Den trifidů - John Wyndham
2014, BB art
Možná je to věkem, možná tím, že při lock downech jsem ušetřil přes dvě cenné hodiny za cestu do práce, ale pro mě je Den trifidů další ze sci-fi knih, ke které jsem se hrozně rád vrátil. Koupeno v Levných knihách, protože starý výtisk jsem půjčil kamarádovi někdy ve dvaceti a nikdy mi ho nevrátil. Předloni zemřel a bylo mi blbý žádat jeho manželku. Stejně je to zvláštní, jak mám některé autory spojené s určitými fázemi života. Každá knížka má u mě (podobně to mám i s hudbou) svůj vlastní příběh, který si pamatuji.
Chodil jsem zrovna s holkou, která v knihovnictví přímo pracovala. Moje krásná Ester, ze staré židovské rodiny, kdysi košaté a rozvětvené, po válce jich zbylo, přežilo jenom pár. Její starý otec patřil k jedněm z těch, co měli obrovské štěstí. Byl to vlastně opravdu malý zázrak. Měl dobrého obchodního ducha a já mohl tak trošku za to, že nakoupil i pár sci-fi knížek. Mezi puberťáky a adolescenty tenhle směr tenkrát fakt letěl. Metal a příběhy plné fantazie. Bylo hrozně krásné vše objevovat, nasávat nové myšlenky i songy.
Pokaždé když začnou prodávat brýle na zatmění slunce, tak si na Den trifidů vzpomenu. John Wyndham napsal knihu, o které si myslím, ze by se o ní mělo učit na školách. Je v ní totiž úplně vše. Napínavě vystavěný příběh, spousta odkazů na historii i představa budoucnosti. I dnes, po mnoha letech si uvědomuji, jak byl autor "předvídavý" nebo možná jenom znal, sledoval lidi. Měl nadhled, který tolik poslední roky mnohým chybí.
Máme tu skvělé technologie, které neumíme využívat. Stále věříme sladkým řečem a lžím víc, než dobrému řemeslu a precizně odvedené práci. Jsme čím dál tím víc slepí, obdivujeme nesmysly a mozek mnozí dávno nepoužívají. Někdy si říkám, že by nám těch pár žahavých rostlin neuškodilo. Ono totiž pořád platí, můj vážený čtenáři - že když lidi ohlodáte na kost, tak zůstane jen syrový charakter. Chybí mi víc obyčejných hrdinů, o kterých se bude psát, chtěl bych, aby bylo méně hlupců a tupých hlav. Oh, já vím, jsem teď pěkně naivní, ale někdy je snít tak krásné:)).
Poslední roky mám pocit, že se něco děje, možná se nakonec nějaké změny dožiji. Jen netuším, jestli bude k lepšímu. Jedno ale vím jistě, až mě zavolají, abych se šel podívat, jak padají z nebe hvězdy, tak nepůjdu. Radši si zase zalezu do kouta a budu číst podobné knihy jako Den trifidů. Mají v sobě totiž obrovskou sílu, kus nesmazatelné pravdy. Některé pasáže bych tesal do kamene jako poselství pro další generace. Úžasné sci-fi.
Z hlavy nedokážu ani po letech vyhnat větu:
"Při ozvěně ztracené minulosti, na prahu neznámé budoucnosti..."
Buďte dobří! Děkuji za pozornost, vážím si vaší přízně!
-------------------------------------------------------------------------------------
Ten zážitek si málokdo na světě chtěl nechat ujít. Tajemné zelené záblesky, snad až odkudsi z hlubin vesmíru, šlehaly oblohou, celou noc trvala ta ohromující podívaná.
Pro drtivou většinu lidstva to byla poslední věc, kterou viděla. Nadpozemský jev většinu zemské populace oslepil.
Jedna katastrofa by však planetu nezdecimovala. Musela se k ní připojit druhá. Průmyslové rostliny, genetickou mutací proměněné v pohyblivá, jedovatě žahající monstra, využijí oslabení pána tvorstva a začnou jej systematicky vyhlazovat z povrchu zemského.
Nastal den trifidů.
Bude zároveň posledním dnem člověka?
Na to odpovídá klasická katastrofická sci-fi britského autora, nad jejíž četbou se nechce věřit, že vznikla před více než půl stoletím.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: