, oni nemají RUM!
Ne že bych byl zkušený muzikant s dokonalým sluchem, ale když někdo hraje falešně, tak to poznám. První kapela nic moc, druhá taky. Všichni (stejně jako před půl rokem na koncertě v Šeříkovce) jen stojí, sem tam si srknou piva a když dohraje song, tak trošku zaplácají. Nikdo neřve, nedělá bordel. Všichni jsou děsně true a vážný. Když jdu na záchod, tak mi řekne nějaké děvče (zase!), že by chtělo pít moji krev. Asi nějakej místní zvyk nebo co. Odpovím, že by ji asi nechutnala, protože je zkažená. Podívá se mi do očí, zmalovaná jak upír a olízne si rty. Má to být asi erotický, ale připadá mi to děsně legrační. Vrátím se z hajzlíků a uvidím před sebou George a kolem něj partičku pěti kluků. Tváří se nepřátelsky. Jdu tam a poplácám kámoše po zádech. Tak co, pohoda ne? Stoupnu si stranou, kdyby někdo zaútočil. Je nám to celý děsně nepříjemný.
Jsem utahanej, zničenej a navíc děsně zklamanej. Myslel jsem, představoval si, jak zapaříme, jak se předvedu před Georgem. Metal, vole! Hm, tak nic. Poslední smečka je taky víc póza, než že by uměli hrát. Stylizace do právě probíhající vlny norských bezvěrců se mi celkově moc nelíbí. To už radši Panteru a ty jejich kraťasy, bradky a výskoky. Serem na to, jdeme se někam ožrat do nonstopu. Sedneme ke stolku a kecáme. Najednou se objeví takovej hubenej klučina a dá se s náma do řeči. Že byl s náma na koncertě. Vůbec si ho nepamatuju. Má u sebe fotku s nějakou metalovou hvězdou, ale oba jsou děsně zmalovaný. Se ho zeptám, jestli se musí jako na koncerty líčit. Začne mlít úplně ty samý negativní kecy jako magor od Markéty. Co to zase je? Odkdy šlo metalistům o černou filozofii, nihilismus? Vždyť i strejda Satan byl spíš kámoš, ne? Nebo jsem to celý blbě pochopil? Pak začne mluvit o bílé síle, o severské mytologii, o čistotě. To už se ale naseru.
Chápete to? On sedí u stolu s jedním death metalistou, thrasherem a začne do toho srát politiku a bílou rasu? Před Georgem? Vytáhnu ho ven a prskám mu do obličeje. Kam jsem se to kurva dostal? Co je tohle za město? Nebo mám jenom smůlu? Je mi blbě, hubeňoura, kterej si asi nemůže najít holku, tak se ztratil v pomatený mysli, sice zaženu (stačilo zadupat a měl jsem pocit, že se rozbrečí), ale jsem fakt vyčerpanej. V dalším klubu, ve kterým jsme až do rána, sedím v křesle a nic se mnou nedělají ani slečny, který George přivede. Usnu a probudím se, když nás vyhazují ven. Svítá a musím do Plasů. Smrdím škodovkou, smrdím potem a usínám ve stoje. Lehnu si do postele a mám asi zimnici. Moje druhé setkání s metalem v Plzni dopadlo ještě hůř než to první.
My, když jsme totiž začínali, tak jsme si museli všechno vybojovat. Proti rodičům, proti společnosti, proti všem Protest! Ale tady v Plzni to bylo fakt divný. Byl jsem v šoku. Já bral metalisty jako rodinu, představoval jsem si naivně, že přijdu a bude to jako všude. Na Moravě, v Praze, v Liberci. Prostě prohodíme pár slov, pokecáme, dáme pivko. Jenže ono ne. Hrozně dlouho jsem přemýšlel, jestli jsem někde neudělal chybu já. V metalu jsem vždycky hledal útočiště, pokaždé jsem našel někoho, kdo viděl všechno podobně jako já. Tady to bylo hodně jiný. Studentům jsem nerozuměl, připadali mi jak malý děti, metalových černokněžníkům taky ne. To fakt jako budu sám? Říkám všechno druhej den Georgovi a on mi odpoví, že teď už konečně vím, jaký to je bejt černej! A koupí mi fernet, prý na žal.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):